U knih je znát posun od textů k obrázkům, říká majitel drážního stánku na Masaryčce
Stánek s drážními tiskovinami na Masarykově nádraží. Autor: Zdopravy.cz/Jan Šindelář
Dříve tam bývaly telefonní automaty, už čtvrt století je ale ikonou pražského Masarykova nádraží stánek Tomáše Rezka.
Dovolím si off-topic: Smutně mě „pobavilo“ to stěhování na Julisku. Chodil jsem do kroužku do Stanice mladých elektrotechniků, na Hradčanech. Pak se Stanice přestěhovala na Julisku a už to nikdy nebylo ono.
Taky mně má na svědomí Zelená, nasedat.
Ha, další, kterého má „na svědomí“ kniha Zelená, nasedat!
Na vojně jsem se setkal s páně Honsovým vnukem a získal naň adresu. Chystal jsem se mu napsat dopis, ale než jsem ho stačil „doladit“, aby nebyl únavně dlouhý, pan profesor zemřel…
A že je to dáno biologicky, o modely se zajímají čím dál starší lidé, mladé to netáhne. Příznivci modelařiny prostě vymírají.
Možná to bude tím že se postupem času z vláčků pro děti (pořád ne levných) staly drahé propracované hračky pro dospělé a rodiče dítěti nekoupí startset za 3000 jenom aby to skončilo polámané v krabici. Startsety v nulce jsou ještě dražší. Přitom nulkové vláčky jsou přece jenom více vhodné na hraní a začátek s modelařinou než jít rovnou do TTčka a Nka, které musí být navíc povětšinou alespoň na modulech.
Škoda, že sis ten rozhovor nepřečetl celý, vždyť to tam Rezek výslovně říká: Ano je to dražší ale v poměru ke mzdě stále stejné. Když mi děda v roce 1970 ten startset koupil, stálo ho to všechny peníze, co mu ten měsíc z důchodu zbyly po zaplacení mandatorních věcí.
Nulka mi přijde naopak naprosto titěrná a pro děti nevhodná, pokud to není jen o ježdění dokola po oválu, tak potřebujete nejméně TT.
Startsety TT stály za komunistů určitě přes stovku (=dnešní cca, tisícovka) a dostal jste za ně pár nepriofilovaných kolejí, trafo (někdy dokonce na baterky!) a soupravu, která byla jako model naprostý aušus, takže se to takhle jednoduše porovnávat nedá.
Velice zajímavý a inspirativní článek. Děkuji.
Chybí mi v tom rozhovoru logická otázka na závěr – jestli se 71letý pan Rezek nechystá do penze, resp. pokud, tak jestli má vyhlédnutu/zajištěnu náhradu v podobě osoby, která bude v provozování jeho prodejen pokračovat.
Asi to tam bylo řečeno trochu mezi řádky, ale odchod do důchodu zřejmě vyřeší další postup „Masaryk Station Development“.
Ten posun je logický, jeden obrázek toho řekne víc než tisíc slov.
Chce to namichat, treba jako to skvele umí pan Šindlauer.
No, to platí ale jen v úzce vymezeném prostoru. Fotka kupříkladu kabiny je lepší než dojem z prostoru slovně popisovat, ale bez technického popisu zase houby víte co je k čemu.
Bohužel ten posun od hutného a kvalitního textu k fotoalbu se slohově neomaleným textům je znát.
Velice rád mám publikace od Roberta Mary, protože text má hlavu a patu. Nebo třeba monografie Fenomén ČME3 od Ladislava Nováka je nabitá informacemi.
Zato monografie o jednotkách Ganz si nezaslouží tak tlusté vydání. Tam se počty stránek dohánějí kopírováním kdejakých zbytečných dokumentů. A vlastního textu ( a informací) je tam jen na brožuru.
Jako ve vsem i zde se clovek musi probrat brakem. Je pravda, ze vychazi cim dal tim vic publikaci, ktere nelze zaradit snad ani mezi „popularne naucne“.
Kdyz ale clovek vi, kam sahnout, tak se najde take spousta velmi kvalitnich publikaci, kterym zavidi i odborna literatura.
Spousta mladych hobbiku dnes spoleha na to, ze co potrebuji vedet, to najdou na netu. Ale s tim nesouhlasim, kvalitne udelane knihy od dobrych autoru jsou stale jeste studnicemi znalosti, ktere na netu nikde nenajdete.
V tom je samozrejme škoda, v našich končinách vychádza minimum vecí ako e-book. Pre nás, ktorí máme problém so zrakom, sú klasické knižky často veľmi limitujúce, zatiaľ čo za digitálne vydanie by som zaplatil. Ako bonus by to umožňovalo vyhľadávanie a rýchly index.
Na Ganzy jsem se těšil, jako téma me to zajímá, ale koupil jsem si jen prvni díl – zklamal mě. V porovnání s předchozími monografiemi od Corony – bobiny a papoušci – slabota.
Je dobré číst recenze, podobných srágor plných obrázků vychází na „knižním trhu“ spousta.
Na druhou stranu četl jsem teď knihu o úzkorozchodkách v JH a Gmündu, kniha nemá ani 20 let a práce s obrazem a typografií je opravdu žalostná (na to jak neuvěřitelně fotogenické téma to je).
Takže věřím, že celkový akcent na vizuální podobu by dne dokázal pomoci i tomuto typu publikace.