Třídílný velikonoční seriál o cestě na Slovensko a  zpět pokračuje druhým dílem, ve kterém Aleš Petrovský zavítá do slovenských jídelních vozů. Čtenáře tyto Velikonoce čekají tři díly vyprávění, co všechno se dá zažít při nočním cestování vlakem do zahraničí a jakou gastronomii nabízejí slovenské koleje. První díl byl věnován cestě lůžkovým vozem ČD/JLV z Prahy do Košic a třetí díl nabídne pohled na lůžkový vůz dle představ RegioJetu z Košic do Prahy.

Velmi zvláštní jídelní vůz z Košic do Popradu

Zatímco jsem se potuloval po prvním nástupišti a se zájmem sledoval neutěšený stav kolem košického nádraží či výpravu rychlíku R 960 Zakarpatia do Mukačeva v podobě motorové soupravy 813+913, se pomalu plnil vlak Ex 604 Tatran z Košic do Bratislavy. Měl jsem v plánu jít hned do jídelního vozu a vyzkoušet, jak vypadají snídaně u ZSSK v podání servisu Wagon Slovakia. Pěkně ve východním stylu si člen posádky WGS dával ranní cigárko na představku jídelního vozu z otevřených dveří a když tuto činnost dokončil, mohl jsem nastoupit a zaujmout místo v jídelním voze.

Po nástupu do vozu mě zaujal nechutně špinavý koberec, ve kterém byla nachytána spousta nečistot a rozhodně nepřidával chuť k jídlu. Po vstupu do samotné restaurace jsem se poněkud zarazil. Vůz připomínal uspořádáním sedaček 2+2, rozkládacími stolky, a také několika sedačkami v leteckém uspořádání spíše vůz druhé třídy, do kterého někdo omylem zasadil kuchyň. Tento pocit jen umocňovaly zavazadlové police či čtecí lampičky. Poté, co jsem se vzpamatoval z prvotního překvapení, jsem se usadil na jedné ze čtyřsedaček a příjemně na mě zapůsobilo, že jsou prostřené stoly i se sklenicemi. Větší sklenice na stopce navíc působí velmi pěkně a dodávají celému prostírání trochu šmrnc. Nedokážu si však představit, jak pohodlné musí být stolování ve čtyřech u sedaček, které jsou tak nalepené na sobě, že ani nemají prostřední područku.

Po výjezdu z Košic nebyl vůz příliš zaplněn, a to se nezměnilo ani za celou dobu jízdy. U stevarda, který byl oblečen v džínové uniformě s hnědou zástěrou ve stylu WGS, jsem si objednal raňajkové combo, které obsahuje tři sázená vejce, čtyři minipárečky „Zipser“, hořčici, křen, tři toastové chleby a máslo. Dále jsem si doobjednal vodu a cappuccino. Stevard mně nabídl perlivou vodu značky Fatra, která byla opravdu dobrá a jakkoliv nejde o žádný product placement, tak jsem si jí sehnal i po příjezdu zpět do ČR. Po spišských párcích od Dolejších jde o další výrobek, který jsem si díky jídelním vozům oblíbil.

Nicméně to jsem odbočil, zpět ke snídani. Během chvilky byla na stole vychlazená voda a také káva. K té byl servírován cukr a malá sladkost, trochu v jiném stylu než obligátní sušenka. Proč ne, působí to příjemně. Káva, která se v jídelních vozech WGS používá, asi nebude naopak má nejoblíbenější, ale nelze se zkrátka zavděčit všem.

Po nápojích obsluha donesla i objednanou snídani. Toto menu, kde jsou k vajíčkům rovnou i párečky, mně chybí právě v nabídce JLV. Ano, můžete si poskládat podobné jídlo, ale takto propagované jako ucelená nabídka, to zkrátka v menu JLV není. Chuťově se nedá jídlu nic vytknout, nicméně bych raději vsadil na přirozenější tvary vajíček a dělal je na standardní pánvi, namísto lívancové – připomíná to trochu vajíčka v hotelovém bufetu, ale to je opravdu jen drobnost. Suchý, neochucený polníček je na jídle úplně zbytečný. Zaujaly mě zajímavě opečené toasty, kdy jeden toast byl opečený z obou stran a zbylé dva jen z jedné strany. Druhá strana byla zcela neopečená. Přemýšlel jsem, co je to za zajímavý model a napadlo mě snad jen to, že obsluha do jedné zdířky toasteru dala dva toastové chleby najednou a tento prapodivný výsledek byl na světě. Suma sumárum se jedná o dobrou snídani za fér cenu.

Nevím sice, komu jídelní vůz aktuálně patří, ale podle bočnice (CZ-TRA) je toto dílo společnosti Tratec, která zrekonstruovala jídelní vůz odkoupený od RegioJetu (exÖBB). Pokud by někdo ze čtenářů znal podrobnosti, určitě se s námi podělte v diskuzi. Třešinkou na dortu byla i skutečnost, že se několikrát za cestu zbláznil rozhlas, každou stanici nás vyzval ve třech jazycích k tomu, abychom vystoupili, protože vlak přijel do konečné stanice a následoval náhodný výčet zastávek na Slovensku. Těsně před Popradem došla posádce trpělivost a raději shodila jističe od infosystému. Součástí jídelního vozu je i toaleta, které co do údržby nikdo moc nevěnuje příliš pozornosti. Jednak by si zasloužila generální úklid a také šikovného údržbáře. Zničený mýdelník a další drobnosti příliš parády neudělají.

Z Popradu do Kraľovan halušky nejsou

Po výletu do Tater, který jsem musel kvůli zpoždění expresu z Košic a nevyčkání TEŽ přeplánovat, jsem se rozhodl pokračovat v testování jídelních vozů stále směrem na Bratislavu. Měl jsem za sebou projížďku historickým bymákem do Štrby, novou jednotkou na ozubnicové trati ze Štrby na Štrbské Pleso, a pak starší jednotkou od Stadleru ze Štrbského Plesa zpět do Popradu. Frekvence spojů je na TEŽ zoufale malá, navíc jednotka jela celou trasu sólo, a tak hned ze Štrbského Plesa byla úplně plná a na stojáka. Zpět ke gastronomii.

V Popradu jsem nastoupil do jídelního vozu odemčenými dveřmi (to si, vážení čtenáři, prosím zapamatujte) a usadil jsem se v liduprázdném interiéru jídelny. Zde již byly stoly prostřeny skromněji, a to pouze jednorázovým prostíráním, bez sklenic jako v prvním případě. Naopak se jednalo o příjemnější posezení s dostatkem místa a pořádnými stoly. Obsluze chvilku trvalo, než přišla pro objednávku, až jsem se lekl, zdali je vůbec otevřeno. Nakonec však obsluha dorazila a já si objednal zelnou polévku s klobásou (kapustová polievka s klobásou), a také obrácený řízek z vepřového karé se šťávou a hranolky (obrátený rezeň z karé so šťávou a hranolkami). Upřímně jsem doufal, možná trochu tupě po Česku, že budou v nabídce halušky či obdobné notoricky známé jídlo ze Slovenska. To se nenaplnilo a smažák jsem si úplně dávat nechtěl. Požádal jsem také, krom limonády, o perlivou vodu Fatra, která byla již vyprodaná, a tak jsem dostal standardní jemně perlivou vodu.

Polévka je v jídelních vozech se servisem WGS větší, ale také dražší. Byla však donesena za chviličku hned, jak v kuchyni cinkla mikrovlnka. Zelňačka byla chuťově v pořádku, mohla by být výraznější, ale jinak naprosto prima. Za 4,10 EUR bych čekal k polévce alespoň kousek pečiva, ale nic takového servírováno nebylo. Velmi jsem se těšil na hlavní jídlo, které také přistálo na stole během chvilky. Opět se opakoval motiv suchého neochuceného polníčku, mě ovšem zajímala chuť objednaného jídla. Přírodní omáčkou, která dle mého skromného názoru nechutnala příliš dobře (a už vůbec ne přírodně), bylo prolité celé jídlo, a tak se obal řízku začal rozmočovat a odlupovat a hranolky měknout. Přijde mně, že toto jídlo patří spíše o několik desítek let zpět v gastronomické historii. Bohužel všudypřítomná omáčka způsobila, že jsem absolvoval sto soust naprosto stejné chuti, a i kdyby byl v obalu místo řízku karton, tak bych to asi nepoznal. Za mě toto jídlo v podání WGS určitě nemohu doporučit.

Vtipný byl i výstup z vozu, neboť dveře jídelního vozu na opačné straně než v Popradu, byly uzamčené a nereagovaly na tlačítko. Proběhl jsem do vedlejšího vozu první třídy, kde stál i vlakvedoucí ZSSK, kterému jsem tuto skutečnost oznámil. Dle jeho vyjádření jsou dveře u jídelních vozů vždy zamčené. Tak vám nevím, vážení čtenáři, kde je pravda. Nechat jen tak bez označení zamčené dveře, když v Popradu byly na druhé straně dveře odemčené…asi nějaká slovenská specialita.

Z Kraľovan zpět do Košic bez jídelního vozu

Po tomto ne úplně povedeném gastrozážitku jsem se těšil, až si v jídelním voze vlaku Ex 609 Tatran z Kraľovan do Košic spravím chuť specialitou v podobě maďarského guláše „charolais“ (odkazujícího na kvalitní plemeno skotu) a vše zakončím něčím sladkým. Zatímco jsem seděl v hale nádraží stanice Kraľovany a odháněl místního bezdomovce, který se mně snažil vyprávět, jak jej okradly a napadly různé národnostní menšiny, tak jsem na mapě ŽSR zjišťoval zpoždění zmíněného expresu. Tabule v hale sice neukazovala v čase odjezdu ani nástupiště, ani zpoždění, ale já již věděl, že je vlak přes třicet minut opožděn. Po příjezdu zpožděného expresu bylo jen tak mimochodem v hlášení zmíněno, že není řazen jídelní vůz. Paráda. ZSSK mají s dodržováním řazení jídelních vozů také zjevně problémy a jejich nedostatek se řešil začátkem roku i ve slovenských médiích.

Ve vlaku byl k dispozici alespoň minibar, který jsem nevyužil. A tím skončila i gastronomická toulka po slovenských železnicích.

Ceny občerstvení:

Voda Fatra (se zálohou) 2,05 EUR / 48 Kč (2x)
Cappuccino 2,90 EUR / 68 Kč
Snídaňové menu vajíčka a párky 6,60 EUR / 155 EUR
CELKEM: 13,6 EUR / 319 Kč
Mirinda 2,10 EUR / 49 Kč
Jemně perlivá voda 1,20 EUR / 28 Kč
Zelná polévka 4,10 EUR / 96 Kč
Obrácený řízek z vepřového karé s hranolky 8,90 EUR / 208 Kč
CELKEM: 16,30 EUR / 381 Kč

V prvním jídelním voze nápoje účtovány se zálohou, ve druhém jídelním voze zálohy neúčtovány.
Kompletní menu k dispozici na webu WGS.

Tagy jídelní vozy test jídelních vozů Wagon Service WGS ZSSK

48 komentářů