Jarní gastronomie 2024: JLV a České drahy rehabilitují králíka a vysvětlují česnečku
Hlavními novinkami jsou čtyři sezonní jídla.
S měsíčním předstihem oproti skutečnému začátku jara odstartovalo ve vlacích Českých drah jarní menu 2024, které na palubách servíruje cateringový partner dopravce, společnost JLV.
Hlavními novinkami jsou čtyři sezonní jídla. Jako předkrm si můžete dát česnekovou polévku s bramborem a krutony se sýrem, která přijde vhod za chladného počasí.
Hlavní chod je již tradičně rozdělen na masovou a vegetariánskou variantu. Masovou variantu zastupuje pečené králičí stehno na zelenině s bramborovými špalíčky, které podle JLV doplní pohled na probouzející se jaro, zatímco ve vegetariánské variantě se nabízí kukuřičné placky s čedarem, salát z fazolových lusků a řepný dip.
Vše můžete zakončit dezertem v podobě lívanců. Nejde ale o tradiční, ale dýňovou variantu s borůvkovou omáčkou a zakysanou smetanou.
Letos dráhy a JLV přidaly ještě dvě novinky určené nejen pro vegany, a to lehký salát z bulguru a čočky se zeleninou a sušenými rajčaty nebo klasický sendvič s pečenou zeleninou s plátkem „s chutí čedaru“.
Bohužel i letos je prezentace na webu jidelnivozy.cz velmi chudá, bez jakýchkoliv obrázků, které by mohly zvýšit atraktivitu prezentace nové nabídky. Na té se i letos podílela Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.
Do třetice všeho dobrého (až na polévku)
Konečně byla vyslyšena má přání a JLV zavedly do své nabídky „degustační menu“ všech tří novinek, tedy polévka, hlavní jídlo (králík) a dezert. I nastavená cena tohoto menu je přijatelná. Protože 369 Kč za tříchodové menu je bohužel v dnešní době, a navíc ve vlaku, ještě velmi solidní cena. Oproti jednotlivým jídlům zakoupeným zvlášť ušetříte 30 Kč.
Jako první jsem chtěl vyzkoušet nabídku ve vlaku EuroCity 379 Berliner z Kielu do Prahy, a to v úseku Děčín – Praha. První, co mě překvapilo, byl fakt, že byly řazeny opravdu dvě první třídy. A pak to, že byl jídelní vůz poměrně plný.
Šel jsem se domluvit s panem vrchním, abych si mohl objednat do první třídy, a ten mě seznámil s informací, že má již jen velmi omezenou nabídku kvůli extrémnímu naplnění vlaku na německém území. Prý se jelo na stojáka i v jídelním voze.
Za vyprodanou nabídku jarní sezony se i omluvil. Nutno dodat, že pokud by mně zrovna nezáleželo na jarní nabídce, tak bych mohl dostat alespoň řízek nebo svíčkovou či nějaké snacky, což je v tak exponovaném vlaku stále velmi slušné.
Předělal jsem si program a další pokus ochutnávky jarního menu jsem naplánoval na večerní pendolino z Prahy do Plzně. Říkal jsem si, že je to jistota, neboť se v Praze zbrojí bistro „na ose“.
Po usazení do první třídy spoje IC 504 jsem koukal kolem sebe a neviděl jsem ani žádná nová menu. Čekal jsem na klasickou nabídku menu od personálu bistra, ale ta se také poměrně dlouhou dobu neděla. Inu, řekl jsem si, že vyzkouším online objednávku. Zde byla k dispozici jen velmi, ale velmi omezená nabídka, například z hlavních jídel jen řízek.
Využil jsem pana vlakvedoucího, který mně ochotně sdělil, že se v bistru zeptá a zanedlouho přiběhla mladá paní s nabídkou. Nicméně pak následovala studená sprcha. Bohužel v bistru nejde trouba a mohou tak udělat jen řízek.
Navíc nemají ani vodu, takže provoz bistra je výrazně omezen. Paní stevardka se opakovaně omluvila, a i když jsem
byl poněkud rozčarovaný, tak jsem ji opakovaně ujistil, že to rozhodně není její chyba. Ani druhý pokus se tedy nezadařil.
Lžíce raději vlastní
Nechal jsem uběhnout víkend a pokusil jsem štěstí ve stejném spoji z Prahy znovu. Tentokrát již bylo vše v pořádku a já si mohl objednat jarní degustační menu 2024, které se ale nenacházelo ve zjednodušené nabídce, kterou stevard do první třídy přinesl. Ještě, že jsem měl plnohodnotné menu nastudované z minula a věděl jsem o této možnosti.
Polévku personál bistra přinesl prakticky obratem, ale zde také všechna pozitiva skončila. Na okraji lžíce bylo cosi zaschlého, co se jen těžko odlupovalo i nehtem. Měl jsem po chuti. Do bistra se mně nechtělo a čekat na příchod stevarda také ne.
Naštěstí, jelikož jsem pořád na cestách, mám v batohu cestovní sadu příborů, a tak jsem využil raději vlastní lžíci. Krutony, které měly být se sýrem, byly nakrájené na poměrně velké kusy a byly nacucané. Po sýru v chuti tedy ani památky.
Co mě nejdřív pobavilo byly brambory s hvězdičkou v menu a pod čarou vysvětlení, že se jedná o brambory se slupkou. Proč propánajána brambory se slupkou do česnečky, a pak to takto složitě vysvětlovat v menu? Nechápu.
Smůla ovšem byla, že si nikdo ani moc nevšiml, v jakém stavu brambory se slupkou do polévky jdou. První chutnal zvláštně, u druhého jsem se zaměřil na jeho kvalitu více a viděl jsem, jak byl na načernalý ze dvou stran.
Když k tomu připočteme, že česnekové chuti v polévce také nebylo mnoho, tak se jedná po dlouhé době o polévku u JLV, která si mě tedy nezískala. A jak připravujete brambory do česnečky vy? Se slupkou, nebo bez slupky?
Ovšem králík, králík byla už jiná písnička. Jemné, chutné a šťavnaté maso, výborná šťáva a k tomu dobře ochucená zelenina s bramborovými špalíčky, to byla panečku pochoutka. Jedná se o další jídlo, které mám z dětství zafixované jako ne úplně chutné, ale kuchařům od JLV se opět podařilo zbourat další můj zažitý stereotyp, který jsem o nějakém jídle z dob dřívějších měl.
Už tedy nikdy nebudu snad naříkat jako Jirka Škopek ze Slunce, seno: „Furt králíka, každej den máme králíka! Ani Pinďa to už nežere. Viď, Pinďo, že už taky nechceš králíka?“ Naopak, dobře udělaného a nevysušeného králíka, jakého mají u JLV, si rád dám znovu. Jinak zde už byl naštěstí příbor čistý.
Sladkou tečkou byly dýňové lívance. Dříve bych se možná ještě zhrozil, ale poté, co jsem za poslední roky jedl dýni nebo cuketu snad ve všech možných podobách a jídlech, tak mě takový dezert v menu rozhodně nepřekvapil. A hlavně tento byl zatraceně povedený.
Vláčné, nadýchané lívanečky, borůvková omáčka a obligátní „zakysanka“ spolu vytvořily osvědčenou chuťovou kombinaci, která zachutná snad všem. A zejména těm, kteří nemají rádi jen přeslazené dezerty, ale líbí se jim, že do chuti občas řízne trocha trpkosti a kyselosti. Dezert, který umí zkombinovat několik takových vjemů, je pro mě super a pro vás bude určitě také.
Suma sumárum, určitě moc neváhejte a v jídelním nebo bistro voze Českých drah se zastavte a ochutnejte, co dobrého jarní nabídka obnáší. Třeba vám zachutná i neobvyklá česnečka, která si mé srdce jako jediná z tohoto tria nezískala.
Kompletní menu naleznete zde.
