V teple, s wifi a za pár korun. Jak dopadla výprava na západ Čech při premiéře nových dopravců
Chaos v Plzni, komfort na lokálce a uskakující srnky v závějích. Na západě Čechy vyjeli noví železniční dopravci.
Reportážní cestu na jižní Plzeňsko, kde svého dopravce mění hned dva traťové soubory, zahajujeme na pražském Smíchovském nádraží.
V nádražním obchodě Pont se ptáme na Jízdní řad 2024, důležitou pomůcku cestovatele v první den platnosti nových grafikonů.
„Máte ho objednaný?“ ptá se prodavačka, ale vzápětí dodává, že má i poslední kusy bez rezervace.
V obchodě jsme i svědky dojemného loučení. Zaměstnanec RegioJetu a evidentně stálý klient prodavačce sděluje, že se vidí naposledy. Soukromý dopravce totiž právě dnes dokončuje své stěhování ze Smíchova do nového, kvapně zajištěného zázemí v Malešicích. RegioJet si tam pronajal haly od České pošty. Ta tam provozuje velkou třídírnu a depo.
Rychlík Českých drah Berounka přijíždí i odjíždí na čas. Kupé první třídy jsou prázdná, ta ve druhé se však rychle zaplňují.
Ve dveřích se objevuje průvodčí a beze slova očekává jízdenku. V aplikaci Lítačka mu ukazujeme roční pražský kupón, v aplikaci Můj vlak pak Turistickou denní jízdenku IDPK (140 Kč).
Aktivace třetího QR kódu potřebného na cestu – doplňkových pásem v Lítačce až na hranice kraje (70 Kč) – začíná odpočítávat 2 minuty do začátku platnosti. Průvodčí však nečeká a opět beze slova odchází.
Cesta zasněženým údolím Berounky začíná. „Tady je teploučko,“ pochvalují si dámy přistupující do kupé v Hořovicích. Těší se na farmářské trhy do Plzně a vyprávějí si o plánech v pečení cukroví.
Teplota ve vlaku je skutečně příjemná. Zato slibované wifi připojení lovíme marně. Alespoň že elektrické zásuvky fungují.
Kařez rozhoduje
Zastavujeme ve stanic Kařez. Vlastně jen malá zastávka s třemi čekajícími lidmi na nástupišti je na trase klíčová. Právě tady začíná platnost jízdenek IDPK a končí zóna PID. Díky tomu, že zde rychlíky zastavují, jde využít výhodnou kombinaci krajských tarifů. Za celou cestu z Prahy třeba až na bavorské hranice a zpět tak platí cestující s Lítačkou bezkonkurenčních 280 Kč.
V běžném tarifu ČD vyjde jen jízda rychlíkem Berounka do Plzně 179 korun. V Kařezu však nestaví expresy. Využiti toho Západního či Bavorského je tak s Turistickou jízdenkou omezené.
Před prvorepublikovou nádražní budovou v Rokycanech čekají desítky lidí. Vlak je opět téměř plný. Projíždíme Ejpovický tunel. Právě tomu vděčí Rokycany už pět let za to, že se de facto staly předměstím Plzně a místní využívají vlaky vlastně jako MHD.
Plzeňský stres a napětí
Na trati z Plzně do Horažďovic předměstí si v neděli odbývá svou premiéru Arriva. Plzeňské hlavní nádraží prochází rekonstrukci, odbavovací hala je však už nová a Arriva zde otevřela svou přepážku hned vedle několika okének Českých drah.
Miniaturní otvor v plexisklu však zakrývá cedulka Zavřeno. Paní za sklem působí vystresovaně, po oslovení říká, že jí „spadly systémy a musí vše znovu nahazovat“.
Poté však ochotně vysvětluje, že několik jízdenek už od rána prodala, ale první den je pro ni dost chaotický. Všimne si, že nás zaujal šroubovák na stole. „Musela jsem opravovat zaseklý toner v tiskárně, včera jsme to zprovozňovali do noci.“ Dodává, že s kolegy v Arrivě začíná, prošla krátkým školením v Praze a na vše si musí zvyknout.
Na přepážce si bereme složené jízdní řády trati. Blíží se čas odjezdu, takže vyrážíme na nástupiště. Informační tabule ukazuje číslo 12. V rozkopaném nádraží však naprosto chybí navigace, všude jsou jen směrovky k nástupištím 1–5.
Čas se krátí, naštěstí pomáhá pracovník ostrahy. „Musíte doleva, ven z budovy, obejít stavbu, pak doprava a nahoru…“ Naštěstí nás zaslechne pár místních s tím, že nám ukáže cestu.
Směrovky instalované Správou železnic nacházíme až venku. Ukazují však do zdi.
Digitální informační tabule v podchodu nefunguje. Věříme číslu 12 a přímo na nástupišti skutečně svítí destinace Horažďovice s nově uvedeným dopravcem ARR.
Setkání sourozenců
„Takže ty hezké vlaky už tu jezdit nebudou?“ ptá se cestující ve středních letech, když zjistí, že s ČD jel včera do Horažďovic naposledy.
Do toho však přesně podle jízdního řádu přijíždí vlak v barvách Plzeňského kraje s čerstvě přelepenou imatrikulací. Arriva totiž soupravy RegioPanter za zůstatkovou hodnotu odkoupila od ČD, byla to podmínka tendru. Cestující tak spokojeně nastupují do soupravy, na kterou jsou zvyklí. Informační systém s rozpisem zastávek je už v barvách Arrivy a funkční.
Průvodčí zpočátku trochu nejistě skenuje síťovou turistickou jízdenku Plzeňského kraje, vše však funguje, tak jak má. Většina cestujících změnu dopravce pravděpodobně vůbec neregistruje.
Souprava je v perfektním stavu, funguje wifi i zásuvky. WC jsou čistá. Vlak je zaplněn jen lehce, na zastávkách lidé spíše vystupují, než nastupují, sněhu přibývá.
Arriva převzala od ČD na Plzeňsku celkem devět souprav, pro provoz jich potřebuje osm, jedna je záložní. Na trati zaměstnala vlastní strojvedoucí i průvodčí.
V Horažďovicích předměstí se soupravy Arrivy potkávají se svými sourozenci, které zůstaly Českým drahám. Jezdí na spěšných vlacích mezi Plzní a Strakonicemi. Ty pod Arrivou se odlišují jen čerstvě odstraněnými polepy ČD a RegioPanter, jiný tvar světel také poukazuje na odlišné výrobní série „panterů“.
Pokladna na nádraží je uzavřená, prodej jízdenek pro všechny tři dopravce probíhá ve vlaku.
Mezi Otavou a srnkami
Ke druhému střídání v Plzeňském kraji došlo v neděli na trati 185 Domažlice – Klatovy – Sušice – Horažďovice předměstí. Provoz od ČD převzal soukromý dopravce GW Train Regio. Místo dosavadních vozů 810 či Regionov zde od rána vyjíždějí zmodernizované motorové vozy Stadler RS1.
Tabule s vlakovým informačním systémem jsou aktualizované a fungují. Vůz má k dispozici elektrické zásuvky i silnou wifi. Hned z počátku je solidně zaplněn, část lidí však vystupuje hned na další stanici v centru Horažďovic.
Největší výměna cestujících probíhá v Sušici. Cestující si pochvalují zlepšení komfortu i kapacity, dosud byli zvyklí hlavně na vozy 810.
„Problémy v podstatě nejsou, jen drobnosti. Některé vozy topí trochu méně, jiné trochu více,“ říká průvodčí GW Trainu. Nefunguje ovšem zvukové hlášení stanic, linka tak pro jistotu zastavuje i ve všech zastávkách na znamení.
Cestující podle něj mají někdy obavy z tarifů, ale po ujištění, že dál platí stejný tarif IDPK, jsou spokojeni. Od rána bylo na lince jen jedno desetiminutové zpoždění kvůli čekání na přípoj.
Kromě regionálního tarifu se dají ve vlaku koupit i celostátní jízdenky. „Jedna paní chtěla ráno lístek do Karviné, to se projede,“ říká s úsměvem průvodčí.
Vůz má prosklenou kabinu strojvůdce, přes rameno mu tak může koukat na koleje každý. Pohled na uskakující srnky a zasněžené oblouky je v šumavském podhůří okouzlující.
Nejsou lidi
Na klatovském nádraží má GW Train nově k dispozici rozlehlou místnost na prodej jízdenek. „Těšil jsem se, že budu mít první zákazníky,” říká nám zklamaně prodejce, když zjistí, že už máme jízdu za sebou. Jeho dopolední kolega však už několik lístků prodal, jinak lidé kupují jízdenky spíše ve vlaku.
Algoritmy Facebooku mezitím zjišťují, kde se nacházíme, a reklama obratem nabízí práci strojvedoucího u GW Trainu. Uváděná mzda je 60 tisíc měsíčně plus další benefity. O lidi je na železnici stejně jako leckde jinde nouze.
Do Prahy se vracíme rychlíkem Berounka z Klatov. Celý výlet vychází pro cestující s pražským kuponem na 280 korun, navíc si můžeme díky síťové jízdence dovolit téměř úplnou flexibilitu časovou i destinační. Vše v příjemných vlacích bez zpoždění, s komfortem pro práci za jízdy a s minimem komplikací. Pro železniční dopravu je to dobrá zpráva.
