Cestující v regionálních vlacích nečekají lehké časy. V očekávání nového jízdního řádu se stále častěji mluví o guláši, zmatku či chaosu. Kraje to prostě nezvládly a bohužel nahrály na velkou argumentační smeč odpůrcům liberalizace na železnici.

Některé kraje nebudou uznávat tarif Českých drah, nebude možné koupit jedinou mezikrajskou jízdenku, cestující bez jízdenky budou muset nastupovat do jediných dveří s pruhem, a tak dále.

Některé kraje mají smlouvy brutto a stáhnou si všechny tržby pod sebe, jiné si ponechaly model netto, čímž nutí dopravce projevit alespoň trochu zájmu o cestující. A všechno je to špatně, protože každý kraj bude mít jiný tarif.

Vtip je ovšem v tom, že se žádná liberalizace nekoná. Kraje (až na několik výjimek) zadaly výkony přímo bez soutěží, ačkoliv deset let věděly, jaká situace koncem roku 2019 nastane. Smlouvy se podepisují na poslední chvíli a tarifní chaos je jen vrcholem ledovce.

Kraje tak jen přinesly důkaz, že nikdy neměly dostat kompetenci objednávat vlaky. Stejně na ně nemají peníze, neboť třetinu jim připlácí stát. A nemá za to ani poradní hlas. Ne že by to ministerstvo dopravy dělalo lépe (jak dlouho čekáme na národní tarif?), ovšem bylo by to alespoň všude stejné.

Co ovšem chcete v zemi, kde kraje v této podobě neměly nikdy vzniknout. Obskurní mikrokraje typu Karlovarského, kraje bez přirozené spádovosti do krajského města (Zlínský, Vysočina), kraje s krajskými městy pár kilometrů od sebe (Pce/HK) nebo kraje, kde největší spádovost je z jednoho do druhého (Praha/Středočeský), jako by Praha nebyla po celou historii centrem středních Čech.

Tolik nákladných průtokových ohřívačů peněz daňových poplatníků je pro republiku prostě přílišný luxus. Kompetenci objednávat vlaky si ale už nenechají vzít, jde o příliš velké politikum a mnoho peněz. Bohužel pro cestující.

Tagy kraje regionální vlaky

311 komentářů