Praha má 1 017 457 parkovacích míst, spočítal architekt. O moc více jich už nevznikne
Podívejte se na srovnání jednotlivých čtvrtí podle dostupnosti parkování na počet obyvatel.
Parkování na povrchu, ve veřejném prostoru v Praze zabírá dohromady 12,6 km². „To je jedna Praha 1, jedna Praha 2 a polovina Prahy 3,“ uvedl na semináři České parkovací asociace architekt a urbanista Peter Bednár.
Bednár spočítal, že z plochy všeho parkování se dá odhadnout i počet stání. Po vydělení 12,5 metru plochy jednoho typického stání je v Praze jen na povrchu ve veřejném prostoru 1 017 457 parkovacích míst.
Na každého obyvatele hlavního města, včetně 220 000 dětí do 14 let, 250 000 seniorů nad 65 let, 35 procent pražských domácností bez jediného auta a 65 procent pražských domácností s 1,2 autem, tak připadá jen ve veřejném prostoru, bez garáží a soukromých stání u rodinných domů, 0,73 parkovacího místa – devět metrů prostoru.
Z celkového počtu parkovacích stání je odhadem 28 procent v modrých zónách. Parkujícím jsou tak k dispozici velmi levně či úplně zadarmo.
Parkování cenu nezvedá
Bednár zároveň upozornil, že dostatek parkovacích stání nemusí znamenat lepší kvalitu života. Ze srovnání nejlidnatějších katastrů vyplývá, že například Stodůlky a Žižkov mají podobný počet obyvatel, ale výrazně odlišný počet parkovací ploch v neprospěch Žižkova.
„Stodůlky mají dvakrát víc stání na osobu než Žižkov, ale tamní prostředí často trpí nedostatkem úklidu či investic. Podobně je na tom pár Vinohrady – Chodov. Sice dvakrát víc parkování, ale myslím, že mnohem horší kvalita všeho,“ říká Bednár.
Další srovnání ukazuje třeba to, že nejvyšší nájmy v Praze jsou tam, kde je nejméně parkovacích míst.
Kde jsou volná místa
Architekt se taky srovnáním několika map pražského terénu, bariér, hydrologické sítě pokusil najít plochy, kde mohou nová parkoviště vzniknout. Došel k číslu 200 000 teoretických parkovacích stání.
„Většina z toho jsou letiště, sportovní areály nebo rodinné zahrady. Takže ne všude se dá stavět a zároveň je to prostor k dispozici pro všechno další. Takže můžeme postavit 200 000 stání, ale nic dalšího.“
Bednár zároveň nabízí několik návrhů pro zlepšení situace s parkováním v městech.
Prvním z nich je správné nacenění existujících parkovišť. Jen tak budou parkovací místa efektivně využívána a sníží se tlak na povrchové parkování.
Ta by zároveň měla být nahrazována. Místo povrchových parkovišť by měly být budovány budovy a zóny, které by zlepšily dostupnost veřejné dopravy a celkovou kvalitu městského prostředí.
Funkční územní plánování by se mělo nahradit uliční sítí, kde parkování je součástí ulice. To by mohlo přispět k lepší organizaci a estetice městských prostor. Podle urbanisty Bednára je také důležité se zaměřit se na rozvoj městských čtvrtí s vysokou hustotou a smíšenými funkcemi, což by mohlo přinést úspory a zlepšit kvalitu života.
Jako pozitivní příklad pak uvádí úspěšný projekt revitalizace Moskevské ulice ve Vršovicích.