Automobilový průmysl Automobily Cestovní ruch

Letem Českem: Trabant muzeum Praha Motol je poctou automobilům zaniklé značky

Trabant muzeum Motol. Foto: Vlastimil Kučera
Trabant muzeum Motol. Foto: Vlastimil Kučera
Součástí muzea je dobová garáž nebo předměty denní potřeby z bývalé NDR.

V dnešním dílu našeho putovního seriálu vás Vlastimil Kučera zavede do hlavního města České republiky, Prahy Motola. A nebudeme se stresovat, kdo přinese dárky pod stromeček. Jestli Ježíšek nebo kurýrní služba. Lepší je si naplánovat cestu do dalšího originálního muzea.

Nestává se často, aby se podle muzea pojmenovala celá ulice. V Praze 5 to tak je – ulici „Trabanťáckou“ znají v okolí všichni. A i když se jedná pouze o neoficiální místopis, který v mapách nenajdete, reálnou ceduli tu uvidíte. Visí na budově STK, ve které je i samotná expozice.

A pak už si jen kupte jízdenku a počkejte na zelenou na vstupním semaforu. Hned při výstupu do prvního patra budete míjet vitríny s drobnými předměty. Určitě jim věnujte pozornost. V jedné z nich je i ručně podepsaný výtisk knihy vzpomínek s věnováním od Elišky Junkové. „Máma totiž také jezdila automobilové závody. Já jsem v tom prostředí vyrůstal. Ale mně se víc líbilo sbírat automobily,“ vypráví Martin Hucl, majitel muzea. Jde tedy tak trochu o pokračování rodinné tradice.

Helena Huclová závodila v Trabantech. Možná i proto se patronem muzea stal další příbuzný – poválečný automobilový závodník Viktor Mráz. I on tu má své čestné místo.

Civilní i závodní verze aut z duroplastu

A už jste přímo v ráji jedné značky bývalého NDR. Trabant 601, který se vyráběl z duroplastu ve městě Zwickau, se v 60. letech stal symbolem tamního průmyslu. Na přelomu 80. a 90. let sice vyjelo ze závodu několik prototypů s motorem VW Polo, krátce nato ale výroba skončila.

„Toto je předchůdce Trabantů – vůz AWZ P70. Můžete se podívat i na motor,“ ukazuje s úsměvem Hucl. Prohlídka motoru je interaktivní. Vrcholně sofistikované IT systémy sice nečekejte, ale za to se můžete těšit na vtip a překvapení.

Návštěvníky muzea hodně zajímá i dílna, kterou můžeme usadit do 80. let. Můžete zavzpomínat, nebo se naopak seznámit s tím, jak takové dílny a garáže byly dřív vybaveny. Jaké byly značky tehdejších obalů – třeba olejů, chladicích kapalin, čističů motorů.

V expozici najdete civilní verze aut i ty závodní. Každý vůz tu má svůj příběh. Stejně jako Trabant se značkou ZRB 92 – 91. Mimochodem – víte, co to bylo za okres?
Vyjma samotných aut, se můžete seznámit i s důležitými milníky v historii této zaniklé značky. Zadní část místnosti vás přivede do minulého režimu nejen výrobně, ale i politicky. Je tu totiž zelené vozidlo východoněmeckých pohraničníků.

Bakelitové rarity

A hned naproti „část Berlínské zdi“. Starší generace tu může svým potomkům vyprávět, co to bylo za dobu. Jak se cestovalo nebo necestovalo, jak se čekalo na hranicích v dlouhých frontách, co to byl devizový příslib, nebo jak vás na betonové dálnici v bývalé NDR předjížděly právě vozy „z umělé hmoty“ za specifického zvuku, ale hlavně díky dvoutaktu specifické vůně.

Muzeum má i svou venkovní část. Tu nesmíte minout. Je tu třeba vůz IFA F9 Combi, který se vyráběl ve stejné továrně jako později Trabant. Nebo vystavenou karoserii, kterou si kdysi koupil majitel „do zásoby“ a nikdy nepoužil. A ještě zajímavější je osud poslední série 444 kusů Trabant 1.1. Do Prahy se dostaly z jednoho parkoviště tureckého přístavu.

Děti zase ocení „trabiho“ z kostiček stavebnice Lego. Je tu i model žlutého Trabanta, se kterým Dan Přibáň vyrážel na expedice po celém světě.
A pokud se vám zastesklo po malém „bakelitovém“ (vím, je to hanlivé, ale ve své době hojně užívané) vozítku, dva kusy jsou na prodej. Jeden klasický sedan a druhý ve verzi kombi.

Závěrem nesmíte minout místní občerstvení a obchůdek v jednom. Najdete zde nejen upomínkové předměty, jako třeba jedinečný plecháček, ale i šanci na unikátní zážitek. Lze si tu totiž koupit vyhlídkovou jízdu po Praze Trabantem. No řekněte – nestojí to za to?

Info pro návštěvníky

Trabant muzeum – Plzeňská 215 b, Praha 5 – Motol
Otevírací doba – muzeum otevřeno denně
od 9 do 17 hod. 1. 10. – 30. 9
od 9 do 18 hod. 1. 5. – 30. 9.

Vlastimil Kučera

19 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Marek Janík

Jako chápu, že to může vyvolávat příjemné nostalgické vzpomínky, ale pokud necháme emoce stranou, tak to byl neskutečný křáp všech křápů. V podstatě je neskutečné, že se něco takového kdy vyrábělo.
Doporučuju se podívat na YT na dokument z výroby, třeba takové vyrovnávání klikovky KLADIVEM je opravdu skvost.
Ale je to taky součást naší historie, klidně bych si výstavku prohlídl, prostě ze zvědavosti.

Zdenda

Trabant byla z nouze cnost. Jakmile se trh otevrel, nikdo je, stejne jako wartburgy, nechtel.

Vlastimil Kocurek

Kdo by marnil čas návštěvami takových míst. Lepší je jít do přírody.

Zbyněk

V jednoduchosti je řešení.Jenže se na ní nedá vydělat podle vzorců dnešního myšlení.
A TRABANT jednoduchý byl.Postavil jsem s ním moji dodnes žijící živnost.Pomohl mi s vrtulí i do vzduchu.Úžasný motor, robustní klikovka obalená tenkou slupkou karteru.
Karoserie byla slabinou – životnost i bezpečnosti.Ale bez zbytečných blikátek a asistentů co se kazí a otupuji řidičovy schopnosti.
A dnešní dvoutaktní motory již umí splnit i evropské úrovně emisí .
Jenže jsou moc jednoduché. A na jednoduchosti se vydělat tolik nedá……Je to stále dokola.
Řešíme následky našich činů , ale ne příčiny.

Josef Král

Trabant byl u Němců velice oblíbeným vozidlem. Pokud vím, v NDR se jich prodalo podstatně více, než třeba Audi, BMW, VW. Moskvičů a dalších renomovaných značek. To svědčí o jejich velké oblibě. Navíc to byl dobrý vývozní artikl.

Martin Liška

Čím to asi bylo, že se v NDR prodalo více trabantů než Audi či BMW…?

Šejdr

Z trabantů se za války líp střílelo do vzduchu.

Jiří Kocurek

Hmm, chtěli si národní zlato nechat pro sebe a nevyvážet ho?

Vlastimil Kocurek

BMW se jim hnusily, byly to kapitalistické výrobky, brrrrr. To raději smradlavý Trabant s klackem na měření, jestli je ještě dost benzínu.
Ještě větší hnus byl mercedes.

Jiří Kocurek

Ano, i v ČSSR byl Trabant velice oblíbený. Mnohem víc než např. Citroen DS, Mercedes „Piáno“ nebo i domácí Tatra 613.
Rovněž televize byly oblíbené bez poruchového dálkového ovládání, často dokonce černobílé. Prodejním hitem pak byl monochromatický monitor Hercules. Uměl jen dva odstíny a nedělal tak duchy v obraze.

Vlastimil Kocurek

To je pravda, v našem paneláku nikdo T 613 neměl, akorát mě vždy hodili služebním před dům.

Jiří Kocurek

„na jednoduchosti se vydělat tolik nedá“

A proto si Henry Ford výrobní náklady zvyšoval dobrovolně. Aby víc vydělal. Jen díky složitosti jeho strojů se stal první globální firmou v historii. Jeho auta byla složitější než konkurence a tím si vydělal obrovské peníze na celosvětovou expanzi.

Vlastimil Kocurek

Jednoduchost měl akorát v tom, že byly všechny černé.

Vlastimil Kocurek

Ale trabant, traktor, chodec s trakařem a jezdec na koni nemůže na dálnici. V tom je ten problém.

Josef Král

Škoda, že výrobu Tranbantů zrušili. V modernizované podobě by byl o ně jistě velký zájem.

Jiří Kocurek

Asi jako o Škodu 120. Stačí to udělat úplně odznova, protože to nesplňuje vůbec nic.

Kubrt

Výroba modernizovaných ctyrtaktnich Trabantu byla zrušena – pro nezájem zákazníků.

Pepa z Depa

Tak abychom jednou na ty Trabanty a Wartburgy nevzpomínali v dobrém. Kdoví jak dopadne ekologicky „čistý“ elektrický pohon v budoucnosti.

Zdeněk

Pro někoho mohl být Trabant srdeční záležitostí. Já si spíš připomínám doby, kdy mi tato vozítka vypouštěla do oken oblaka dusivých, smrdutých exhalací, takže by mi ani nenapadlo tomuto autu skládat pocty. Naopak, velmi jsem uvítal, když před lety začaloTrabantů na našich silnicích valem ubývat.