Pražská strojírna dodá výhybky na Nový Zéland. Doporučili ji Australané
České výhybky poputují do Muzea dopravy a technologií v Aucklandu. Budou mít dva rozchody.
Pražská strojírna, která je dceřinou společností Dopravního podniku hl. m. Prahy, získala první zakázku na Novém Zélandu. A velmi netradiční. Do Muzea dopravy a technologií (MOTAT) v Aucklandu letos v květnu dodá dvě atypické tramvajové výhybky. K protinožcům poputují v kontejneru lodí.
Předmětem zakázky jsou výhybky včetně přestavníků. Výhybky budou dvojrozchodné, když vedle standardního rozchodu 1435 milimetrů umožní jízdu i tramvajím s rozchodem 1219 milimetrů. Namísto běžného jednojazykového řešení výměn budou výhybky obsahovat tři čepové jazyky.
„Vzhledem k místním podmínkám muzea, kde tratí projíždějí tramvaje i z velmi vzdálených historických období, se nám jednojazykové řešení výměn, které se v této situaci obvykle volí, nezdálo příliš bezpečné. Nabídli jsme proto zákazníkovi bezpečnější řešení pomocí tří čepových jazyků, které přijal,“ uvedl šéf Pražské strojírny Robert Masarovič.
Pražskou strojírnu podle něj doporučil novozélandským kolegům dopravní podnik australského města Melbourne, který patří k nejvýznamnějším odběratelům českého výrobce tramvajových výhybek.
„Vzhledem k malé zkušenosti s výhybkářskou terminologií na Novém Zélandu i s ohledem na výrazný časový posun nebyla obchodní jednání úplně snadná. I díky našim bohatým zkušenostem z mnoha dalších světových trhů jsme ale nakonec vše zvládli ke vzájemné spokojenosti,“ doplnil Masarovič.
Muzeum dopravy a technologií (MOTAT) v novozélandském Aucklandu vzniklo v šedesátých letech 20. století a do dnešní doby se sbírka rozrostla na více než 300 000 položek. MOTAT se mimo jiné stará o flotilu tramvají, které původně jezdily ve městech na Novém Zélandu a v Austrálii.
Kromě řady elektrických tramvají zahrnuje sbírka i rarity, jako je dvoupatrová tramvaj či parní tramvaj. Jednotlivé expozice muzea propojuje přibližně dva kilometry dlouhá trať sloužící k přepravě návštěvníků.
Pražská strojírna se hlásí k tradici továrny britského podnikatele Josepha Rustona, která od poloviny 19. století vyráběla v Praze hlavně kotle a parní stroje. Rustonka, dnes Pražská strojírna, ale dlouho přežívala pouze jako servisní dílna mateřského dopravního podniku. V roce 2007 vyklidila tradiční areál v Karlíně a přesunula se na kraj města do Vinoře.
Prošla restrukturalizací a zaměřila se na zahraniční trhy, výhybky dodala či dodává například do Švédska, Německa, Belgie, Alžírska, Austrálie, Estonska či Ruska. Dle výroční zprávy činil hrubý zisk v roce 2022 přes 41 milionů korun.
