Spolupracovník deníku Zdopravy.cz Aleš Petrovský si připravoval letní železniční putování po Chorvatsku. Chtěl využít i vnitrostátního lůžkového vozu chorvatských drah (HŽPP). Rezervace do tohoto vozu nejde koupit přes e-shop, ale jen osobně v pokladně. A tak vznikla tato pětidílná série o tom, jak jel Aleš z Česka přes Slovinsko do Chorvatska. Pro lůžkovou rezervaci.

• 1. díl: Noční gastronomie
• 2. díl: ÖBB Lounge a výluka v rakouském podání
• 3. díl: Na návštěvě v jídelním voze a „bistru“ Slovinských železnic
• 4. díl: Jízdenky offline a střípky z MHD
• 5. díl: Low cost ve vzduchu a na kolejích

Byl jsem nadšený jak malý kluk, když jsem měl možnost ochutnat něco dobrého v jídelním voze, který jsem předtím ještě nenavštívil. A právě jídelní vůz WRl Slovinských železnic, pojmenovaný „Lisičkina restavracija“ byl mou premiérou.

Po vstupu do vozu jsem byl poměrně příjemně překvapen, jelikož vypadal, že je po lehkém faceliftu sedaček, ale zároveň na mě trochu dýchla nostalgie díky stahovacím oknům. Až na vyšlapaný koberec působil vůz uklizeně, čistě a připravený hostit hladové zákazníky.

Bohužel obsazenost vozu mnou a ještě jedním párem svědčila o nepříliš velkém zájmu o gastronomické služby na této výlukové části vlaku EC 151. Na stolcích byly lampičky, umělá květina, menu, cukry a na každém okně samolepka, že se ve voze nedá platit platební kartou, ale jen v hotovosti.

Menu bylo již značně omšelé a bylo vyvedeno ve třech jazycích – ve slovinštině, němčině a angličtině. Ráno jídelní vůz nabízel klasickou snídani se sýrem, šunkou, máslem, marmeládou nebo medem, pečivem a kávou či čajem (8 eur/190 Kč) a nebo osekanou variantu bez sýru a šunky (6,50 eura/154 Kč).

Vajíčka na první pohled v nabídce nebyla, ale po pečlivějším zkoumání menu je najdete v sekci teplá jídla mimo snídaně. V nabídce tak je šunková nebo houbová omeleta s chlebem či klasický hemenex (7,50 eura/178 Kč).

Tím se dostáváme ke snackům a sendvičům. Sendviče nabízejí se šunkou a sýrem, s pršutem a sýrem, se sýrem anebo „hot“ sendvič (4–5 eur/95–119 Kč). Sekce sendviče v sobě ukrývá i různé tapas talíře s pršutem či sýry (13–10 eur/309–237 Kč).

Z teplých snacků si můžete dát párek s chlebem (5 eur/119 Kč) případně Kranjskou klobásu taktéž s chlebem (7,50 eur/178 Kč).

Pokud byste měli chuť na polévku, v jídelním voze mají hned tři druhy, a to hovězí vývar (4,50 eura/107 Kč), houbovou (4,50 eura/107 Kč) anebo gulášovku (6,50 eura/154 Kč). Rád bych využil tohoto místa k agitaci u slovenských jídelních vozů – vidíte, i Slovinci mají gulášovku.

A jaká jsou hlavní jídla? Jsou celkem tři. Vepřový řízek, krůtí steak a steak s omáčkou. Ke všem jídlům je servírován „side dish“, pod čímž si zde v jídelním voze představují, jak jsem zjistil, menší zeleninový salát.

Za všechna tři jídla zaplatíte bez rozdílu 14 eur/332 Kč. Sekce saláty obsahuje „salad dish“, což by měl být salát jako hlavní chod (7 eur/166 Kč), a také „salad“, což je předpokládám přílohová velikost (4,50 eura/107 Kč) jako k hlavnímu jídlu.

Sekce dezerty je velmi prostá a nabízí ovocný salát za 5 eur/119 Kč. Kompletní menu včetně nápojové sekce je zde:

Vypadalo to, že pán je sám na servis i na kuchyň, a tak jsem si musel na objednávku počkat, než dovaří pro pár, který přišel přede mnou. Vrchní nebyl příliš hovorný. Vlastně nemluvil skoro vůbec.

Objednal jsem si gulášovku, řízek a ledový čaj. Za každou položkou pán odpověděl „ja“, a pak odešel. Určitě by se líbil některým místním diskutujícím, kteří se bijí za názor, že se nedá v jídelním voze nic nabídnout navíc.

Zanedlouho se vrátil s ledovým čajem, příbory, solí a pepřem. Ledový čaj byl psaný v menu jako třetinka, ale ve skutečnosti dostanete jen menší čtvrtlitrové balení.

Během chvilky tu byla gulášová polévka, krásně horká, dobře ochucená a servírovaná s pečivem. Jestli odpovídala 154 korunám… no asi ne, ale rozhodně patřila mezi ty lepší.

Při odnášení nádobí po polévce přinesl pan vrchní ocet a olej, aby následně donesl řízek s citronem, oblohou a přílohovým salátem. Křupavý a dobře ochucený řízek byl příjemným obědem, salát jsem si dochutil sám donesenými kondimenty a trochu kyselejší salátek se dobře hodil ke smaženému řízku.

Požádal jsem o účet, na což obsluha opět reagovala velmi úsporně „ja“. Platba proběhla, účet jsem nedostal, a tím návštěva v jídelním voze Slovinských železnic skončila.

Jestli stojí jídelní vůz SŽ za návštěvu? Pokud jste nadšenci do dopravy, rádi zkoušíte nové věci nebo máte v lásce jídlo v pohybu tak ano. Ale že by se jednalo o výbornou zkušenost v poměru cena/výkon, to se s ledovým klidem říci nedá.

Bistro

Další cesta za gastronomií Slovinských železnic vedla do bistra třívozového „pendolina“. Nesl se z něj hlahol popíjejících místních zaměstnanců železnice a světě div se, dokonce i vrchního z předchozího jídelního vozu, který byl odstaven v Lublani a večerní obraty se soupravou již neabsolvoval.

Obsluhy jsem se dotázal, zdali má nějaké sendviče. Odpovědí byla poloprázdná vitrína a z bistra se používaly akorát lednice.

K dispozici tak byl základní sortiment nápojů studených i teplých, pár sladkostí typu snickers a pak, světe div se, sortiment slaných produktů z řetězce Lidl.

Několik druhů oříšků a chipsů privátních značek tohoto diskontního obchodu se tak dostalo i do nabídky bistra. Dal jsem si tedy colu (3 eur/71 Kč) a oříšky (2,5 eura/59 Kč), celkem tedy 5,5 eura/130 Kč za podprůměrnou nabídku.

Cola byla studená, to je asi jediné pozitivní, co se o bistru dá napsat. Nutno dodat, že obsluha dvakrát projela soupravou s vozíkem a nabídkou kávy či jiných nápojů.

Servis probíhal z nově vypadajícího leteckého vozíku s logy ÖBB railjet, což působilo podobně bizarně, jako prodej sortimentu z Lidlu. Suma sumárum se tedy nejedná o bistro, ale o zázemí pro minibar se značně omezenou nabídkou.

Na závěr bych si dovolil zmínit jednu zajímavost – v Mariboru je na nádraží obchod, kde si můžete zakoupit propagační předměty Slovinských železnic či různé předměty s železniční tématikou.

Vtipná byla například trika či hrnečky s nápisem „Keep calm and take the train“. Bohužel, nebo možná bohudík, byl obchod v 17:30 už zavřený.

Na vlastní kůži: Jak jsem chtěl chorvatské lůžko. 2. díl: ÖBB a výluka v rakouské verzi

Na vlastní kůži: Jak jsem chtěl chorvatské lůžko. 1. díl: noční gastronomie

Tagy gastronomie na kolejích jídelní vozy Na vlastní kůži Slovenske železnice Slovinsko test jídelních vozů

17 komentářů