Komentář: Ťokův nebezpečný precedens s D11, aneb k čemu jsou vlastně smlouvy?
Ještě včera dopoledne to vypadalo jako nesmiřitelná rozepře mezi Ředitelstvím silnic a dálnic a stavebními firmami. V úterý sdružení firem
Ještě včera dopoledne to vypadalo jako nesmiřitelná rozepře mezi Ředitelstvím silnic a dálnic a stavebními firmami. V úterý sdružení firem Eurovia, Metrostav a Swietelsky oznámilo, že podmínečně odstupuje od stavby dálnice D11. A ŘSD hrdě hlásilo, že firmám neustoupí.
Ve středu odpoledne bylo všechno jinak. Vše změnila schůzka u ministra dopravy Dana Ťoka, po které obě strany oznámily, že se raději dohodnou. Stát ustoupil, přisype firmám peníze a stavba začne.
Na první pohled bychom mohli jásat, že se bude konečně stavět. Při hlubším zamyšlení je ale celá kauza a její vyústění spíše k pláči. Ťok svým krokem vyvolal nebezpečný precedens pro řadu dalších veřejných zakázek v Česku. Jen na dálnicích je jich celá řada, kde firmy v honbě za zakázkou podcenily rizika a podtrhly neprozřetelně cenu.
Eurovia a spol. nechtějí stavět podle stávající smlouvy ze zřejmého důvodu. V soutěži neodhadly riziko růstu cen a podepsaly smlouvu na stavbu, která by pro ně byla s velkou pravděpodobností ztrátová. Takové je ale riziko podnikání. Kde je psáno, že musí Eurovia vykazovat každoročně stamilionové zisky?
Celý spor se točí na úsměvném požadavku. Eurovia chce staveniště přesně podle zadávací dokumentace. V ní ŘSD pozapomnělo na fakt, že před stavbou dojde k archeologickému průzkumu, kvůli kterému je potřeba část ornice odvézt. Což se stalo. Podle projektové dokumentace měla Eurovia přijít k pozemkům, kde ornice bude, a bude ji muset odvézt. ŘSD nenechalo logicky ornici navézt zpět. Aby se ušetřily zbytečné přesuny k dálnici a zpět na skládku, zůstane tam, kde je teď, a k dálnici se vrátí po dokončení stavby. Nejde o málo peněz, celkem zhruba 26 milionů korun.
ŘSD Eurovii tento převoz ušetřilo, hlína nemusí ze skládky na stavbu a zase hned zpět. Pro Eurovii je ale tato úspora záminkou, proč staveniště nepřevzala. Eurovia smlouvu podepsala v srpnu loňského roku za ceny, které odpovídaly 65 % rozpočtu. Už v té době stavební práce prudce zdražovaly, přesto kontrakt podepsala. Po čtyřech měsících nečinnosti (od říjnového poklepání základního kamene) se odhodlala veřejně vystoupit a říci, proč nestaví.
Postup přitom nese spíše znaky vydírání než jednání. Výpověď Eurovie přišla jako dobře mířená rána na solar ministra dopravy. Krátce poté, co opadla silná kritika za kolaps D1, přišel další problém s D11 a další zpoždění stavby, kterou přitom těsně před komunálními volbami přijel zahajovat i premiér Andrej Babiš.
Ťok zvolil jistotu: radši pokračovat, než riskovat konec smlouvy a novou soutěž, a tím pádem zdržení nejméně o rok. Na středeční tiskové konferenci začal mluvit o valorizaci i jakési kompenzaci za zdržení se stavebním povolením. Nic takového ve smlouvě nebylo.
Ťok tak včera v podstatě otevřel peněženku všem stavebním firmám, které vysoutěžily jiné silnice a dálnice za příliš nízké ceny. Příklad D11 je výzvou: „Máte málo a neumíte počítat? Tak si přijďte pro cenový nášup.“ Co na tom, že je to nefér k dalším firmám v pořadí, které třeba uvažovaly realističtěji. Splnit počet slíbených kilometrů je pro Ťoka důležitější, než trvání na smlouvách.
Jako úplná banalita se pak zdá fakt, že ministr zároveň podtrhl autoritu své vlastní investorské organizace.