Lidé Železnice

Hra o vliv na železnici začíná: Odbory vyberou předsedu na další čtyři roky; jde i o režijky

Logo Odborového svazu železnic, foto: OSŽ
Logo Odborového svazu železnic, foto: OSŽ

Takovou zápletku neměl sjezd Odborového sdružení železničářů posledních deset let, tedy od odvolání předsedy Jaromíra Duška. Nadcházející ostravská sešlost 220 delegátů v pátek rozhodne, kdo bude řídit největší odborovou centrálu (a tedy i největší nátlakovou skupinu) na železnici. O pozici předsedy se přitom ucházejí hned tři silní kandidáti. Zatím. Další se mohou objevit i těsně před volbou, neboť svého favorita může do klání vyslat přímo na sjezdu i skupina alespoň 22 účastníků.

Ovšem i dosud známá tři jména slibují zajímavý souboj. Kromě osobností totiž půjde i o střet zástupců dosud dominantních Českých drah a emancipující se Správy železniční dopravní cesty. Ta za posledních deset let vyrostla v největšího zaměstnavatele na dráze, když dává práci více než 17 tisícům lidí. České dráhy mají 15 tisíc zaměstnanců, jejich dcera ČD Cargo zhruba osm tisíc.

Podnikový výbor při Českých drahách vyslal do voleb dosavadního prvního místopředsedu OSŽ Vladislava Vokouna, proti kterému výbor při SŽDC prosazuje dalšího místopředsedu Martina Malého. Třetím do party (nikoliv do počtu) je dosavadní dlouholetý předseda Jaroslav Pejša, který získal nominaci Republikové rady seniorů. Podnikový výbor při ČD Cargo žádného kandidáta na předsedu nevyslal, stejně tak Nedrážní republikový výbor, který zastupuje zaměstnance dalších firem, kde OSŽ působí.

Sjezd se uskuteční v době vrcholících kolektivních vyjednávání a politické nejistoty po parlamentních volbách. Nebyl pozván ani ministr Dan Ťok. „Zejména po zkušenostech z minulého sjezdu, kdy si určitě všichni dobře pamatujeme vystoupení Milana Chovance jako potenciálního budoucího ministra dopravy. Tehdy ani jedno oko nezůstalo suché a víme, jak to nakonec dopadlo,“ uvedl v rozhovoru pro odborářský čtrnáctideník Obzor vrchní organizátor sjezdu Antonín Leitgeb.

Očekává se přitom, že jedním ze zásadních témat budou režijní výhody drážních zaměstnanců. Ministerstvo už odborům poslalo písemné shrnutí nedávno dojednaného kompromisu. Z něho mimo jiné vyplývá zdražení režijek pro zaměstnance o stovku na 1100 korun, vypuštění nároku na přepravu spoluzavazadla nebo vyjmutí z nároku lanovky na Ještěd.

Klíčový spor se ale vede o platnost režijek v komerčních vlacích ČD. Tam by podle předběžné dohody základní režijky neplatily, ale zaměstnavatelé by je dokoupili zaměstnancům ve formě nějakého kuponu jako benefit. To odbory chtějí stvrdit memorandem, protože tento krok zaměstnavatelů (především SŽDC a ČD) nic negarantuje. Dohoda s MD je na dva roky a další osud režijek je nejistý, neví se například, zda budou platit ve spojích vzešlých z chystaných soutěží. I proto část odborářů žádá tvrdší postup OSŽ vůči MD, což může při volbě předsedy hrát roli.

Odborové sdružení železničářů je ze všech odborových organizací na železnici početně největší, některé profese mají ale vlastní organizaci, například Federaci strojvůdců, Federaci vozmistrů nebo Federaci vlakových čet.

7 komentářů

Klikněte pro vložení komentáře
  • Pravděpodobně hovoříte o odborech OSŽ. Souhlasím, že tam nejsou věci úplně v pořádku. Ovšem generálně říct, že jsou odbory k ničemu? To je věc, se kterou nebudu nikdy souhlasit. Odbory jsou důležité a vidíme to na příkladu Německa kde je odborová angažovanost zaměstnanců přes 80%. Právě tyto odbory převážně v 80.letech minulého století vyjednaly mzdové podmínky, od kterých se odvíjí i dnešní mzdy v Německu. Vzpomeňme, že to bylo i za cenu stávek, které tady byly komunistickou propagandou překrucovány. Nejsem příznivcem stávek. Je to vždy až krajní řešení. Nicméně ne vždy se dá jednáním docílit kýženého výsledku a selžou-li všechny prostředky, pak je stávka legitimním nástrojem majícím oporu v našem i evropském právním řádu.

  • klíčové nejsou režijky, ale působení některých kamarádu z Agrofertu a.. p. Feranec, spolužák p. Faltýnka p.Drmola na SŽDC a neskutečná partyzánština ohledně pravidel pro podnikaní ve veřejné dopravě..a bohužel od dob p.Duška ani jeden z kandidátů nenabízi , že by se něco mohlo změnit

  • Od odchodu Duška jsou OSŽ slaboučkým odvárkem, na vše rezignujícím čajíčkem. O ostatních „odborových centrálách“ raději nemluvě. Bohužel. Chlapi rozum do hrsti, přece nechcete dopadnout, jako řidiči!

    • A co Sosad a ADP? Druhá a třetí nejpočetnější odborová organizace.

    • Protože je to přežitek minulého a předminulého století, stala se z toho akorát tak zpolitizovaná organizace a výtah do politiky. Takové organizace fakt nejsou třeba. Ale ony si ani v dnešní době nemohou vyskakovat, už i na dráhu si brousí zuby lidi od automatizace a autonomních systémů.

      Takže žádné pitomosti, jo? Jinak to začnou jezdit automaty. Na královské zaplacení pár maníků na CDP a pár lidí s ovladačkama k posunovadlům bude. Ještě autospřáhla konečně a není co řešit.

    • Pán K.S. bude asi fantasta anebo nějaký papaláš z GŘ, který by pochopitelně odbory raději ve firmě nebyl. Nicméně každý rozumný člověk ví, že odbory jsou jedinou zárukou toho, že máme relativně přijatelné pracovní podmínky. Nakonec pohled na západ ukazuje pane K.S. že nejsou odbory žádným přežitkem. Naopak např v Německu je podstatně vyšší procento zaměstnanců v odborech než u nás a také je to vidět na jejich mzdách.

    • Pane Otmare,
      Buď budeme mít kontrolu podmínek ze strany státu, nebo odborů, ale ne oboje naráz, bohužel názor že podnikatel je zloduch se stále více mezi lidmi šíří, asi tak od krize r. 2008. To je velmi nebezpečný názor, který může ohrozit samu společnost a její další fungování. Jednak to nikdy nepostihne velké korporace, ale zato to spolehlivě zničí střední vrstvu, což je z hlediska společnosti největší problém, protože silná stření třída je schopná tlumit úchylky na obě strany. Toto by neuvážené požadavky odborů mohly vážně narušit a ohrozit.

      Výše mezd a další věci se odvíjí od obecné mentality lidí, od schopnosti prodávat za vyšší cenu atd. To je ten zásadní rozdíl mezi Německem a námi. Pokud se u nás toto nezmění, pak se nezmění nic jiného. Tady je mentalita a přístup lidí dost pošramocený minulým režimem, vypadá to jako alibismus, ale není, velká část si v sobě nese přímo, nebo zprostředkovaně vzorce chování z minulosti, tyto v dost velkém ovlivňují chování lidí. Například je tu snaha konkurovat jenom cenou, to nejde dlouhodobě, musíte vybudovat značku a k ní patřičnou auru, služby atd. To nikdo nedělá veškerá snaha je tu o to stát se subdodavatelem subdodavatele a konkurovat cenou. Co na tomto chcete budovat?

      Moc nepřeháním, ale když dáme vele sebe shodné elektromotory dokonce jednu a tu samou řadu, dokonce vyrobené hned po sobě, a na jeden dáme samolepku Made in Germany, tak si na něm můžeme říct o mnohem víc než u druhého, protože německá kvalita je pojem. Jedna pitomá samolepka v ceně asi 10Kč může udělat rozdíl ceny a prodejů tak velký že se vám o tom ani nezdálo, místo marže 100Kč a prodeje 1000 kusů taková cedulka umožní třeba marži 1000Kč a prodeje 10 000 kusů, to je hned rozdíl skoro 10 milionů a to už je sakra rozdíl.

      Taky platí princip že nemůžu dát něco co nemám, takže do určitého bodu to sice vypadá hrozně, jak pan podnikatel dře zaměstnance, sám si staví vily a oni nemají na to žít v pronajaté garsonce (kde bych ještě byl opatrný a hodnotil to případ od případu protože často to bývá o problému s finančním myšlením lidí, tedy mentalita že když mají tak hned všechno utratí, berou si půjčky na impulsivní nákupy… takoví lidé prošustrují za týden i milion kdyby jej měli), opačně to ani nejde, člověk většinou s podnikáním, investicemi a pod. začíná proto aby primárně zlepšil svou životní úroveň a než může začít zvyšovat mzdy tak jednak musí on sám získat jakýsi pocit jistoty, ale hlavně jej musí získat ona firma, představa že majitel bude jezdit ve vyhrkaném favoritovi a zaměstnanci ve Lamborghini fungovat nebude, to by se na to vykašlal a šel někam pracovat. Takže prvních X let to sice bude vypadat že si lidí neváží a domů chodí s 80-100k měsíčně a zaměstnanci jen s 12-13k, ale pokud všechen zisk jde okamžitě zpět do investic, splácení dluhů, je to v pořádku. A do této „rozjezdové“ situace se může dostat i velká zavedená společnost pokud zanedbává průběžné investice.

      To se třeba stalo ČD, tam je dost velký dluh na vozovém a lokomotivním parku. Nikdo nebyl ochotný koupit dostatek nových vozidel, jenom se jich koupilo pár na předvádění se, hřešilo se na to že ještě nějakou dobu budou moci jezdit, jenže ta doba se chýlí ke konci a bez velkých investic to nepůjde. A je otázka jestli ta plánovaná bude stačit na to aby něco změnila. Na co mají jen 7 pendolin, jen 7 railjetů? To je nic, kapka v moři. Byly zkušenosti s penoliny tak špatné že to byla překážka v dalších nákupech? Nešlo se s ÖBB dohodnout že protože tu už jsou pendolina, tak se místo railjetů pořídí na linku do Vídně ta? Neměly by se spíš veleslavné odbory železniční opřít i do tohoto a ne jenom do režijek? Co znamená každý nový typ lokomotivy? Školení a provozní problémy. Ale toto jsme odbory kritizovat neslyšeli.

      Na odborech je zajímavá jedna věc, neustále o nich slyšíme jenom v souvislosti s tím že chtějí aby zaměstnavatel platil víc, aby měli režijky zdarma. Ale už jsme od nich neslyšeli že by požadovali modernizace provozů na bezpečnější a čistější, neslyšíme od nich že by začaly požadovat nové stroje místo vyhrkávkových bobin, nebo alespoň dosazení moderní elektroniky. A ani od nich nevidíme angažovanost navenek v kulturních a jiných oblastech. Co si o takové organizaci pak myslet? Ano, to že jsou na zrušení.

      To co veřejnosti předvádí totiž není konstruktivní chování, ale naopak chování způsobující problémy.