Na vlastní kůži: Jak jsem se svezl čínským „Flirtem z Wishe“
Vyzkoušeli jsme, jaké pohodlí má v čínském vlaku na českých kolejích cestující s výškou 210 centimetrů.
Jaké pohodlí má ve vlaku od čínského výrobce CRRC cestující, který podtrhuje svojí výškou 210 centimetrů fakt, že Češi jsou osmým nejvyšším národem na světě? Jaké jsou jízdní vlastnosti a celkový dojem z interiéru? A proč připomíná jednotka výrobek koupený na internetové nákupní platformě Wish, který se zabývá prodejem produktů od obchodníků z Číny?
Ani mně nemohla ujít novinka v podobě začátku provozu jednotky 665 Sirius z dílny čínského výrobce CRRC. Jednotka byla původně objednaná a určená pro LEO Express, který ale v roce 2022 od nákupu dalšího černého přírůstku do své flotily ustoupil, až se nakonec testovacích jízd bez cestujících a následně i s nimi chopil dopravce RegioJet.
A právě díky tomu může veřejnost tento „exotický vlak“ potkat a vyzkoušet si jej od letošního února na lince R23 z Ústí do Kolína. Já sám jsem si naplánoval cestu tak, že jsem vyzkoušel v jeden den i jednotku InterPanter Českých drah a Elf.eu od RegioJetu. Možná se vám takové srovnání nyní jeví zcela mimo mísu, ale později v textu jistě pochopíte, proč tomu tak není.
Čínský vlak bude poprvé vozit cestující v Česku. RegioJet ho nasadí na svoji problémovou linku
Černá jednotka Sirius ve mně, fanouškovi kouzelnického světa založeného na fantasy sáze o Harry Potterovi, evokuje spíše pojmenování podle knižní postavy Siriuse Blacka. Možná i kvůli faktu, že je velkou částí veřejnosti neprávem odsouzená předem a všichni se trochu bojí, co do evropských vod etablovaných výrobců přinese.
Já měl příležitost otestovat jednotku v rámci chystaného velkého testu RegioJetu, ale její hodnocení a srovnání přinášíme odděleně. Ve druhé třídě jsem podnikl cestu na jízdenku Pražské integrované dopravy z Lysé nad Labem do Kolína, naopak v první třídě jsem cestoval již se zakoupenou jízdenkou RegioJetu z Kolína až do Střekova v Ústí nad Labem.
S očekáváním jsem vyhlížel v Lysé černou soupravu, která se zanedlouho objevila na zhlaví stanice. I po nějaké době od startu provozu s cestujícími tato jednotka stále láká děti, dospělé i fanoušky železnice k trati kvůli fotkám nebo alespoň zamávání a samozřejmě i na „zkušební jízdy“.
Pomalé dveře, svižná jízda
První věcí, které si povšimne každý, je poměrně dlouhá doba pro otevírání dveří. Přirovnal bych to zhruba k dvoukřídlým dveřím řídicího vozu Sysel. Bylo také jasné, že nová jednotka zvládá jízdní řád kreslený pro klasické soupravy s lokomotivami Peršing poněkud svižněji a často s drobným náskokem. Tudíž i čekání ve stanicích byla delší.
Po nástupu jsem nic nikde nezkoumal s ohledem na vhodnou pauzu v Kolíně a rovnou jsem se usadil do druhé třídy hned vedle představku v krajním voze. U sedadel mě zaujala jejich konstrukce, která mně spíše připomínala sedačky z letadel. Nicméně už po prvních minutách sezení mně sedačky přišly tak hodně nepohodlné, že bych si na nich nedokázal představit delší než půlhodinovou cestu.
Paradoxně by ani nebyl problém s roztečemi sedaček jako takovými, ale je u nich nevhodně umístěn a poněkud „humpolácky“ připevněn masivní sklopný stolek, který vám zásadně ubere místo na nohy, zejména pak máte-li nad 180 cm výšky. Vaše kolena budou zkrátka kvůli konstrukci stolku trpět.
Stolek je sám o sobě prostorný a rovný, takže bude využitelný asi i na práci s počítačem. Součástí vašeho místa je i síťka na různé drobnosti. Bohužel právě kvůli síťce a vzhledu stolku máte pocit, že sedíte v zájezdovém autobusu.
Tvar sedačky i výše opěrek také nejsou přizpůsobené pro větší cestující a posezení opravdu není pohodlné. Zvláště podsedák je tak zvláštně vyrobený, že i když je měkčí než mnoho sedaček v regionálních vlacích, tak je samotné sezení na něm zkrátka nepříjemné.
Gauč pro zamilované
Po příjezdu do Kolína jsem byl rád, že se mohu zvednout a jít si projít zbytek vlaku. Ve druhé třídě jsou dále nabízeny standardní čtyřsedačky s velkým rozkládacím stolkem uprostřed, a také čtyřsedačky ve vzoru „gauč“ pravděpodobně pro zamilované. U těchto sedaček lze středová opěrka schovat do zádové části sedačky, a díky konstrukci tak vznikne sedačka pro páry.
Nejdřív mě nenapadlo, kdo jiný by zde chtěl dobrovolně sedět, ale pak jsem si uvědomil, že jsou to místa vhodná pro rodiny s dětmi. Případně, pokud jste nadrozměrní a koupíte si dvě sedačky tak máte také dostatek místa a pohodlí. Bohužel tuto variantu aktuálně neumožňují přepravní podmínky většiny dopravců, a tak jsem s pláčem tuto možnost pro sebe zavrhl.
Mé pozornosti samozřejmě nemohly ujít „sedadla“ pro jízdu v polosedě, nebo v polostoje. Záleží na úhlu pohledu. Jedno je však jasné, pokud jste opět vyšší postavy, tak na polosed rovnou zapomeňte a zůstaňte radši jen stát. Je zajímavé, že i tyto sedačky mají malé, poněkud nevzhledné stolky. Ještě děsivější jsou sklopné stolky u těchto sedaček, před kterými je stěna.
Ve vlaku jsou k dispozici dvě místa pro personál a catering stejně jako dva držáky na časopisy či propagační materiály. Záhadou pro mě byla místa na zavěšení kol, jelikož má fantazie nepostačovala na to, abych si představil, jak horní kolo na držák dostanu. A jelikož nejsem úplně vášnivým cyklistou, tak jsem držák raději ani více nezkoumal.
Co mě ale zaráží je akutní nedostatek košů, které jsou téměř neviditelně umístěny u přechodů mezi vozy. Toto řešení ještě více umocňuje celý low-cost dojem této jednotky.
Kam pustit proud a kde najít sušičku
Samozřejmě jsem navštívil i toaletu, která na vás huláká instrukce v angličtině. Myslím si, že ani tady nebude nouze o trapné toaletní scénky při snaze zamknout se. Možná vás překvapí, že na toaletě mě nezaujala ani orchidej, ba ani pisoár, ale spíše nápisy na cedulkách, které zřejmě dodával výrobce.
Sice je zde narozdíl od zbytku samolepek v interiéru čeština na prvním místě, ale dozvíte se zajímavé skutečnosti. Například, že je na toaletě „Zákaz skládky“ nebo do toalety můžete pustit „Proud“, popřípadě využít „Sušičku“.
Blížil se čas odjezdu, a proto jsem se šel usadit do první třídy. Ta vás na první pohled zaujme leteckým uspořádáním interiéru, který je známý z tříd business a který je pro vlak poměrně revoluční. Je tu jedno velké ale. Opět se jedná o interiér vhodný pro cestující do 180-185 centimetrů a spíše štíhlých postav.
Sedačky jsou trochu užší, z jedné strany navíc s plochou pevnou stěnou. K dispozici je zvláštně umístěný stolek na notebook a poté odkládací prostor vedle vás. Dvě sedačky ve voze umožňují
sezení proti sobě u malého stolku, který je extrémně nízko a ještě přidělán ke stěně tak neprakticky, že je jeho výška o trochu snížena.
Jediná sedačka, kde může vyšší člověk relativně normálně přežít cestu, je sedadlo číslo 6, ale za trest pro změnu nemá k dispozici sklopný stolek, přitom ale jeho montáži nic nebrání. Ostatně takových zvláštností je ve vlaku více.
U zmíněných business sedaček naproti sobě si můžete na područce zapnout lampičku, ale neviděl jsem, že by se někde něco rozsvítilo. Případně je vidět, že původní uspořádání této třídy asi mělo být jiné, jelikož jsou v koberci vyřezané díry pro patky sedadel, ovšem následně zazáplatované.
Je třeba také zmínit, že bylo v celé první třídě nadrobeno, protože obratový úklid v Kolíně spočívá v jedné paní, která doplní toaletní papíry, utěrky, posbírá hrubé odpadky a vynese koše. Všudypřítomné drobky na koberci už nemá jak odstranit a mám nepříjemný pocit, že se tak nestalo (a nestane) ani přes noc v Ústí.
V rámci servisu dostanete v první třídě na lince R23 vodu, kávu a při cestě nad 60 minut i džus a nejinak tomu je i v jednotce Sirius.
Promrzlá noha
Co se týká pohodlí při jízdě, tak první třída je umístěná u motorů jednotky, což se negativně podpisuje na hlučnosti v interiéru a občas velmi zvláštních zvucích při určitých rychlostech. Pokud bych měl srovnávat s Flirtem LE, který u třídy Premium trpí stejným neduhem, tak je hluk srovnatelný, možná trochu vyšší.
Jednotce nedělají moc dobře náběhy do některých oblouků nebo do výhybek. To se z podvozku dokáží ozvat opravdu nepěkné zvuky, asi jako když se staré Béčko láme na výhybkách u zhlaví po výjezdu z Vinohradských tunelů v Praze.
Jinak je ale jízda pohodlná, bez nějakých vibrací či otřesů. Co je velkým mínusem je zjevně nulová nebo nedostatečná izolace stěn. Po jízdě do Ústí jsem měl totálně promrzlou nohu, jelikož stěna jednotky byla úplně ledová. Obdobně jako když cestujete v exitové řadě v letadle a máte nohu opřenou o nouzový okenní východ. Tento fakt na pocitu komfortu tedy rozhodně nepřidá.
Ono žádné extra teplo ve vlaku nebylo. Teplota postupně klesala na 16 stupňů, aby pak vystoupala přes 20 před koncem jízdy.
A nesmím zapomenout zmínit, že části jednotky, které nejsou nízkopodlažní, mají výšku asi 215 cm, takže jsem měl málem bouli od výstupku s kamerovým systémem.
Laciný a učednický
Dlouho jsem hledal správné slovo, jakým bych souhrnně označil interiér této jednotky řady 665. Asi nejlépe se mně hodí „laciný a učednický“. Přijde mně, jako by studenti prvního ročníku oboru Design interiéru drážních vozidel dostali seminární práci a vrhli se na ni den před termínem.
Jednotka sama si neumí vybrat, jestli chce být pro dálkové vlaky typu EuroCity, nebo pro rychlíkové vlaky a nebo pro lokální spěšné či osobní vlaky. A po vzoru, kdy pejsek s kočičkou vařili dort, se někdo snažil do interiéru nacpat od každého něco. Pokud by Siriuse dostal do rukou zkušený designér a použila by se sedadla nejmenovaného českého výrobce, tak by mohla být jednotka určitě o několik tříd výše.
Takto to vypadá, že se při designu interiéru někdo spíše učil a vše působí malinko jako showroom, „co vlastně umíme“. Zajímavý by byl pohled na jednotku Sirius i ze strany strojvedoucích a údržby.
Ptáte se, zdali bych s takovým vlakem chtěl jet třeba do Košic? Určitě ne. Nedokážu si v něm představit ani pravidelné cestování mezi Plzní a Prahou. Budoucí majitelé by si měli vybrat, jestli jednotku chtějí na regionální, nebo dálkové výkony a podle toho upravit a dodělat interiér.
Srovnání s konkurencí
Pokud bych měl druhou třídu například srovnávat s Elfem RegioJetu, kterým jsem jel hned po Siriusovi, tak musím říct, že v Elfovi jsou pro mě pohodlnější sedačky, lepší místo na nohy a jízdní vlastnosti nejsou taktéž vůbec špatné (z pohledu cestujícího).
Na jednotce jsou totiž vidět zkušenosti, které PESA určitě má. Dokonce bych s tím raději jel i trasu Kolín – Ústí. Rozhodně by šlo o pohodlnější možnost než cesta absolvovaná jednotkou 665, resp. těmi otřesnými vozy, které RegioJet aktuálně řadí u klasických souprav na R23.
Úplně stejně platí, že první třída v jednotkách InterPanter Českých drah, jakkoliv je nedomyšlená co do umístění na třech místech soupravy, tak stále bych volil právě tu, před business třídou Siriuse.
Jízdní vlastnosti InterPanteru spousta z vás zná, nejvíce mně asi vadí kmitavé pohyby do stran při jízdě, ale benefit pohodlných sedaček v první třídě, které si poradí i s vyšší postavou, je pro mě důležitější.
Chápu, že se jednotka trefí do vkusu mnoha cestujících i železničních fanoušků, ale ani z Elfa ani z Panteru jsem nevystoupil tak zklamaný, jako právě z jednotky Sirius, která mně zkrátka připomíná po internetu kolující vtip, kde je na jednom obrázku, „co si objednáš“, a na druhém, „co ti přijde z Wishe“.
