Infrastruktura Stavebnictví Vodní doprava Zprávy

Stavby na vodě budou dražší, než stát čekal. Stavební firmy ignorují cenové odhady

Plavební komora Hořín. Autor: Ředitelství vodních cest
Plavební komora Hořín. Autor: Ředitelství vodních cest

Ředitelství vodních cest zakusilo nepříjemné situace, které už znají i silničáři. Totiž, že stavební firmy ignorují odhady projektantů a jdou do tendrů s výrazně vyššími cenami. Podbízení se nekoná, investor do vodních cest proto zkouší zakázky vypsat znovu s volnějšími termíny a vyššími odhadními cenami.

Konkrétní příklady z poslední doby jsou dva. Jde o plánovanou stavbu nového labského mostu u Pardubic mezi obcemi Valy a Mělice a přestavbu plavební komory Hořín u Mělníka. Ta je první etapou velké modernizace vodní cesty pod Prahou.

Nový labský most má nahradit válečné provizorium typu Bailey. Místo něj vznikne nová konstrukce bez podpěr v korytě řeky. Původně odhadované náklady činily 168 milionů korun, tendr ale byl v květnu zrušen. Všechny čtyři zájemce ŘVC vyřadilo, neboť přestřelili odhadovanou cenu. Ta přitom byla podle zadávací dokumentace nepřekročitelná.

Most typu Bailey, ilustrační foto. Autor: CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=224843
Most typu Bailey, ilustrační foto.
Autor: CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=224843

Nyní ŘVC soutěž vypsalo znovu s novým odhadem nákladů přes 189 milionů korun. Zároveň vypadla podmínka nepřekročitelnosti. ŘVC zaplatí více než tři čtvrtiny nákladů, zbytek připadá na Pardubický kraj.

Většinový podíl ŘVC pramení ze zájmu státu přivést velké lodě do Pardubic. To však předpokládá i dostavbu stupně u Přelouče. Most je ale ve špatném stavu a tak ministerstvo na první pohled trochu předčasnou investici schválilo. Přes most vede silnice III. třídy a chodník, zhotovitel proto bude muset zajistit přívoz.

Podobný vývoj měl tendr na modernizaci plavební komory Hořín s odhadovanými náklady 200 milionů korun. Jediní tři zájemci se ale vměstnali do rozmezí 270 až 400 milionů. V pondělí proto ŘVC vypsalo nový tendr, kde dává firmám delší čas na přípravu i stavbu. Odhad se zvýšil na 205 milionů, už ale nebude závazný jako maximální hranice.

Za to mají být upravena obě ohlaví komory (dolní a horní vjezd/výjezd), která budou rozšířena o metr na 12 metrů a osazena novými vraty. Část mostu přes komoru bude přestavěna na zdvihací, aby se podjezdná výška z dosavadních 4,5 metru zvýšila na sedm metrů. To bude ostatně cílem všech budoucích úprav Vltavy pod Prahou.

Situace v soutěžích pramení ze stavebního boomu, dostatku zakázek a naopak nedostatku stavebních kapacit. Rostou i ceny stavebních materiálů. Firmy si proto tendry pečlivě vybírají a práci oceňují výrazně výše než v uplynulých hubených letech

8 komentářů

Klikni pro vložení komentáře
  • Tomu se říká tržní ekonomika. Stavaři mají zakázek dost, tak nemají důvod podlézat s cenou. Proto by se veřejné zakázky měly stavět zejména v období hospodářské krize, kdy je to levnější a zároveň se tím podporuje ekonomika. A ne na to tlačit teď, kdy cena bude zbytečně vysoká a termíny hrozně dlouhé.

      • Pibik: Proto se maji v obdobi konjunktury splacet dluhy z minule krize, aby se zadluzeni vyrazne snizilo – viz John Maynard Keynes.

    • „Proto by se veřejné zakázky měly stavět zejména v období hospodářské krize, kdy je to levnější a zároveň se tím podporuje ekonomika.“
      To platívalo někdy ve středověku – teď dodavatelé podstřelí nabídkové ceny a zbytek si pak dovyberou jako náklady na vícepráce a výsledek je co se celkových nákladů možná ještě horší, než když se soutěží realisticky.

      • Máte pravdu, ale to by stát a jeho investorské organizace musely přestat blbnout s různými studiemi proveditelnosti a začít makat na strategii a na koncepci rozvoje železniční infrastruktury, resp. vodních cest u ŘVC, z které následně vzejdou invariantní řešení jednotlivých stavebních úseků, na které se musí udělat kvaltiní projekty s precizně zpracovanými soupisy prací. Jedině s bohatě naplněným zásobníkem kvalitních projektů lze něco dělat v období národohospodářské krize. Když se však tento zásobník nedaří naplnit ani v období hojnosti evropských peněz a SŽDC nahonem bastlí nepromyšlené a územně problematické projekty, nelze se divit, že firmy jsou jak na houpačce – chvilkama nemají do čeho rýpnout, chvilkama neví, kam dřív skočit.
        Situaci by dost napomohlo i větší využívání výzisků ze staveb, většina materiálů předčasně končí na recyklačních základnách a skládkách. Snížila by se tím závislost na výrobcích, kteří nestíhají vyrábět.

        • S tím lze v zásadě souhlasit: „za bolševika“ aspoň jakási „koncepce“ byla (byť rozhodně zdaleka ne vždy zcela dobrá), protože bylo třeba řešit především mnohé kapacitní problémy, ale na její realizaci často nebylo dost peněz – po změně režimu byla naopak ponechána až příliš velká volnost zcela bezkoncepční „neviditelné ruce trhu“ a skutečně kvalifikované prognózy a na jejich základě smysluplnou koncepci nebyl nikdo schopen vytvářet (a neměli o to žádoucí zájem ani politici, jimž šlo a jde především o jejich vlastní dobro), a tak jsme teď tam, kde jsme, a finančními prostředky (zejména těmi z EU) se i nyní často plýtvá zbytečně jen proto, aby byly vyčerpány a aby se na tom někdo (ne)patřičně „nakapsoval“.

Newsletter

Partneři