Ilsa zatím plánuje dva zpáteční spoje z Madridu do Montpellier se zastávkami v Zaragoze, Barceloně, Perpignanu a Narbonne. Cestu chce zvládnout za necelých šest hodin.

Ilsa si přitom chce půjčit vlaky přímo od Renfe, vyhlídnuté má soupravy AVE 100 s rychlostí až 300 kilometrů v hodině. Pojmou 347 lidí. Ilsa vidí příležitost hlavně v přeshraničním spojení, dosud z Madridu do Montpellier jezdí jen jeden vlak denně.

Španělsko má nejdelší síťí vysokorychlostních tratí, řada odborníků na rychlé vlaky je ale nedává za dobrý příklad. Důvodem jsou vysoké ceny i malá frekvence vlaků.  Otevření AVE trati Madrid – Barcelona přitom znamenalo pro vnitrostátní leteckou dopravu citelný zásah. Před spuštěním se létalo až v 15min intervalu bez místenek metodou „kdo dřív přijde, ten dříve odletí“. Lidé letadla využívali na denní docházku za prací v Madridu. V současnosti jsou přitom letenky často levnější než jízdenky na rychlé vlaky.

Španělsko ale chce do rozvoje dál investovat, letos na jaře oznámila vláda při oslavě čtvrtstoletí prvního rychlovlaku plán investovat dalších 500 milionů eur do nových vlaků a tratí, s už loni oznámenými investicemi tak španělská vláda počítá s celkem 1,3 miliardami eur.

Španělsko má dnes po Číně druhou nejdelší síť rychlovlaků AVE: 3 240 kilometrů sítě pro rychlovlaky, na kterých je průměrná rychlost 222 kilometrů v hodině. Průměrná rychlost je vyšší, než v Japonsku nebo Francii. Maximální rychlost je 350 kilometrů v hodině.

Tamější správce železnic Adif aktuálně staví nebo projektuje dalších 1 500 kilometrů nových železnic. Cílem je, aby 90 % obyvatel Španělska bylo od rychlovlaků vzdáleno maximálně 30 kilometrů.