Hra o osud lokálek. Základní otázka: Potřebují podchody a výtahy?
Musí mít lokálka kdesi v českém pohraničí podobné vybavení jako trať na evropské páteřní síti? Na odpovědi, kterou se nyní
Musí mít lokálka kdesi v českém pohraničí podobné vybavení jako trať na evropské páteřní síti? Na odpovědi, kterou se nyní snaží nalézt Správa železniční dopravní cesty a ministerstvo dopravy, do značné míry závisí osud české regionální železnice. Jinými slovy jde o to, zda se na tuzemské lokálky budou vztahovat technické specifikace pro interoperabilitu (TSI), které jsou do budoucna povinné v celé Evropské unii.
Podle stávající právní úpravy jsou regionální dráhy z působnosti interoperability vyloučeny, ale nedávno přijatý 4. železniční balíček možnosti vyloučení citelně zpřísňuje. „Pokud budou regionální tratě do interoperability zahrnuty, bude to znamenat v případě jejich modernizace i vybudování například podchodů, výtahů či jiných bezbariérových přístupů například centrálních přechodů a naplnění kompletních požadavků TSI,“ říká ředitel strategie SŽDC Radek Čech.
Modernizace takové tratě by pak v mnoha případech nemohla vyjít jako ekonomická, řada tratí by tak zřejmě spěla k neodvratnému konci. Řešení by mohlo spočívat ve vyloučení tratí, kam nezajíždějí vlaky z páteřní sítě TEN-T, z povinnosti splňovat podmínky interoperability. Toho se dá podle Čecha docílit přeřazením alespoň některých lokálek z kategorie regionální dráha do kategorie místní dráha. Ta v zákoně již existuje, zatím do ní ale spadají jen tratě bez pravidelné dopravy. „Bude třeba předefinovat pojem místní dráha a tratě v této kategorii následně z interoperability vyloučit,“ doplnil manažer. Zda to bude stačit, ale není jasné, konečné slovo by měl odbor na úřadu vlády, který posuzuje slučitelnost českého práva s právem Evropské unie. A následně Evropská komise.
Podobně žhavým tématem ve vztahu k dalšímu osudu lokálek je zavádění evropského zabezpečovacího systému ETCS na regionální tratě. Tato povinnost společně se všemi ostatními požadavky TSI, vyplývající ze 4. železničního balíčku, by většinu rekonstrukci tratí odkázala mimo finanční možnosti státu. Zároveň by krajům prodražila provoz, neboť vozidla splňující TSI jsou výrazně dražší.
U ETCS ale není podle Čecha brambor zdaleka tak horký, neboť pro tratě do rychlosti 100 kilometrů v hodině není třeba žádný vlakový zabezpečovač. Roli hraje i zdroj peněz. Pokud se bude modernizace dít za evropské peníze, bude ETCS povinné, za národní peníze si může investor (do rychlosti do sto kilometrů v hodině) pořídit i jiné zabezpečovací zařízení. ETCS nicméně bude třeba v delším časovém horizontu osadit na tratě, které – byť lokální – jsou zaústěny do uzlových stanic vybavených v budoucnu tímto systémem.
Krátkodobě se bude SŽDC snažit najít řešení, které umožní zajíždění nevybavených vozidel do těchto stanic i nadále.