Obrazem: V útrobách Tower Bridge. Strojovna mostu ukrývá vrchol viktoriánské techniky
Příliš moderní vzhled musel před 130 lety zakrýt kámen. Architekt popsal, v čem se most podobá tomu na Výtoni.
Londýnská dominanta Tower Bridge oslavila loni 130 let. Most vznikl v letech 1886 až 1894. Navržen byl tak, aby umožnil koňskou a pěší dopravu mezi oběma břehy, ale zároveň i průjezd říční lodní dopravy, na které byl závislý londýnský průmysl.
Řešením bylo vytvoření kombinovaného visutého a zvedacího mostu se dvěma věžemi, který by se dal zvednout, ale pěší mohli nadále procházet.
Londýnská dominanta Tower Bridge. Foto: Zdopravy.cz / Jan Nevyhoštěný
Konstrukci mostu podpírají dva velké pilíře zapuštěné do Temže. Na most a nadchod pro pěší bylo zapotřebí 11 000 tun oceli, na natření mostu se spotřebovalo 22 000 litrů barvy.
Ne každému se v době vzniku moderní návrh ocelového mostu líbil. Samotná královna Viktorie prohlásila, že naprosto zničí výhled ze sousedního královského hradu Tower.
Rám mostu byl tak proto obložen cornwallskou žulou a portlandským vápencem, aby chránil ocelové konstrukce a působil esteticky v souladu novogotickým stylem Toweru.
Neogotické opláštění ocelové konstrukce londýnského Tower Bridge. Foto: Zdopravy.cz / Jan Nevyhoštěný
Původní zvedací mechanismus byl poháněn tlakem vody uložené v šesti hydraulických akumulátorech. Vodu do nich plnila parní tlaková čerpadla.
Schéma fungování parního hydraulického zvedacího mechanismu londýnského Tower Bridge. Foto: Zdopravy.cz / Jan Nevyhoštěný
Páru dodávaly tři velké kotle uvnitř předpolí mostu, které nepřetržitě plnili uhlím topiči pracující na směny 24 hodin denně.
Místo páry elektřina
Most prošel během let několika úpravami. Parní stroje a hydraulika pohánějící zvedací mechanismus sloužily až do roku 1974, kdy je nahradily elektromotory.
Zároveň se v uplynulých letech most pečlivě rekonstruoval, aby mohl sloužit další léta. Na projektu oprav se podílel i britský mostní inženýr a architekt Ian Firth, který je jedním z autorů studie proveditelnosti rekonstrukce Vyšehradského mostu na pražské Výtoni.
„Oba mosty se nedají moc technicky srovnávat, jelikož konstrukce Tower Bridge a práce, které se tam musely provést, jsou velmi odlišné od problémů, co trápí Vyšehradský most,“ uvedl Firth pro Zdopravy.cz.
Nicméně dodal, že Tower Bridge je stejně jako třeba Brooklynský most v New Yorku či Golden Gate Bridge v San Franciscu určující pro tvář města a je v pravém smyslu ikonický.
„Stejně tak je pro Prahu ikonický i Vyšehradský most, v tom je ta podobnost. V žádném z těchto měst by nikoho nenapadlo most zbourat. Pokud možnost rekonstrukce existuje, tak se prostě opraví, protože jinak by město přišlo o svou identitu,“ vysvětlil Firth.
Mezi lety 2008-2012 prošel londýnský most rekonstrukcí za čtyři miliony liber. Práce zahrnovaly odstranění stávajícího nátěru až na holý kov a nový nátěr modrou a bílou barvou. Vydržet by měl dalších 25 let.
V roce 2016 se provedla údržba dřevěné vozovky a chodníků, zvedacího mechanismu a hydroizolace cihlových oblouků na přístupech k mostu. Loni se vyměnily kovové desky pohyblivých částí mostu, které už byly opotřebované.
Tower Bridge denně využívá více než 40 000 motoristů, chodců a cyklistů.
