Společnost Nobless Line bude příští týden jedním z prvních autobusových dopravců, který obnoví mezinárodní spojení z Česka. Michael Zelenka v rozhovoru vysvětluje, jaká opatření museli přijmout před tím, než vyjedou, i co cestující čeká. Popisuje také své zkušenosti s „pomocí“ od státu.

Co vás vedlo k tomu obnovit znovu spojení? Chtěli jste vyjet dříve nebo jste čekali, až to bude legislativně možné?

Naše společnost se zabývá výhradně provozováním pravidelných mezinárodních linek, které tvoří 99 % naší činnosti. Situaci ve světě jsme sledovali průběžně od konce loňského roku, intenzivně pak od začátku února, kdy se začaly objevovat náznaky rozšíření do Evropy. Už od té doby jsme začali přemýšlet o možných dopadech na naše odvětví a bavili jsme se o možných variantách.

Co se s firmou dělo během uzavření hranic?

Uzavření hranic jsme předvídali asi týden nebo deset dní před jejich reálným uzavřením. Osobně jsem byl pro toto rázné řešení s vidinou omezení na 3–4 týdny, během kterých by se evropské státy dohodly na společném postupu a pokusily se zachytit všechny aktivní případy ve svých zemích. Toto přání však bylo příliš optimistické. Ze dne na den jsme tak museli přerušit naši jedinou činnost, která nám generuje příjmy. Samozřejmě jsme vymýšleli možnosti, jak se aktuální situaci přizpůsobit a pomoci stovkám našich cestujících, kteří se na nás obraceli. Rychlým nařízením Vlády ČR totiž byli uvězněni daleko od domova.

Jakým způsobem jste chtěli pomoci, když jste nemohli provozovat mezinárodní dopravu?

Jednali jsme s jednotlivými ambasádami, českou v Bernu i švýcarskou v Praze, abychom jim nabídli naše zavedené služby a pomohli těmto lidem. Strávili jsme tím několik dnů, fakticky naplnili 2–3 autobusy s tím, že jsme byli připraveni k okamžitému výjezdu. Po Ministerstvu zahraničních věcí ČR jsme nechtěli žádné peníze – pouze razítko na to, abychom mohli vyrazit. Chtěli jsme to jet na komerční bázi, na vlastní riziko. Později nám bylo řečeno, že si stát vybral nějakým způsobem jinou žlutou společnost, a tak jsme všechny cestující o této skutečnosti informovali. Přesto jsme se nevzdali a výjimku se nám podařilo zajistit. Nabízeli jsme tak od konce března spojení 1 x za dva týdny, nyní 1 x za týden. Administrativní náročnost těchto spojů je ale ohromně vysoká.

Máte nějak vyčísleny ztráty z toho, že nemůžete jezdit?

Vyčíslení ztrát je poměrně složitou věcí. V médiích proběhla celá řada diskuzí o tom, co všechno tam lze počítat. Z naší strany sem lze počítat výpadek příjmů z jízdného, jelikož na některé termíny Velikonoc jsme měli jako jediný dopravce na trase vyprodané posilové spoje na měsíc dopředu. Celkem jsme tak stornovali stovky rezervací. Určitě se ale nejedná pouze o příjmy, ale také o další složky jako platba pojistného za autobusy, silniční daň, mzdové náklady, odvody státu za zaměstnance, amortizace autobusů, ale také ztráta některých zaměstnanců. Do našich řad vybíráme ty nejlepší z nejlepších a v současné situaci jsme se museli s několika z nich rozloučit. Tohle se bohužel penězi vyčíslit nedá.

Pomohl vám nějak stát?

Při zavedení omezení v rámci nouzového stavu se objevily informace týkající se povinné náhrady způsobených škod, ale také výroky představitelů, že nikoho nenechají padnout. Naše společnost letos oslaví 23 let své historie. Za tuto dobu jsme po státu nikdy nic nechtěli, nikdy jsme nečerpali žádné dotace, žádné kompenzace na jízdné, zkrátka jsme stát brali jako partnera, vedle kterého musíme žít.

Nyní jsme očekávali, že se zachová seriózně a bude rozhodovat koncepčně tak, aby následky byly co nejmenší pro nás pro všechny. Místo toho jsme však byli svědky exhibování na tiskových konferencích od nejvyšších představitelů Vlády ČR, kde se informace měnily jako aprílové počasí a vznikal spíše zmatek.

Zkusili jste se přihlásit do některých programů na státní pomoc?

Sledovali jsme vypsané programy COVID i Antivirus. Do COVIDu jsme se ani nepokoušeli hlásit, protože podmínky byly natolik složité, že šance na úspěch měli jen ti vyvolení. Proto jsme zkusili program Antivirus, kde stát avizoval náhradu 80 % ze superhrubé mzdy. Vše jsme správně vyplnili, poslali prostřednictvím datové schránky a čekali. Během 2 týdnů jsme pracovní úřad urgovali o vyjádření, ale dostali jsme odpověď, že toho mají moc a mají na to 30 dní. Poté jsem se ze zoufalosti vyjádřil na twitteru a během jednoho dne mi psala Ministryně Maláčová a volali z úřadu. Chyba byla na straně softwarového systému ministerstva, který přiřadil jedno jednací číslo duplicitně pro dvě žádosti. Žádost s naším jednacím číslem tak byla vyřízena pro jinou firmu.

Měli jsme tedy žádost vygenerovat znovu. Když jsme však viděli u jiných firem reálnou výši pomoci, která se místo 80 % pohybovala někde kolem 30 %, rozhodli jsme se žádost znovu nepodávat. I z toho důvodu, že její podání bylo podmíněno zřeknutím se všech nároků na případné náhrady škod vytvořené omezením státu.

Trochu závistivě jsme se pak dívali přes hranice směrem na západ, kde v Německu dostávají podnikatelé rychlou pomoc (nevratnou půjčku) v rámci dnů, ve Švýcarsku v rámci hodin. U nás se jen mluví, aby to vypadalo dobře, ale reálná pomoc je nulová a každý se musí spolehnout především sám na sebe.

Našel byste něco, co vás v současné situaci příjemně překvapilo?

Předně lidská solidarita. Někteří z našich stálých cestujících se na nás obrátilo, že by nám rádi finančně pomohli a zaplatili si jízdy dopředu. Nevyužili jsme toho, ale moc nás to potěšilo.  Určitě nás příjemně překvapil přístup a vstřícnost zaměstnanců švýcarské ambasády v Praze, která nám ve spoustě případů dokázala pomoci. Kéž by takto pracovaly také české úřady.

Co vás v této situaci naopak nejvíce naštvalo?

Od státu především nekoncepčnost, dezinformování, neustále se měnící nařízení s okamžitou platností a prakticky nulová pomoc, i když to dle vyjádření Vlády může vypadat opačně. Chyběl tady jeden web, kde by byly souhrnné informace, možnosti pomoci, výhled do budoucna. Pěkně to mají udělané ve Švýcarsku, kde sice měli více nakažených, ale v současné době je tam asi o 1 000 méně aktivních případů, než máme v ČR. Zvládají to dobře, přestože podle některých našich médií tam kolabuje zdravotnictví.

Státní představitelé mluvili o rezervách/polštářích. Ty většina firem má na pár měsíců, ale zbytek prostředků investuje do vývoje, inovací. Pokud slyšíte od zástupců krizového štábu o uzavřených hranicích na 2 roky, tak spousta firem v našem oboru nemá důvod se snažit udržet lidi a dotovat všechno ze svých dlouho budovaných rezerv. Spousta autobusových firem se tak rozhodla vedle propouštění odhlásit vozidla, SPZ uložit do depozitu a ušetřit tak na pojistném a silniční dani. My jsme toto také zvažovali, ale žádná pojišťovna vám negarantuje cenu pojistného za měsíc nebo dva, proto jsme od toho ustoupili. Tohle možná bude nepříjemné překvapení pro mnoho dopravců.

Přemýšleli jste, že raději celý byznys opustíte?

My takto nepřemýšlíme. Cílem podnikatele, a teď budu mluvit hlavně za nás, je vytvářet, budovat z ničeho něco. Dát lidem práci, aby si mohli vydělat peníze a mít se i oni dobře. Podnikání není jednoduché a má spoustu nástrah a překážek. Některé kladou životní situace jednotlivců, jiné například počasí, jiné třeba stát různými restrikcemi a nyní je překážkou koronavirus. Ale mým životním mottem je: „Kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý.“

Jaký očekáváte zájem cestujících?

Myslíme si, že lidé budou o dost více opatrnější. Zájem cestujících bude v první fázi menší, než si jako lidé budeme opět vzájemně důvěřovat. Postupem času se však pomalu budeme vracet do normálního života. Výraznou posilou by určitě byla účinná vakcína a lék, který by z COVIDu udělal další běžnou nemoc typu chřipky.

Změnili jste nějak ceny?

Snažíme se dlouhodobě zachovávat stejnou cenovou hladinu. Na rozdíl od jiných dopravců, kteří volí model progresivních cen známých z letectví. My se snažíme chovat seriózně, aby cestující vždy věděli, za kolik budou cestovat. Nestane se tak, že bychom za stejnou službu chtěli od někoho 1 500 korun a od druhého dvojnásobek. U této politiky určitě zůstaneme.

Nemáte obavy, že přeshraniční cestování se výrazně utlumí a tím klesne i poptávka?

Samozřejmě, že to je jedna z variant. Nicméně horší, než v posledních dvou měsících to být už nemůže. Češi si kvůli své historii a tomu, čím si museli projít za totality, nesmírně váží otevřených hranic. Současná situace ukázala, že se pohybují doslova po celém Zemi. Od Nového Zélandu přes Mexiko, Peru či Maroko až po Izrael. Myslím si, že Češi, potažmo Evropané, dokáží na nějakou dobu zatnout zuby, ale cestování je jedním ze základních symbolů svobody a ten si vzít nenecháme.

Jak v praxi cesta proběhne? Musí být cestující vybaveni rouškami, testem na koronavir?

Současné spoje jsou nesmírně administrativně náročné. Snažili jsme se a snažíme se to však zjednodušit všem stranám, především pak našim cestujícím. Vždy se řídíme pokyny daných států, které jsou pro nás stěžejní. Všichni cestující v našich spojích musejí mít roušku, a protože tato povinnost ve Švýcarsku není a nemají možnost ji tam sehnat, nechali jsme si je vyrobit a kdo ji nemá, ten ji od nás dostane zdarma při nástupu. Dbáme na to, abychom dodržovali v maximální možné míře rozestupy, omezili jsme i nabídku občerstvení v autobusech. Vše je také závislé na osobní zodpovědnosti každého jedince.

Testy na koronavirus nevyžadujeme, vyžaduje je Česká republika, případně Rakousko, a tak je volbou každého jedince, jak se rozhodne a kde si je případně nechá udělat. Nyní jsou pro to daná pravidla, podle kterých pak člověk absolvuje/neabsolvuje povinnou karanténu.

Jaké procedury očekáváte na hranicích?

To nejhorší je snad za námi, věříme, že se opatření budou postupně rozvolňovat. Nyní probíhají kontroly na všech hraničních přechodech, tedy do Německa, Rakouska i Švýcarska. Každý stát má jiná pravidla, těm se musíme přizpůsobit. Na každé hraniční kontrole míváme drobné zdržení.

Jaká opatření pro obnovení provozu máte?

Jak jsem říkal na začátku, díky tomu, že jsme situaci ve světě sledovali s velkým předstihem, udělali jsme celou řadu opatření dlouhou dobu předtím, než česká Vláda začala reagovat. Přestože jsme malá rodinná firma, snažíme se dělat věci jinak a ukazovat jiným směr. Dlouhodobě máme v autobusech sníženou kapacitu, aby měli cestující větší osobní prostor a pohodlí.

Závěrem loňského roku jsme na toalety instalovali bezdotykové vysoušeče rukou, již v únoru jsme do autobusů ke vstupům umístili dezinfekční gely na ruce, na toalety pak dezinfekční mýdla. Rovněž jsme na konci února pořídili generátor ozónu a jako první český mezinárodní autobusový dopravce jsme čistili interiéry také touto technologií. Náš dlouhodobý čalouník nám také vyrobil roušky pro cestující, když nebyly k sehnání.

Co byste si přál v blízké budoucnosti?

Z globálního hlediska bych si přál, aby se vědcům podařilo vyvinout vakcínu k očkování či účinný lék. Ten by dal celému světu klid. Pak bychom se mohli vrátit ke starým zvykům, včetně cestování. Přál bych si, aby se evropské státy, kde je situace pod kontrolou, začaly sektorově spojovat a v izolaci zůstaly jen státy se špatnou situací. Těm by se měla poskytnout materiální i finanční podpora. Mezikontinentální osobní doprava by však měla mít přísnější pravidla s důrazem na kontrolu zdravotního stavu. V rámci českého rybníku si přeji svět, kde stát bude brát člověka a firmy jako rovnocenné partnery, kteří ho živí. Bude mu pomáhat v případě řešení problémů, ne mu házet klacky pod nohy a smát se za rohem. Přál bych si toho mnohem víc, ale začněme s tímhle málem.

Tagy Nobless Line Top

77 komentářů