Firmy zabývající se zájezdovou autobusovou dopravou se podle svých slov dostaly na hranici kolapsu. Vyplývá to z průzkumů iniciativy Za autobusy, které zveřejnila v tiskové zprávě. Dopravci proto žádají státní pomoc.

Podle průzkumu z asi dvou tisíc zájezdových autobusových společností proto 86,7 % nejpozději do půl roku zkrachuje, čtyři z deseti firem jsou již bez peněz. Koronavirová krize přišla v době hlavní sezony a 9 z 10 dopravců muselo zrušit 90 a více procent jízd, 64 % dopravců přišlo dokonce o úplně všechny zakázky.

Stát zatím provozovatelům zájezdové autobusové dopravy pouze odložil platbu mýtného a silniční daně. Protože se ale ani po více než třech měsících od vyhlášení nouzového stavu nevrátil provoz ani na desetinu obvyklého obratu, nejedná se podle iniciativy Za autobusy o žádnou reálnou pomoc.

Zhruba dvě tisícovky zájezdových dopravců v Česku provozují kolem 9 tisíc autobusů. Iniciativa upozornila, že nejde zdaleka jen o dopravu zahraničních turistů. „Slouží hlavně školám a školkám, které s nimi jezdí na výlety, kurzy plavání nebo školy v přírodě. Zájezdovou dopravu kromě toho využívají i neziskové organizace se zaměřením na pomoc dětem, seniorům či lidem se zdravotním postižením nebo sportovní a zájmové kluby. Všechny tyto organizace možná již brzy nebudou mít možnost nadále využívat služeb nepravidelné autobusové dopravy,“ uvedla iniciativa v tiskové zprávě.

„Oslovili jsme přes tři stovky našich partnerů a všichni nám řekli, že je pro ně zachování zájezdové autobusové dopravy důležité. Podle 60 procent dotázaných by její kolaps dokonce vážně ohrozil chod celé jejich organizace. Přesto se zájezdová doprava na rozdíl od jiných odvětví či dopravců dosud nedočkala žádné státní podpory,“ říká Jiří Vlasák, zakladatel iniciativy Za autobusy.

Zájezdová doprava je vysoce sezónním odvětvím a nouzový stav ji zasáhl v ten nejhorší možný moment. „Všichni všechno zrušili a okamžitě následoval ekonomický pád. Přišli jsme o nejdůležitější sezónu v roce od března do června, čímž lze považovat celý ekonomický rok za nevratně zničený,“ vysvětluje Martin Linhart, majitel společnosti MaLiBus.

Iniciativa navrhla, aby stát snížil DPH na 10 % a zbavil dopravce povinnosti platit silniční daň. Kromě toho pak dopravci požadují zavedení obratové daně pro zahraniční dopravce, jak je to obvyklé v ostatních evropských zemích, a stejnou dotaci pro studenty a seniory, jako má linková doprava. Chtějí také garantované úvěry státem. „Zlepšení podmínek pro zájezdovou autobusovou dopravu mělo přijít už dávno. Teď jsme se ovšem dostali do stavu, kdy celé odvětví potřebuje okamžitou pomoc. Většina dopravců je už na nule, takže jim snížení daní nepomůže. Stát si musí uvědomit, že zájezdová doprava je veřejná služba, kterou není možné nijak nahradit – a podle toho musí také jednat,“ říká Vlasák.

Zájezdoví dopravci tvrdí, že oproti linkové dopravě jsou dlouhodobě znevýhodňováni. V případě linkové dopravy platí dopravci DPH jen 10 % namísto 21 % a navíc nemusí platit silniční daň. Linkové autobusy přitom můžou až pětinu kilometrů najezdit mimo pravidelné linky. Iniciativa kromě toho navrhuje zavést dotaci 75 % ceny jízdy pro občany nad 65 let, děti a studenty do 26 let jako u linkové dopravy, nebo její úplné zrušení.

„Linkové autobusy jsou na rozdíl od dopravců dotované státem. Například 75 % slevu pro děti, studenty a držitele ZTP a ZTP/P karet – kteří jsou naše cílová skupina, zájezdovým dopravcům stát nedotuje a linkové autobusy využít nelze. Tři čtvrtiny ceny, kterou bychom platit neměli, z důvodu nedotování dopravců přesto uhradit musíme,“ říká Michaela Orlíková, ředitelka organizace Dobrodějky, z.s. „Dopravci jsou zatíženi hned několika druhy daně, od kterých jsou linkové autobusy osvobozeny, či mají mírnější sazbu. Tato shledání mne rozčarovala, podmínky mi připadají značně nerovné a diskriminační jak vůči dopravcům, tak vůči jejich koncovým zákazníkům,“ dodává Orlíková.

Zájezdoví dopravci navíc musí platit vysokou obratovou daň při jízdě do zahraničí. „Když jedeme se školou na naučnou exkurzi do muzea koncentračního tábora Dachau, platíme v Německu 19 procent. Když vezeme důchodce k moři, zaplatíme v Chorvatsku 25 procent. Zahraniční dopravci ale nezaplatí v Česku ani korunu,“ upozorňuje Vlasák.

„V době krize by se měl stát o svoje občany postarat a nabídnout jim pomoc. Vláda řeší velké a medializované společnosti jako Smartwings, jejíž zachování přitom pro běžného člověka není vůbec důležité. Zájezdová doprava se ale žádné podpory nedočkala. Provozujeme veřejnou službu, na kterou lidé často zapomínají – jenže pokud dojde k jejímu kolapsu, dotkne se to celé společnosti,“ uzavírá Vlasák.

Tagy zájezdové autobusy

55 komentářů