Vybudoval druhé největší kolejiště na světě, nečeká ale, že by na něm někdy začal vůbec vydělávat. Matěj Horn sní o tom, že pro Království železnic najde jednou lepší prostory, než má nyní v Praze na Andělu v podzemí hotelu Andel’s a je smířen s tím, že železniční modeláři se mu budou vždy spíše posmívat.

Předpokládám, že vlaky vás bavily už od dětství. Nebo se pletu?

Ne, je to tak. Pro kluky narozené v sedmdesátých letech existovaly obvykle jen dva dárky k Vánocům. Buď autodráha nebo vláčky. A já dostal vláčky, navíc táta se tomu také trošku věnoval a mě to začalo bavit. Už jako dítě jsem si vysnil, že jednou budu mít kolejiště celé republiky. Později jsem ho měl dokonce nakreslené, ale v poněkud nereálných rozměrech. Plním si ty sny až teď.

Stát se strojvedoucím vás nelákalo?

Dostal jsem se na dopravní průmyslovku do Masné i na gymnázium. Kdybych šel do Masné, je ze mě strojvedoucí, ale pak bych neměl kolejiště. Pak šly vlaky trošku stranou, ale jak se mi rozjíždělo podnikání a začal jsem vydělávat, tak jsem neměl potřebu mít zrovna o milion nebo dva víc. A tím vznikl plán na Království železnic.

Co bylo impulsem pro jeho založení?

Určitě Miniatur Wunderland v Hamburku, kde jsme viděli, že něco takového jde. Postavili jsme prvních 115 metrů a pak začali dál rozšiřovat, cílem je celá Česká republika. A mohl jsem ukazovat jiným, že něco takového je reálné.

Jezdíte se tam inspirovat?

Ani ne, máme vlastní vývoj, vlastní systém řízení. Ale obecně jsem rád za každé kolejiště, které vznikne, zvyšuje to povědomí o železnici.

S kým jste do projektu šel?

Seznámil jsem se s Miroslavem Plíhalem, který přišel jako investor a bavilo ho to. Vzal jsem ho do Hamburku, aby viděl, že něco takového může fungovat.

Nově už nejste akciovka, ale Ústav modelů ve vzdělávaní, zapsaný ústav. Proč ta změna?

Čím dál více se zaměřujeme na vzdělávací programy, například o bezpečnosti na železnici. Chodí sem často školy a ministerstvo školství mělo problém nás jako akciovku uznávat. Že jsme prý komerční subjekt, který vydělává. Takže jsme změnili formu, akciovka je v tuto chvíli spíše prázdná skořápka, takzvaným pachtem je teď majetek v užívání ústavu. Nicméně pokud by ústav začal vydělávat, půjde i o příjem původní firmy.

Zatím máte celkem pět krajů, který bude další?

Máme v plánu Pardubický a Královéhradecký, u nich bychom rádi spustili crowdfundingovou kampaň. A další budou postupně následovat, ale nejde vše najednou. Není reálné udělat více jak 200 metrů čtverečních za rok.

Posledním krajem je Liberecký, kde jste měli spor ohledně budovu vysílače a hotelu na Ještědu. Teď tam máte místo Ještědu jeřáb a rozestavěnou stavbu. Proč?

Ozvali se dědicové po autorovi Ještědu, že chtějí dvacet tisíc, protože je to autorské dílo. To jsme odmítli zaplatit, tak jsme budovu nejprve zakryli a pak přišli s řešením rozestavěného díla.

Jaké vztahy máte s modeláři? Řada z nich mluví o vašem projektu spíše hanlivě, že jste hračkářství.

Jsem smířen tím, že se mi část bude stále smát nebo o nás mluvit pohrdavě. My si nehrajeme na klasickou modelařinu. Nejsme kolejiště, které bychom měli sami pro sebe a jednou za rok ho ukázali na výstavě. S celou řadou z nich ale spolupracujeme. My míříme na děti, na na modeláře. I proto skončil Dům vláčků, který se snažil mít dokonalé modely, ale modeláři takový projekt neuživí. Stejně to ale není o byznysu, hlavní je, aby to přinášelo radost. V tomto mě baví vždy poslouchat, co říkají děti, ti jsou nejupřímnější.

Vás Království železnic uživí?

Pro nás je cíl udržet se kolem nuly. Investičně se nám to nikdy nevrátí, leží v tom nejméně dva miliony eur. Hlavní je pro nás nájem, ten nám dělá 70 procent nákladů. Živí mě jiné projekty, hlavně firma T-Centrum, která se zabývá marketingem a optimalizací výběrových řízení a velkých nákupů v IT.

Kolik lidí vám ročně přijde?

Každoročně kolem čtvrt milionu. Osmdesát procent jsou Češi, zbytek školy.

Není řešením zdražit vstupné?

Není. Tady panuje taková zvláštní situace, že ceny tu určuje v podstatě zoologická zahrada. To není nic proti ní, ale tak to je: když rodina ví, kolik zaplatí v zoo, je ochotná to zaplatit i u nás. Ale více ne. To zkusil jednou jeden soukromý subjekt v Praze a velmi rychle pak zase zlevnil. Tady často slyším kritiku, že jsme moc drazí, ale ti lidé nevidí, kolik vše stojí. Jedna lokomotiva vyjde nejméně na deset tisíc korun. Nemáme žádné dotace.

Modely si děláte sami nebo nakupujete?

Je to mix. Problém je, že modelové vlaky se nedělají na takovou zátěž. U nás za den najezdí tolik, co některým modelářům za celý život. Lokomotiva běžně za den ujede 4,5 kilometru, každý den musí prakticky na údržbu. Průměrná životnost je kolem šesti měsíců.

Ve výročních zprávách uvádíte, že hlavním problémem je vysoký nájem. Nebylo by lepší se přestěhovat?

Ptáte se jen pár týdnů poté, co jsme podepsali smlouvu na dalších deset let. Nájem se nám podařilo mírně snížit. Měli jsme se stěhovat na Palmovku do budovy radnice Prahy 8, jenže ta je rozestavěná a nikdo neví, co s ní bude dál. Dlouhodobě se rozhlížím ale po něčem jiném, tady to ideální není.

V čem?

Chybí nám například venkovní plocha, kam by mohli rodiče s dětmi.

Máte nějakou představu, kde by mohlo něco takového vzniknout?

Měli jsme zájem o prostory bývalé vozovny u Orionky na Vinohradech, s předchozím vedením dopravního podniku jsme jednali a byli naklonění spolupráci. Nové vedení si tam chce udělat něco samo. Pak se mi ještě líbí prostory v Praze 5 v lokalitě Dívčích hradů, kde radnice plánuje něco, čemu říkám pracovně Ladronka 2. Tam by něco takového mohlo vzniknout určitě. Jsem ale z přístupu místních politiků dost rozladěný, zvláště když vidím ten rozdíl v přístupu třeba ve Vídni.

V čem?

Domluvili jsme se tam velmi rychle, protože radnice hledá využití Prátru i na zimu. A Království železnic je něco takového, co se jim hodí. Takže začneme stavět a budovat, otevřeme v optimistické variantě příští rok na Vánoce nebo v průběhu roku 2019.

V Praze jste na nule a ve Vídni budete v zisku?

Je to o ceně nájmu. Ten je ve Vídni podstatně nižší, protože si radnice spočítala, že se jí vyplatí, aby to tam žilo a lidé utráceli za další služby. Jsou chvíle, kdy bych nejradši kolejiště z Prahy do Vídně přestěhoval a vytvořil jim tam malé Rakousko-Uhersko.

Co budete ve Vídni stavět?

Model Rakouska a jeho železnice. Budeme spolupracovat s architektem Patrikem Kotasem, pro kterého je rakouská železnice velkým koníčkem.

Aktualizováno 3. 10. 2018

Na základě žádosti právního zástupce synů a dědiců majetkových autorských práv doc. Ing. arch. Karla Hubáčka k autorskému dílu „Televizní vysílač a horský hotel Ještěd u Liberce“ uveřejňujeme jejich následující prohlášení.

„K rozhovoru s panem Hornou z 31. 7. 2017 nositelé práv k architektonickému dílu Vysílač a hotel Ještěd doc. K. Hubáčka uvádějí, že v rozhovoru nezazněly pravdivé informace. Skutečnost je taková, že vzhledem k podvodnému jednání Království železnic a. s. nebyla licence za dědici nabízenou licenční odměnu ve výši 5.000,- Kč (nikoli 20.000,- Kč) uzavřena. Navzdory rozpoutání pomstychtivé mediální kampaně usilovalo Království železnic o licenci znovu, ale za takové situace už dědici nemohli částku 5.000,- Kč akceptovat.“

Tagy Království železnic Matěj Horn rozhovory na konec roku

14 komentářů