Předně, jsem skutečným majitelem společnosti BusLine holding s.r.o., IČO: 06335268, zastřešující celou řadu dceřiných společností, které v několika krajích provozují hromadnou dopravu pod veřejně známým označením BusLine. Vedle toho jsem i skutečným majitelem dalších společností, ve kterých pro mne Jakub Vyskočil působil, například společnosti AIRMEDIA a.s., IČO: 29184037, hospodařící s několika průmyslovými areály.

Smrt Jakuba Vyskočila mne hluboce zasáhla. Znal jsem Jakuba více než 15 let. Za tu dobu se z mého asistenta a pomocníka vypracoval do pozice důvěrníka, a nakonec i dobrého přítele. Vážil jsem si Jakuba, důvěřoval mu a spoléhal jsem na něj. Jakub mi významně pomohl, když pro mne přijal roli nominovaného (designovaného) akcionáře, společníka a statutára v některých mých společnostech, které jsem předtím vlastnil a ovládal buď přímo, nebo prostřednictvím svých zahraničních společností.

O působení Jakuba Vyskočila jako nominovaného (dosazeného) vlastníka a ředitele, který toliko vykonával svoji roli navenek, aniž by svěřené akcie, podíly či dluhopisy skutečně vlastnil, byla uzavřena rozsáhlá smluvní dokumentace, kterou jsem krátce před Jakubovým úmrtím předal příslušným orgánům. Tato dokumentace potvrzuje, že jsem nebyl pouhým poradcem, nýbrž, že jsem skupinu BusLine vlastnil a řídil, což koresponduje se zjištěními policejního orgánu, který má k dispozici příslušné listiny, odposlechy a další důkazy.

K tomu, aby Jakub Vyskočil mohl svoji roli navenek věrohodně odehrát, měl k dispozici různá prohlášení a potvrzení. Na jejich základě byl místo mne či místo některých mých zahraničních společností zapsán v obchodním rejstříku či v evidenci skutečných majitelů, aby se mohl jako (nikoliv skutečný, nýbrž dosazený) vlastník prezentovat zejména obchodním partnerům. Taková prohlášení či potvrzení však nezaložila Jakubu Vyskočilovi vlastnické právo ke svěřenému majetku. To si Jakub velmi dobře uvědomoval, když s ním nakládal v závažných věcech s mým vědomím a souhlasem a jen v méně závažných ve věcech relativně samostatně. Jakub také pochopitelně za svojí práci pro mne čerpal bohatou odměnu.

Spíše než simulovaná prohlášení a potvrzení a deklaratorní zápisy v rejstřících a evidencích svědčí o skutečném původu majetku a jeho vlastnictví vlastní toky peněz a majetku. Lze je orientačně sledovat z veřejně dostupných účetních závěrek, notářských zápisů a projektů rozdělení a fúzi založených ve sbírce listin obchodního rejstříku. Z nich je patrné, jak byl majetek z mých společností ČSAD Semily a.s. a ČSAD Jablonec nad Nisou a.s. v roce 2010 odštěpen do nástupnické společnosti BusLine a.s. (dnes Witbystar a.s.), ze které byl následně v roce 2017 odštěpen do osmi nástupnických společností, které byly posléze konsolidovány pod novou mateřskou společnost BusLine holding s.r.o., kterou pro mne stejně jako její dceřiné společnosti Jakub Vyskočil zakládal. Obdobně je z těchto veřejně dostupných zdrojů patrné, jak Jakub Vyskočil postupně začal hlasovat s akciemi, se kterými před ním hlasovaly moje zahraničních společnosti, zejména ZVV PROPERTY INVESTMENT (CZE) LIMITED.

Jakub Vyskočil přitom nikdy nedisponoval finančními prostředky v řádu stovek milionů korun, aby si ode mne či mých zahraničních společností mohl koupit akcie společností BusLine a.s. či AIRMEDIA a.s., natož pak odštěpený majetek.

Tvrzení osob z vedení společnosti BusLine holding s.r.o., zejména pak tvrzení Ing. Vladimíry Vyhnisové o tom, že Jakub Vyskočil byl skutečným vlastníkem, jsou proto nesprávná, když opomíjí skutečně toky peněz a majetku a její poukazy na má trestní řízení jsou zavádějící, když přehlížejí, že spolu se mnou je stíhána nejen významná část vedení BusLine holding s.r.o. a jejích dceřiných společností, nýbrž i tyto samotné společnosti.

Mé snahy o navrácení majetku přitom nemohou být překvapivé ani pro rodinu Jakuba Vyskočila, ani vedení společnosti BusLine holding s.r.o. O navrácení usiluji od ledna 2021, kdy mi byl znemožněn přístup do mých společností, a to mj. i pro rozpory o další směřování skupiny BusLine, když jsem vyslovil výhrady proti agresivní expanzi této skupiny a snahám o ovládnutí autobusové dopravy v regionu bez zajištění dostatečných kapacit, jak se nyní projevuje v Pardubickém kraji.

S Jakubem Vyskočilem a jeho poradci jsem jednal více než 1 rok a když se ukázalo, že Jakub s určitou skupinou lidí násilně mé společnosti převzali, tak jsem své nároky uplatnil v jednom z řízení, a to ještě před úmrtím Jakuba Vyskočila. Není tedy pravdou, že bych o majetek začal usilovat až po jeho smrti.

Svých nároků se nevzdám, a to zejména za situace, kdy vychází najevo, že se připravovali, či připravují kroky, které by navrácení mého majetku mohly znemožnit, zejména prodejem skupiny BusLine, resp. podílu na společnosti BusLine holding s.r.o. a jejích dceřiných společností ve prospěch skupiny Energetický a Průmyslový holding (patřící Danielu Křetínskému, do jeho portfolia patří např. výrobce autobusů SOR Libchavy, pozn. red.), či likvidací majetku společnosti AIRMEDIA a.s. prodejem jejích nemovitostí.

Stále věřím, že dohody lze dosáhnout. Nikoliv však se současným vedením společností BusLine holding s.r.o. a AIRMEDIA a.s., kterému musí dosavadní situace vyhovovat, když může hospodařit s významným majetkem bez dozoru vlastníka a za vysoké odměny v době, kdy společnost nezvládá zajistit nasmlouvané spoje zejména v Pardubickém kraji. Věřím především v dohodu s rodinou Jakuba Vyskočila, aby Jakubovy závazky zbytečně nezatížily jeho nezletilou dceru jako patrně jedinou dědičku a neuvedly ji tak do dlouholetých soudních sporů o majetek, který mi Jakub Vyskočil odmítal vrátit. Jakub své závazky ke sklonku svého života odmítal řešit a svou smrtí je nevyřešil, nýbrž je pouze přenechal své nezletilé dceři.

Mgr. Jiří Vařil