10 elektroaut na jednu dobíječku, čtyři vodíkové vozy na plničku. Jak se v Česku daří alternativám
Deník Zdopravy.cz srovnal statistiky a doplnil je o plány, se kterými české úřady počítají.
Prodej vozů na alternativní pohony limituje nedostatečná infrastruktura. Výstavbu dobíječek a plniček limituje malý podíl prodejů „alternativních“ aut. Obě protichůdná tvrzení obvykle ilustrují debatu o tom, proč Česko oproti západní Evropě v čisté mobilitě zaostává.
V poslední době se však čísla začínají rychle měnit. Deník Zdopravy.cz srovnal statistiky a doplnil je o plány, se kterými české úřady počítají.
Mezi alternativní pohony řadí EU zejména elektromobilitu (přičemž se rozlišuje čistý bateriový pohon a plug-in-hybrid), vodíkovou trakci a plynový pohon CNG a LPG.
Ministerstvo dopravy používá pro srovnání čísla z dubna letošního roku. Podle nich je v tuzemsku registrováno na 16 tisíc bateriových osobních elektromobilů a přibližně 10 tisíc plug-in hybridů. Dále v Česku jezdí téměř 150 elektrobusů, něco málo přes tisíc lehkých užitkových vozidel a 15 těžkých nákladních vozidel.
Čísla však každý měsíc relativně svižně rostou. Poslední data Svazu dovozců automobilů uvádí, že jen za červenec se v tuzemsku zaregistrovalo 928 elektroaut, polovinu z nich tvoří hybridy.
Za prvních sedm měsíců se pak celkem registrovalo 3 458 elektromobilů a 3 101 hybridů a jejich podíl na celkových registracích se zvýšil na 2,63 procenta.
Od začátku roku však výrazně přibylo i nových dobíjecích stanic. Ministerstvo průmyslu a obchodu jich k 30. dubnu evidovalo 2 051, celkem poskytují 3 830 dobíjecích bodů. Na konci loňského roku to bylo pouze 1 364 dobíjecích stanic a 2 643 dobíjecích bodů. Při srovnání jarních statistik tak vycházelo 10 elektroaut na jedno dobíjecí místo.
Při pohledu do příslušných statistik Evropské komise zjistíme, že v 83milionovém Německu jezdilo na začátku roku 1 035 000 elektromobilů a 932 tisíc hybridů. Druhý evropským tahounem elektromobility je Francie s počty 761 tisíc versus 412 tisíc.
Co se týče dobíjecí infrastruktury, Evropě zcela dominuje Nizozemsko, kde se dá připojit na 130 tisících místech. Druhá je Francie, která už překročila 100 tisíc dobíječek, třetí Německo, které je těsně pod tímto počtem.
Národní akční plán čisté mobility předpokládá, že by do roku 2030 mělo být postaveno 19 až 35 tisíc dobíjecích bodů, podle toho, zda bude v Česku jen 200 tisíc elektromobilů nebo až půl milionu.
„Zde však bude muset dojít k aktualizaci cílů, a to ve vazbě na nové nařízení AFIR o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva,“ uvedl pro Zdopravy.cz mluvčí rezortu dopravy Filip Medelský.
Změny se budou týkat zejména dobíjecích stanic pro nákladní vozidla, kterých musí razantně přibýt.
Hustota nabíječek elektromobilů v EU. Zdroj: Evropská komise
Ačkoli počty elektromobilů rostou, Česko za Evropou stále zaostává. Podle prodejců aut za to může mimo jiné absence dotační podpory pro fyzické osoby.
„V poměru bateriových elektromobilů na celkovém počtu nově registrovaných vozidel jsme jedna z nejhorších zemí EU, proto bychom nyní rozhodně uvítali větší podporu pořízení bateriových elektromobilů,“ uvedl Tomáš Kadeřábek z leasingové společnosti Arval.
S tím však úřady zatím nepočítají a jdou spíše cestou infrastruktury. Ministerstvo plánuje spuštění dotačního programu pro výstavu dalších stanic, především v dosud nepokrytých lokalitách. „Realizace daných dobíjecích hubů však musí zůstat na soukromých subjektech,“ upozorňuje mluvčí.
Například Orlen (dříve Benzina), který je se 436 stanicemi nejširším řetězcem v Česku, nabízí dobíjení na 61 stanicích s 244 body.
Státní Čepro provozující síť EuroOil má v provozu 42 dobíjecích stanic a připravuje výstavbu dalších 45. „V budoucnu bude nabíjení nabízet téměř polovina čerpacích stanic naší sítě,“ například popsal elektroplány Čepra mluvčí Marek Roll.
Ve státních dotačních programech je připraveno šest miliard korun s tím, že 5 miliard by mělo směřovat do podpory výstavby nabíječek a cca 1 miliarda na podporu výstavby vodíkových plnicích stanic.
Vodíkový boom?
Právě vodík zažívá co se týče statistik v Česku letos asi největší boom. Ale pouze v procentním vyjádření. Počet plnicích stanic se totiž od ledna zvýšil z jedné hned na čtyři.
Zatímco loni byla k dispozici jen jediná v Ostravě, letos otevřel Orlen Unipetrol svou první plničku na pražském Barrandově, druhá vznikla vzápětí nedaleko jeho rafinerie v Záluží u Litvínova.
Kromě tohoto provozovatele největší sítě benzinek v Česku se v alternativních palivech angažuje také státní Čepro. To otevřelo svou první plničku v Mstěticích u Prahy v červnu, v následujících pěti letech chce postavit další tři vodíkové stanice.
Tato čtyři funkční plnicí zařízení se však perou o pouhých 14 vodíkových automobilů, které v Česku podle ministerstva dopravy jezdí.
V číslech však pravděpodobně nejsou zahrnuty dva nejnovější vodíkové autobusy. Jeden z nich nasadila na jižním městě Praha a tento týden musel být pro poruchu odstaven. Druhý pendluje mezi Mostem a Litvínovem od začátku července.
Dle zmíněného plánu čisté mobility by do roku 2025 mělo být v Česku 12 vodíkových stanic a 40 stanic pak do roku 2030. I tyto plány však doznají změn, jelikož nově je třeba vybudovat vodíkovou infrastrukturu každých 200 km na hlavní síti TEN-T a dále ve všech městských uzlech. „To znamená ve všech krajských městech s výjimkou Jihlavy, Zlína a Karlových Varů,“ podotýká mluvčí Medelský.
Dotace mají pomoci k budování stanice ideálně na hraně silnice/železnice, aby byly využitelné pro více módů dopravy. Vodík se na českou železnici snaží prosadit zejména výrobce vlaků Alstom. Měl by podle něj nahradit klasické české lokálky, zkušenosti ze zahraničí však nejsou zatím příliš optimistické.
Pro srovnání: Lídrem na poli vodíkové mobility v EU je Německo, kde je aktuálně vybudováno více než 100 vodíkových stanic. Registrovaných vozidel zde ke konci loňského roku bylo okolo 1339 (z toho 1236 aut, 16 dodávek a 87 autobusů).
V dalších evropských zemích je už pokrok pozvolnější, například ve Francii je registrováno 670 vodíkových vozidel a v Nizozemsku pak 558.
Mrtvý plyn ožije v nákladu
Posledním a z dlouhodobého pohledu nejtradičnějším alternativním pohonem je ten plynový. Ze statistik EU plyne, že zejména Itálie a Polsko se díky němu ocitá mezi premianty zelené mobility, hlavně s díky také v Česku dříve populárním přestavbám vozů na LPG, tedy zkapalněný propan-butan.
V nákladní a autobusové dopravě měl stlačený zemní plyn CNG ještě před pár lety velký potenciál. Vzhledem k cílům dekarbonizace dopravy a nejistým dodávkám a cenám plynu z východu už je však tato technologie brána jen jako „přechodová“.
„Nemyslíme si, že CNG je mrtvou technologií ve smyslu, že by tato vozidla nemohla mít stále určitý potenciál z hlediska úspory emisí. Z pohledu státu však již nemá smysl tuto technologii šířeji podporovat, protože daná vozidla nelze z hlediska pravidel EU legislativy považovat za bezemisní či nízkoemisní,“ říká k tomu mluvčí ministerstva dopravy.
Zemní plyn je totiž fosilní palivo. Výjimkou v poměrně odměřenému přístupu EU k němu zatím představuje oblast nákladní dopravy.
I tam však vývoj směřuje trochu jiným směrem, velká poptávka bude po „zeleném“ bioplynu pocházejícího ze zemědělské výroby. „Nyní máme v síti EuroOil v provozu 13 CNG stanic, s obchodními partnery vyjednáváme o zajištění BioCNG,“ uzavřel mluvčí Čepra Roll.