Z vysouzené miliardy nebude mít SŽDC ani korunu. Musí ji vrátit státu
Pendolino mezi hlavním nádraží a Libní. Foto: České dráhy
Správa železniční dopravní cesty sice uspěla nedávno u soudu v miliardovém sporu o trakční elektřinu, z peněz, které má získat,
Komedie je v tom, že železnice tu el spotřebovala, ale dle zákona objednal někdo jiný a ČEZ chce zaplatit za jedno dodání dvakrát.
U státního podniku normální jev.
Koukám odpověď na moji otázku položenou u předešlého článku s tímto tématem. 🙂
No nic, já myslel, že SŽDC něco opraví, ale když teda ty peníze byly zapůjčeny, tak se s tím nedá počítat.
A bude hůř. Teda kéž by nebylo. Jenže podle toho, co se děje v energetice, lze očekávat velké fluktuace ceny elektřiny a to nejen v průběhu roku, ale i v průběhu dne. Tudíž jakákoliv dlouhodobá smlouva bude znamenat vysoké riziko pro obě smluvní strany. A vysoké riziko automaticky znamená zvýšení ceny.
Pamatujete scénu z filmu? „Nezastavujeme, máme zpoždění!“
Tak se taky může stát (v pokrokovém Německu dříve), že vlak nevyjede. „Dneska nejedeme, nemáme elektřinu!“
Pro nákupy dle aktuální ceny tu je energetická burza, tam riskuje jenom jedna strana, řekl bych, odběratel že bude muset koupit proud za vysokou cenu.
Německá železnice má vlastní elektrickou síť a pokud budou dost kreativní, tak si odůvodní proč musí mít výjimku, to stejné by si mohla zajistit SŽDC, během postupné konverze na 25kV/50Hz kdy si může vybudovat vlastní síť asynchronní k veřejné, k napájení by, odhadem, stačilo nějakých 300MW, tedy tři malé bloky PPE, nebo 15-30 plynových jednotek, cenově to zase v porovnání s konverzí taková pálka nebude.
Dneska nevyjedeme, málo fouká…
To je normální, ne? Kdysi mi jeden jachtař vysvětloval, že když si dva jachtaři dají sraz v maríně v určitou hodinu, tak je normální, že se nakonec sejdou od hodinu, či dvě později. Oba totiž chápou, že když blbě foukne, tak se to nedá stihnout. 🙂
Ale tak když trvate na stabilní ceně tak to není problém, můžete ji mít jako zákazník stabilně vysokou.