Komentář: Hlášení je plné zbytečných informací, z nádraží přece nejezdí ponorky
Prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě Miroslav Vyka je proti zrušení nádražních hlášení, měla by se ale podle něj výrazně
Prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě Miroslav Vyka je proti zrušení nádražních hlášení, měla by se ale podle něj výrazně zestručnit.
Současný způsob předávání akustických informací pro cestující na síti SŽDC je poplatný době. I když bylo hlášení staničního rozhlasu v roce 2013 mírně redukováno, stále jde po obsahové stránce o hloupý způsob předávání naprosto nepotřebných informací cestujícím.
Zrušení hlášení vlaků na nádražích je nesmysl, protože tato forma předávání informací je nenahraditelná například pro cestující s omezenou schopností orientace. A i přes všechny informační cedule, displeje a chytré telefony, je stručné informování cestujících s pomocí staničního rozhlasu důležité.
Na ŠZDC by si měli uvědomit, že vizuální informační systém převzal hlavní roli, a staniční rozhlas je doplňkový informační kanál. Proto není potřeba v rozhlase přeříkávat naprosto dokonale všechny informace, stejně jako obtěžovat cestující nepodstatnými informacemi, které znají jen železniční fandové (šotouši) a zaměstnanci dráhy.
Není potřeba nic vymýšlet, stačí se podívat do Švýcarska, kde přepravují 3x více cestujících, jak tam funguje audiovizuální informační systém. Inspirace Švýcarskem by byla jistě prospěšná i pro cestující v České republice.
Na nádraží v Česku zní hlášení přibližně takto:
„Stanice Tišnov, osobní vlak číslo 4936 společnosti ČD, linky S3, ze směru Vranovice, pravidelný příjezd 15 hodin 0 minut, přijel k nástupišti číslo dva, kolej druhá. Vlak dále pokračuje ve směru Vlkov, Žďár nad Sázavou, pravidelný odjezd 15 hodin 10 minut.“
Musím si položit otázku, proč se na začátků hlásí stanice. Jako cestující vím, že nejsem v přístavu. Proč číslo? Každé malé dítě ví, že 4936 je číslo a ne písmeno. A vůbec k čemu hlásí číslo vlaku, když jej 99 procent cestujících nepoužívá k identifikaci spoje a pro vlakový personál a šotouše je číslo zobrazeno na informačních tabulích. Vlak dále pokračuje … předpokladem je, že dále nepojede ponorka, ale na vlakovém nádraží to bude vždy jen vlak. Proto je na čase tyto nesmysly ze staničního hlášení vyškrtat, a udělat normální hlášení pro lidi, kteří cestují vlakem, a zrovna jsou v místě, kde se nepohybují pravidelně. Ti tyto základní informace potřebují nejvíc. Podrobněji by se mělo informovat pouze v případě mimořádností.
Fakticky totéž lze cestujícím sdělit například takto:
Vlak linky S3 přijel k druhém nástupišti, v 15 hodin 10 minut odjede ve směru Vlkov a Žďár nad Sázavou.
Ještě horší je situace v dálkové dopravě, kde hlášení jednoho vlaku trvá 30 sekund až jednu minutu. Než v Praze hl.n. vyjmenují tímto způsobem všechny odjíždějící vlaky, tak cestující, který chtěl na některý přestoupit, jej nemůže stihnout.
Přitom by po příjezdu vlaku stačilo cestující informovat velmi jednoduše:
Přestupujte na Jižní expres do Budějovic na nástupišti 6, na Regiojet do Ostravy a Havířova na nástupišti 4, na Rychlík do Havíčkova Brodu na nástupišti 5, na railjet do Brna, Vídně a Grazu na nástupišti 3 a na Eurocity do Ústí nad Labem, Drážďan, Berlína a Hamburku na nástupiště 4.
Za kratší čas, než trvá jedno hloupé hlášení v současné podobě, lze cestujícím sdělit čísla nástupiště pro přestup na pět nejbližších přípojných vlaků. S kufrem v ruce se v mobilu špatně hledá a informační tabule nejsou na každém kroku.
Závěrem nutno dodat, že je potřeba rozlišovat nádraží velká, malá a vlakové zastávky. Na nádražích s menším provozem nebo na zastávkách může být hlášení rozhlasu v místě, kde není drážní personál, jediná možnost, jak získat aktuální informace. Proto by mělo být hlášení staničního rozhlasu zachováno jako doplňkový způsob předávání informací pro cestující. Rušit jej je nesmysl, ale nutností je výrazné zkrácení o nesmyslné informace, které cestující okamžitě nepotřebují a mohou si je zjistit z jiných informačních kanálů.
Miroslav Vyka