Video: České dráhy natočily poctu parním lokomotivám, lásku k „páře“ líčí jako podmanivou nemoc

Natáčení filmu Parní fascinace. Foto: České dráhyNatáčení filmu Parní fascinace. Foto: České dráhy

Film připomíná laikům parní lokomotivy jako vynález, který změnil svět. Současně je poctou lidem, kteří se starají o železniční historii.

14 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
milanek

Kolik je v Česku vlastně provozuschopných lokomotiv s přípojným tendrem? Vím snad jen o třech šlechtičnách a na ostatní se už jen pràší?

K.S.

Myslím že v Plzni je ještě provozní Němka.

Joseph

Václav Rubeš umí udělat železniční magazíny zajímavé.

Vít Mrhal

Geniálně natočeno a vynikající pocta všem, co tuto nádheru udržovali, udržují a budou udržovat při životě.
Hlas pana Rímského celý tento dokoment skvěle podtrhuje.

Jan

Take jsem na měko. Klaním se starým strojvedoucim. Byli to velcí paní vše museli dělat manuálně. Tak že smekám a dík za krásný film.

Vašek bus

Moc nemusím dokumentární filmy ale tenhle jsem tak nějak “ vdechnul“ naráz a když by měl hodinu tak bych u něj vydržel. Fascinace párou je jedna věc ale tady je fascinující i celý film od střihu přes perfektně napsané průvodní slovo až po fenomenální přednes průvodního slova. A věřím že nejeden fíra nebo člověk který se kolem páry motal po zhlédnutí bude mrkat aby zamaskoval zvlhlé oči. Klobouk dolů před autory tohoto skvostu někdo možná řekne však nic jsem se nedozvěděl ale možná právě proto tohle dílo dokáže přitáhnout nové tváře mezi ty kteří se o párovky starají a určitě… Číst vice »

Jan Medvěd Jílek

Mačkám svou slzu. Dvě. Deset.
Náádhera.
Děkuju.
Svůj sen jsem si splnil loni na jaře a smím za kopyto těchto krasavic, na pravou stranu…
Je to jiný pocit, než když jsem voněl naftou na M 131.1, ač i na tohle nejde zapomenout. Nikdy.
Prostě takový malý příspěvek historii.
Historie je pro mě fascinace.
A i neskutečný relax. Vzácné.
Znovu dík.

Kebab

Klobouk dolů \m/

Joseph

Pěkný snímek, paráda. Když slyším houkání „čoudy“, mám kolem krku mrazení a tajím dech…

Vectron

Mám z toho filmu mrazení.Je to krásné poděkování a připomenutí strojvudcovské profese.Opravdu moc povedené

Martin

Bravo!👍 Povedlo se. Myslím, že kdo se k železnici dostal a nebere ji jako práci, ale spíš splněný ve dětský sen, má železnici spojenou s parním strojem a to ať je jakékoliv generace. Je jedno, jestli v provozu či kanceláři. Dnes i zda je u toho nebo jiného dopravce, nebo řízení provozu.

Pára je prostě vidět, slyšet, cítit. Nedá se na ní zapomenout😉

Zkrátka, mě se to líbí.

Pražec

Dvořákův citát ze začátku videa v méně zkrácené podobě: „Je složena z tolika částí, z tolika rozličných dílů a každý má svou důležitost, každý je na svém místě. I ten nejmenší šroubek je na svém místě a něco drží! Všechno má svůj účel a úlohu a výsledek je ohromný. Takovou lokomotivu dají na koleje, dají do ní uhlí a vodu, jeden člověk pohne malou pákou, velké se začnou hýbat a třebaže vagony mají váhu pár tisíc metrických centů, lokomotiva s nimi utíká jako zajíc. Všechny svoje symfonie bych za to dal, kdybych byl vynašel lokomotivu!“ Jako hudbu mohli dát Dvořákovu… Číst vice »

Standa

Jó,kdo tomuto povolání strojvůdce propadl,tak ho to pohltilo na celý život.Já začínal na Páře,a přes motorové lokomotivy,jsem přešel na elektrické stejnosměrné ,i obou systémové.Dnes jsem v důchodě,a stále na toto povolání vzpomínám.V roce 2007 jsem vezl parní vlak z Ostravy do Štramberka na Silvestra s lokomotivou 423.041,a na Nový rok 2008 ze Štramberka do Ostravy.V Dubnu 2008 jsem to zabalil a odešel do důchodu.Na lokomotivě jsem strávil 43.5 let,ale nezanevřel.Vzpomínky jsou stále krásné,jak na parní lokomotivy,tak na motorové i elektrické.Tolik let na lokomotivě se ze života vymazat nedá.Standa s celo životní přezdívkou(delfín).

Dnes důchodce

Stando, myslíte, že by se dnes našli strojvedoucí, na parní lokomotivy?. Znám několik, kteří řekli, „nikdy“. Dnes bez klimatizace, pohodlného křesla, reflektoru a jiných vymožeností nikdo pracovat nebude. Vezl jsem se na různých parních lokomotivách a stojvedoucí většinou stál, měl jen sklopné sedátko. Na lokomotivě táhlo ze všech stran a ani vyfasovaný kožich nestačil. A výhled, bez ohřívaného , ofukovaného skla. A proto hlava z okna, i za mrazu, deště, ještě že se fasovaly brýle. Na levostraném provozu návěstidla ne opačné straně. Všude nebyl přikladač a topičovi prošly rukama tuny, někdy špatného uhlí. Zažil jsem nohokrát, jak rychlík zastavil a… Číst vice »