Cestovní ruch Dopravci Železnice

Vlakem na cestách: Za rychlostí 300 km/h napříč Evropou za pětistovku

Brusel jako křižovatka rychlovlaků. TGV do Montpelier a Thalys do Paříže. Foto: Jan Sůra
Brusel jako křižovatka rychlovlaků. TGV do Montpelier a Thalys do Paříže. Foto: Jan Sůra

V poměru cena / ujeté kilometry / zážitky jde o bezkonkurenčně nejvýhodnější nabídku, kterou České dráhy mají ve svém ceníku. Včasná jízdenka Evropa do Bruselu nabízí i velmi levnou možnost užít si cestování rychlovlaky a také poznat, že ne vše na železnici na západ od našich hranic je dokonalé a že České dráhy se často nemají za co stydět.

Když jsem před pár týdny psal o tom, že díky státním slevám zlevnily pro některé skupiny cestujících včasné jízdenky, rozhodl jsem se tuhle nabídku také využít a poznat město, ze kterého jsem zatím viděl jen sídlo Evropské komise. Za 2320 Kč kupuji přes e-shop ČD jízdenku do Bruselu pro sebe, tátu a své dva syny. Záměrně s lehce dražším trasováním přes Cheb. Nejbizarnější je cena pro děti (6 a 8 let). Vzhledem k tomu, že po Německu i Belgii jezdí do 15 let zdarma, celkem platí 87 korun za jednu cestu. Při cestě přes Berlín by dětská jízdenka vyšla jen na 55 korun. Celou cestu máme zvládnout za jedenáct hodin.

První komplikace začaly ještě před odjezdem. Už krátce po koupi jízdenky došlo k nehodě vlaku ICE mezi Frankfurtem a Kolínem nad Rýnem, která dosud omezuje provoz na této trati. V praxi to znamená, že vlak z Frankfurtu do Bruselu, na který máme místenky a jízdenky, začíná až v Kolíně nad Rýnem. To je ale zdánlivě jen detail, jen namísto Frankfurtu máme přestoupit ze stejného vlaku v Kolíně nad Rýnem.

Večer před cestou otevírám vyhledávač spojení, abych prověřil, zda vše skutečně jede. A hle, Západní expres s odjezdem v 6.33 z Prahy ukazuje výluku mezi Mariánskými Lázněmi a Chebem. Takovou, že náhradní autobus nestíhá přípoj na spěšný vlak do Norimberku. Nevadí, pojedeme o hodinu dříve a v Plzni přestoupíme na spěšný vlak a v Chebu stihneme přípoj do Německa, plánuji. Aplikace Můj vlak mi novinku o výluce ohlásí v půl třetí ráno. Abychom ale nekřivdili Českým drahám, Deutsche Bahn o omezení na trase mezi Frankfurtem a Kolínem vědět nedají přímo vůbec, i když přes jejich web mám koupené místenky.

I plán s odjezdem o hodinu dříve získá brzy trhliny. Mezi Hořovicemi a Kařízkem je mimořádně jednokolejný provoz, protože jeden z řidičů opět pospíchal a zkoušel projet přes přejezd ve chvíli, kdy na něm neměl co dělat. V kombinaci s omezením za Rokycany je jasné, že přípoj na spěšný vlak nestíháme a jeli jsme tedy o hodinu dříve zbytečně. Průvodčí se zkouší poptat, zda je možné navazující vlak zdržet, ale vzhledem ke zpoždění přes dvacet minut je to bez šance.

I před Chebem se od ochotného průvodčího dozvídáme, že spěšný vlak do Norimberku už není možné zdržet. Cesta tak dostává první ránu hned na začátku: máme místenky koupené na vlaky po Německu, které nestihneme. V mezinárodní pokladně vyřizujeme potvrzení o zpoždění, které potřebujeme kvůli uznání jízdenky v jiném vlaku, než kterým jsme původně plánovali jet. V 10:25 odjíždíme. Tedy téměř po pěti hodinách na cestě a ujetých 210 kilometrech z celkového počtu tisíce kilometrů. Lehce propadáme depresi a pochybnostem, zda skutečně dnes dojedeme.

Rezervační systém DB umožňuje zdarma přerezervovat místenku, pokud je místo. Další vlak ICE z Norimberka už ale hlásí, že je vyprodaný, takže se smiřuji s vidinou stání v rychlovlaku. Na další spoj z Kolína nad Rýnem už místenku bez problémů získáváme. Opouštíme Cheb a překvapí nás důkladná kontrola policie ve vlaku do Marktredwitz, kde přestupujeme na další spoj do Norimberka. Původně jsme v něm měli 40 minut na přestup, ale přijíždíme až po odjedu ICE. Jedeme tedy později, naštěstí nacházíme volné místo.

Trať mezi Norimberkem a Frankfurtem není zdaleka nejrychlejší v Německu, velmi často se tu vlak plouží rychlostí kolem 100 až 130 kilometrů za hodinu. To pravé zrychlení nastává za frankfurtským letištěm. Záhy se rychlost vyšplhá na 300 kilometrů za hodinu. To, z čeho je stále český cestující lehce u vytržení, berou místní jako samozřejmost. Zajímavý je i sklon trati, rozhodně neplatí, že by vedla rovinatým terénem, víceméně kopíruje výškový profil dálnice.

V Kolíně nad Rýnem musíme vystoupit na stanici Messe/Deutz, což znamená buď přesun vlakem dvě minuty na hlavní nádraží přes Rýn nebo příjemnou procházku po mostě. Vlak ICE do Bruselu je na stejném nástupišti přistaven s jiným spojem do Amsterdamu, hlavní chaos pro cestující ale přináší špatné značení vagónů. Na dotaz personálu, kde je náš vůz 25 nám je lakonicky sděleno, že je to vůz 35 a že se brzy přečísluje na 25. To se nakonec i stane. Cesta do Bruselu už za tmy utíká rychle, za necelé dvě hodiny jsme v cíli. Nakonec přesně o dvě hodiny později, než jsme měli být. Na nádraží Midi vystupujeme neprozřetelně do vedlejší spojovací chodby, která připomíná svým vzhledem podchod na vysočanském nádraží. Tohle, že má být jeden z největších železničních uzlů?

Hned druhý den ráno si názor na nádraží opravujeme, když vcházíme za světla do hlavních odbavovacích prostor. Ještě nikam nejedeme, ale v rámci prohlídky města se chceme zastavit na nádraží i za světla. Brusel je dnes jednou z hlavních křižovatek vysokorychlostních vlaků, kde vedle sebe můžete potkat běžně čtyři různé vysokorychlostní soupravy. TGV například se spoji až ke Středozemnímu moři, Thalys do Paříže, Amsterdamu či Kolína nad Rýnem, německé ICE nebo také Eurostar pro cesty do Londýna a relativně nově i do Amsterdamu. To vše promíchané se silnou místní železniční dopravou.

Cesta zpět začíná poloprázdným vlakem ICE z Bruselu s odjezdem v 8.23. Jenže už na odjezdu nabírá zpoždění a cesta přes Belgii a Německo je tak lehce stresující. Hned tady se ukazuje velká slabina Deutsche Bahn: informování cestujících. I přes poloprázdný vlak průvodčí prakticky neprochází, krátce před Kolínem řekne, že je zpoždění a vyjmenuje pár přípojů. Nějaká slova omluvy ani náhodou. Na mobilu hypnotizuji vlak z Dortmundu, na který máme přestoupit. Také nabral zpoždění, ale postupně ho zkracuje.

Do Kolína přijíždíme asi o deset minut později a musíme se ještě dostat na druhý břeh do stanice Messe/Deutz. S během na druhém nádraží stíháme jen tak tak, ale hned nás uzemní hlášení: vlak jede neplánovaně ještě na kolínské hlavní nádraží, odkud jsme právě přijeli. Tím ale nabírá zpoždění dvacet minut, které se ještě prohlubuje. Opět ani slovo omluvy. Na informačním panelu ve vlaku začíná za Frankfurtem drze svítit informace, že zpoždění je patnáct minut, což už dávno není pravda, z Würzburgu odjíždíme se čtyřicetiminutovým mankem. I proto, že nás dojede ICE do Vídně a dostává se na trať před nás, musíme dál čekat. Průvodčí na dotaz odvětí, že se uvidí a už o ní nevíme.

Téměř 40 minut na přestup v Norimberku se také rychle rozplývá, vlak přijíždí ve chvíli plánovaného odjezdu spěšného vlaku do Chebu. Ten naštěstí pár minut čeká a cestu stíháme. Na vlak DB nasazují motorovou jednotku 612, která se sice už 15 let nevyrábí, ale stále nabízí dostatečný komfort i zrychlení. Nabízí se tak otázka, kdy tyto jednotky uvidíme v Česku koupené z Německa ojeté.

V Chebu jsme včas a bez problémů stíháme Západní expres. Ten je složený téměř výhradně z modernizovaných vozů Bmz, vzhledem k neděli je už od Chebu prakticky zaplněný. Vozovým parkem a rychlostí sítě se sice česká železnice nemůže rovnat německé, ale vagóny dovezené z Rakouska po ÖBB se ukazují jako velmi důstojná varianta pro tuzemské dálkové vlaky. Zvláště v porovnání s nepříliš povedenou modernizací vozů řady Bp na Bdpee. Rozdíl je i v personálu: průvodčí je milejší a vstřícnější než jeho němečtí kolegové v předchozích třech vlacích. Jedenáct hodin po odjezdu přesně podle plánu končíme na pražském hlavním nádraží.

Praktické informace

Jak jízdenku koupit. Včasná jízdenka Evropa je v prodeji na e-shopu Českých drah. Počet těchto jízdenek je omezen, prodávají se vždy nejméně několik dní dopředu, obvykle týden. Mimo sezónu bývá nabídka obvykle bohatší. V nabídce ČD není jen Brusel, takto extrémně výhodně lze pořídit jízdenky například kamkoliv do Rakouska nebo po celém Německu.

Místenky V případě ČD zdarma k jízdence po českém území, v případě DB není povinná rezervace míst, ale doporučuje se. Přímo přes e-shop ČD se příliš nevyplatí: počítá se poplatek za každého cestujícího. DB si účtuje za rezervaci jedním směrem, takže místenky pro čtyři na dva vlaky při směru tam vyšly na devět euro. Navíc jde místenky zdarma online změnit, pokud je ve vlaku ještě nějaké místo.  

Povinnost využití konkrétního spoje

Bývá uvedena na jízdence, v případě Bruselu šlo jen o povinnost využít spěšný vlak z Chebu s konkrétním časem odjezdu. Kvůli zpoždění na příjezdu nám bylo vydáno v Chebu potvrzení, podle kterého jsme mohli jet jiným vlakem. Dál už kterýmkoliv spojem.

24 komentářů

Klikni pro vložení komentáře

Diskuse pod články deníku Zdopravy.cz slouží pouze ke slušné výměně názorů. Prosíme diskutující, aby se vyvarovali vulgarismů a urážek jakéhokoliv druhu. Za obsah diskusí je zodpovědný vydavatel, který si proto vyhrazuje právo urážlivé, vulgární a jinak nevhodné příspěvky smazat bez dalšího upozornění. Děkujeme, že nemusíme mazat. Vaše redakce.

  • Chci podniknout úplně stejnou cestu – tedy z Prahy do Bruselu, ale co mě dostává, tak ty ceny v eshopu ČD se neustále mění. Ten samý spoj, co byl včera za 502 korun, byl dnes ráno za neuvěřitelných cca 5300 a dnes večer za 554 korun. Zřejmě to tedy není o nějakém kontingentu, jak deklarují na netu a jakou logikou se ty ceny řídí, mi zcela uniká….

      • A opravdu se jednalo o ten samý spoj? Přesně ty samé vlaky, stejná místa přestupu, ten samý den?

        Velký vliv má trasa. Například pokud trasa začíná autobusem Praha-Norimberk, tak se akční cena nekoná.
        Velký vliv má i spoj, kterým se překračuje hranice u Děčína. EC 178 a EC 179 jsou výrazně levnější než ostatní EC.

    • Pokud již cena na spojení Praha – Brusel není za tu pětistovkunk dispozici, ale naskakují vám tam mnohatisícové částky, kupte si tu jízdenku na spojení Ústí nad Labem – Brusel nebo Plzeň – Brusel (časově je to skoro jedno, záleží který spoj vám bude více vyhovovat). Jsou k dispozici za to pětikilo i když ty pražské jsou vyprodané. Platí i pro spojení zpět.

  • Pokud správně čtu, tak jel jste bez ženské, to mluví za vše… 🙂 Bo jako report pro nás, co rádi trochu dobrodružství, supr, ale přečíst si to přítelkyně, tak už ji nedostanu vlakem ani na Karlštejn. 😀 Dneska musím promazat historii prohlížení… preventivně… jeden nikdy neví. 🙂

  • Pěkná cesta, autor odhalil to, že v cestování patří státní dopravci na dno. Snad u nás nejezdí jediný ICE na čas, hodinová zpoždění jsou „klasika“. Geniální jsou výluky, když se někde odstraňuje poblíž koridoru letecká puma z 2. světové. To pak kiksne všechno a nejlepší je zůstat v tom nejpodřadnějším RE. 😀
    Díky za tip, včasná Evropa jsem netušil, že něco takového je, kouzlením s parametry, je to ještě větší chaos, než Sparpreis od DB oněhděch časů zmatků a ještě to je pěkná rasovina s přestupy prakticky nereálnými dnes, aby to proběhlo hladce.

  • Pardon, ale napadá mě teď otázka. To jste vážně jeli 1000 km do Bruselu, kam jste pozdě večer přijeli a hned ráno zase jeli domů? Já chápu, že i cesta může být cíl, ale tohle mi přijde docela směšné.

  • Vypadá to, že místo užívání si vlakovýletu se nakonec jednalo o adrenalinový zážitek, kdy jste se víc dívali na displej mobilu kvůli zpoždění, než na krajinu za oknem… 😉 Reportáž je to velmi zajímavá, děkuji! Chtěl jsem podniknout něco podobného, ale rád si to odpustím… 😉

    • Chcete-li si cestu skutečně užít (podle pravidla „i cesta může být cílem“), nesmíte zbytečně spěchat a dělat jen šílený „vlakodrom“ dokonce v dost hloupé podobě „tam a zpět po stejné trase“, navíc se závislostí na místenkách – ale chápu, že když to autor chtěl pořídit co nejlevněji jako rodinný výlet, tak to asi vyřešil ze svého pohledu nejvýhodněji a nejzodpovědněji vůči svým rodinným příslušníkům. Mě by ale takto koncipovaný výlet asi nebavil nejen už teď (ve vyšším věku), ale ani v minulosti, kdy jsme ještě díky „FIPkám“ cestovali křížem krážem po Evropě docela dost a rádi: teď už jezdíme jen zřídka, ale běžně na déle než jen na „obyčejný“ víkend a se zajištěnými noclehy v jednom či dvou místech na předem připravené trase a s hvězdicovými výlety, abychom nemuseli pořád vláčet velká zavazadla.

  • Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že cestování do západní Evropy je vhodné jako výlet pro děti, ale reálně je zcela nepoužitelné i zadarmo. A to jak ve formě vazby ČR-západ, tak současná spolehlivost DB…

    • Parafráze že scénky Šimka a Krampola:
      Japonská přesnost v dopravě je nuda! Česká a německá železnice nutí člověka uvažovat!

      • Zůstaňte v klidu. Šinkanseny sice jezdí na vteřinu přesně, ale tím to začíná a končí. U jejich klasické úzkorozchodné železnice jsem zažil 13 minut zpoždění na rychlíku z Ósaky do Kyota (je to rychlík pomalejší než šinkansen, ale celkem pohodlný), a co se týká autobusů, naučil jsem se u delších tras automaticky připočítávat 30 minut zpoždění. Nikoho to tam ale nerozčilovalo, takže to asi nebyla výjimka. A nebo jsou prostě Japonci úplně jiní než my :).

  • Takže když nemusím využít konkrétní vlak, jde ta cesta jet více dní? Abych po cestě I něco viděl, když už jedu vlakem? Díky za odpověď

  • Dobrý članek. U DB je zpoždění klasika, mám zpožděnku z ICE na 193 min a 113 min. Ono ani ta rychlost u Němců není nic moc. Třeba Berlin Südkreuz – München Hbf (623km;3h55min) ———> Vmax 300km/h, průměrná rychlost 159km/h
    Praha-Libeň – Ostrava-Svinov (346km;2h45min) ———> Vmax 160km/h, průměrná rychlost 126km/h
    Barcelona – Madrid (621km;2h30min) ———> Vmax 310km/h, průměrná rychlost 248km/h + velice vysoká přesnost vlaků
    Shanghai – Peking (1318km;4h28min) ———> Vmax 350km/h, průměrná rychlost 295km/h + velice vysoká přesnost vlaků

Newsletter

Partneři


Výběr editora