Tisíce Čechů musely  v posledních dnech řešit nečekaně brzký návrat ze zahraničí. Co taková situace znamená? Přinášíme příběh Marka a Katky, kteří byli na Srí Lance před tím, než se z Číny začala pandemie koronaviru šířit. Ze Srí Lanky se dostali v kvapu a na poslední chvíli. V zemi s 22,5 miliony obyvateli platil už kvůli pandemii koronaviru zákaz vycházení. Cestu autem na letiště v Kolombu jim musela povolit policie.

Marek a jeho přítelkyně Kateřina odcestovali ze Srí Lanky do Prahy narychlo v sobotu 21. března v letadle společnosti Emirates poté, co jiné aerolinky zrušily jejich let zarezervovaný na 2. dubna. Svá příjmení nechce dvojice z osobních důvodů zveřejnit, redakce je ale zná. Na ostrov u Indie se přestěhovali při své cestovatelské misi v první polovině ledna z Vietnamu, kdy o koronaviru nebylo na Srí Lance ani slechu, natož vidu.

V druhé polovině března se ale začala situace vyhrocovat i tam. „Naštěstí jsme před příletem na Srí Lanku zapsali do systému DROZD, což je projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při odjezdu do zahraničí,“ říká Marek.

„Ministerstvo zahraničních věcí nám poslalo SMS zprávu a také e-mail, v němž důrazně žádalo české občany v Indii a na Srí Lance k návratu domů. Varovalo nás, že bychom se kvůli tisícům rušených letů nemuseli do Česka vůbec vrátit. Myslím, že ministerstvo ve spolupráci s velvyslanectvím v indickém Dillí odvedlo dobrou práci. Dívali jsme se i na Facebook velvyslanectví a pomáhalo spoustě Čechů s cestou domů. Zprostředkovalo jim také kontakt na poslední dva lety ze Srí Lanky do Curychu, první bude 27. března a druhý 29. března. Tato zpráva nám přišla na e-mail z velvyslanectví z Dillí v pondělí, když už jsme byli v Praze,“ popisuje situaci posledních dní.

Letenky do Prahy zdražily dvakrát

Marek s Kateřinou si koupili letenky až na sobotu, poněvadž v pátečním letadle už nesehnali místa.

„Letěli jsme se dvěma Čechy, kteří byli na Srí Lance na dovolené. Koupili si dvě poslední letenky do ekonomické třídy,“ podotýká Kateřina. „Pak už zůstávala jen místa v businness class. Ale jedna letenka stála sto dvacet tisíc korun, a na to bychom neměli peníze. Stouply i ceny letenek do ekonomické třídy. Za jednu jsme zaplatili čtrnáct tisíc korun. Letenky, které jsme měli koupené na let na druhého dubna, který aerolinky zrušily, stály každá sedm tisíc korun, tedy dvakrát méně.“

Podle údajů české ambasády v Dillí ze středy 24. března se na Srí Lance prokázala nákaza koronavirem u 102 lidí. Je jich šestnáctkrát méně než v Česku.

„Přesto na Srí Lance začal už v pátek dvacátého března večer platit zákaz vycházení. Předtím vláda vyhlásila na tři dny státní volno, aby lidé zůstali doma,“ uvádí Marek. „Ale místo toho chodili někteří na pláže a do parků a dělali tam akce. Taky proto přišel rychle zákaz vycházení.“

Pro cestu na letišti potřebovali policejní povolení

Podle Marka zákaz vycházení kontrolovali policisté a vojáci. „Později jsme se z článku na webu dozvěděli, že kvůli porušování zákazu zatkli první den šestnáct set lidí a zabavili čtyři sta aut. My jsme museli vyřešit, jak se v době zákazu dostat na letiště. Od našeho ubytovatele jsme se dozvěděli, že musíme jít na policii s kopiemi našich pasů a letenek a pak dostaneme ze zákazu vycházení výjimku. Povolení k cestě na letiště pro nás obstaral náš ubytovatel. Musel si vyřídit i povolení pro sebe a odvezl nás až na letiště.“

Když předtím přijeli Marek a Kateřina vlakem z vnitrozemského města Kandy k moři, vezl je k ubytovateli do Negomba místní taxikář. Českému páru svěřil, jak mu pandemie koronaviru ničí jeho byznys. Měl velmi málo zákazníků a musel splácet půjčku na své auto. „Na špatné časy si shodou okolností stěžoval i taxikář, s nímž jsme po příletu na Ruzyni jeli do našeho bytu v Karlíně,“ říká Kateřina.

Pandemie koronaviru nechávala Čechy na Srí Lance dlouho v klidu. „Mně to přišlo jako další věc, která se děje někde daleko ve světě, ale neohrozí nás,“ přiznává Kateřina. „Poprvé jsme se začali koronavirem zabývat začátkem března. Na Srí Lance se objevil první nakažený místní člověk, průvodce italských turistů.“ V době, kdy se pandemie stala žhavým tématem i na Srí Lance, si začali někteří místní obyvatelé udržovat od Evropanů odstup.

„Ne že by po nás házeli kameny, ale nervozitu jsme z nich cítili,“ tvrdí Marek. „Zajímalo je, jestli nejsme Italové. Byli na ně opravdu vysazení. Když se dozvěděli, že ne, že jsme Češi, byli klidnější.“

„Náš pan domácí v Negombu se těsně před naším odletem do Česka bál o svého malého syna a poprosil nás se vší úctou, jestli bychom si od něj nemohli udržovat odstup,“ dodává Kateřina. Všimla si nicméně, že Srílančanům vadili Evropané mnohem méně, než jejich krajané, kteří nedodržovali povinnou karanténu. „Stěžovali si nám také na své politiky,“ upozorňuje Marek. „Podle našeho ubytovatele jim třeba vadilo, že v době, když už platila v zemi omezení, tak jeden srílanský ministr jel cyklistický závod.“

Česká dvojice se rozhodla opustit Srí Lanku, když pobývala v horách, kam se přesunula od moře.

„Bydleli jsme v domku ve městě Kandy a chodili se koupat do bazénu v pětihvězdičkovém hotelu. Na žádné turisty jsme tam už nenarazili, u bazénu jsme byli úplně sami,“ konstatuje Kateřina. „Personál nám při příchodu pokaždé změřil teplotu a dal nám dezinfekci na ruce. Mile nás překvapilo, že jsme od nich dostali jako prevenci proti viru zadarmo limetkový džus.“

Zatímco v Kolombu a v letoviscích u moře nosil po polovině března roušku nebo respirátor skoro každý, v horách jich Češi moc neviděli.

„V restauraci, kam jsme zašli na jídlo, ale měli roušky všichni. Personál nás chtěl posadit k ostatním hostů ke stolům do jednoho místa. Tak jsme jim vysvětlili, jak je důležité, aby mezi sebou lidé udržovali bezpečný odstup,“ prohlašuje Kateřina. „A taky jsem jim říkala o rozdílu mezi respirátorem a rouškou. Na oplátku jsem se od jednoho muže dozvěděla, že se před koronavirem chrání amuletem naplněným léčivými bylinami. Ve městě v horách jsme objevili lékárnu hned vedle nemocnice a Marek tam koupil deset respirátorů. Jeden stál v přepočtu asi padesát korun. Já bych jich vzala víc, ale Marek má velké pochopení pro druhé lidi, tak říkal: Deset stačí, přece jim respirátory nevykoupíme, když je tady v nemocnici budou nejspíš hodně potřebovat.“

Zájem o zprávy o viru přerostl v obavy z něj

Právě Marek prosazoval odlet do Česka, zatímco Kateřina by v teple na levné Srí Lance vydržela klidně až do června. „Já nejdříve také četl zprávy o koronaviru jen se zájmem a beze strachu. Ale jak ve světě nemocných přibývalo, padly na mě najednou obavy. Radili jsme se na dálku s našimi příbuznými a kamarády, jestli zůstat, nebo se vrátit domů,“ prozrazuje Marek. „Někdo nám říkal, ať zůstaneme, že v Evropě to začíná být s koronavirem hrůza a na Srí Lance mají přece pouze pár desítek případů. Nakonec jsme se rozhodli odletět, protože Česko je přece jen vyspělejší země s lepším zdravotnictvím než Srí Lanka. A chtěli jsme být blízko u svých rodin.“

Na Srí Lance vláda navíc zavedla opatření, jež výrazně omezila turismus. Například 18. března zrušila veškeré výlety. „My jsme chtěli jet na nejvyšší horu ostrova, ale už jsme se tam nedostali,“ uvádí Kateřina. „Náš domácí nás varoval, že by nás policisté mohli s taxíkem vrátit zpátky.“

Po vyhlášení zákazu vycházení by se Češi nedostali nikam. Na Srí Lance si nicméně nevšimli žádné velké paniky. „Zákaz vycházení platil v pátek od šesti večer, ale lidé se o něm dozvěděli už ráno,“ poznamenává Marek. „Tak si stihli nakoupit. V obchodech bylo dost potravin. Zmizely sice nejlevnější těstoviny, ale třeba pytlů s rýží jsem viděl dost.“

Markovi připadalo, že srílanská vláda brala opatření proti pandemii velmi vážně. „Dvojice českých mužů, s níž jsme se seznámili na letišti v Kolombu, tam jela taxíkem z odlehlé části země asi šest hodin. K cestě dostali zvláštní povolení stejně jako my,“ vysvětluje Marek. „A policisté je kontrolovali snad patnáctkrát.“

Polovina lidí v letadle byla bez roušek

S Kateřinou odlétali z Kolomba v sobotu ve 20:15 místního času (15:45 českého času). V Praze přistáli v neděli kolem 12:30.

„Letěli jsme přes Maledivy a Dubaj. Letadlo bylo v Kolombu plné tak z jedné třetiny, zbytek cestujících nastoupil na Maledivách,“ říká Kateřina. „My měli respirátory, ale zarazilo mě, že asi půlka lidí v letadle neměla roušky. Seděla jsem sama, protože Marek dostal letenku jinam. Nejblíž u mě seděly dvě mladé holky bez roušky a jedna byla hodně vystresovaná. Zeptala jsem se, jestli by jí nevadilo, kdyby si Marek přisedl na volné místo vedle mě. Seděl by ale přímo vedle ní. Skoro se až vyděsila, rozbrečela se a omluvila, se ať si k ní Marek nesedá, že se bojí.“

Při mezipřistání čekalo letadlo na Maledivách něco přes hodinu a všichni museli vydržet v něm. Pak pokračovala do Dubaje.

„Tam jsme přistáli v noci a čekali asi sedm hodin na letadlo do Prahy. Spali jsme na lavičkách,“ uvádí Kateřina. „V noci čekalo na letišti v Dubaji málo lidí, ale ráno se jich tam pohybovalo opravdu hodně. Byla otevřená restaurace McDonald’s i další obchody. V lékárně dokonce prodávali respirátory, to jsme se ale dozvěděli až v letadle.“

V letadle cestovali někteří lidé do Prahy bez roušek. „Ale s sebou je měli,“ tvrdí Marek. „Na Ruzyni, kam by je bez roušek nepustili, si je totiž nasadili. Po příletu do Prahy nás zběžně kontrolovali, teplotu nám nikdo neměřil. Když jsme si vyzvedli zavazadla, museli jsme co nejrychleji letiště opustit.“

Srí Lanka, Maledivy ani Dubaj nepatří mezi oblasti, zařazené českou vládou kvůli pandemii koronaviru mezi rizikové. „Takže jsme nedostali nařízenou čtrnáctidenní karanténu. Ale dáme si ji dobrovolně, i když jsme díky víc než dvouměsíčnímu pobytu v teple na Srí Lance naprosto zdraví,“ shrnuje Kateřina. „Jen v pondělí jsme si udělali velký nákup, protože potraviny objednané přes Rohlík.cz nám přivezou až ve středu. Mají toho hodně.“

Miloslav Lubas (autor je spolupracovníkem redakce)

Tagy omezení dopravy kvůli koronaviru Srí Lanka

11 komentářů