Švédské dráhy zabodovaly v Norsku, získaly soubor tratí na severu. Domácí ztrácejí pozice
Norská železnice, ilustrační foto. Autor: Wikimedia Commons, Photo by JohnM
Liberalizace osobní železniční dopravy v Norsku má dalšího zahraničního vítěze. Je jím dcera švédského státního dopravce SJ, společnost SJ Norge,
Jakými vozidly bude zajišťovat SJ Norge provoz? Pořídí si svá vlastní a nová a nebo to budou second-hand vozidla?
Second hand vozidla? V Norsku? 😃
Na druhou stranu, nutno dodat, že železnice v Norsku z principu mají (z hlediska možného potenciálu výrazněji navyšovat počty cestujících) dvě úskalí:
– nízká zalidněnost území (mimo okolí Osla + zčásti snad i tří dalších velkoměst)
– velké vzdálenosti; takové, že o to více se dostává ke slovu letecká doprava
Plus s přihlédnutím k:
– naprostá většina norských tratí je pouze jednokolejných
Ovšem, i tak je dosavadní stav, kdy i např. dálkových vlaků mezi Oslem a Trondheimem jezdí jen 4 páry (a v sobotu pouze 2!), poněkud nízký a je dobře, že bude navýšen (viz údaj v článku).
Dálkové vlaky OSL-TRD slouží pro obsluhu nácestných stanic (kterých není moc a z Osla po Hamar, kde tak nějak končí civilizace, jezdí vlaků víc), pro vlastní spojení aglomerací slouží vydatné letecké spojení. K těm už uvedeným faktorům, proč to osobní železniční doprava v N má těžké, ještě přidám, že Norové jsou vesměs relativně bohatí a mají auta (a ti chudí stejně sedí doma a nikam nejezdí) an na silnicích (vyjma okolí OSL) je slabý provoz, takže není moc důvodů tím autem nejezdit. Auta a benzín jsou sice asi nejdražší v Evropě, ale od jejich „konzumace“, podobně jako v případě alkoholu,… Číst vice »
tak třeba zafunguje flygskam 🙂
Ale teď jim nově chtějí nějak víc zdanit letadla, tak možná to může pár lidí do vlaků přihrát (kteří by jinak letěli).
„SJ nejsou na norských kolejích úplným nováčkem, provozují mezinárodní vlaky Narvik – Stockholm“
Ovšem, z logiky věci – do norského Narviku se po kolejích dá dostat jedině ze Švédska.
„Provoz na sedmi tratích ve středním a severním Norsku, které jsou součástí balíku, se má výrazně zahustit.“
To není na škodu; nynější stav na mnoha místech je např. jen 2 páry spojů za den (norsko-švédský přechod Storlien) či 3 páry spojů za den (dálkové vlaky Trondheim – Bodo).
Směrem na jih z TRD železnice má určitě nevyužitý potenciál v příměstské dopravě (jako funguje směrem na sever do Steinkjeru), ale směr Storlien nevidím perspektivně. Od Helu (u letiště), kde se odpojuje od pobřeží a stoupá k hranici, je dost řídké a rozptýlené osídlení, to na vlak není. Ty dva páry osobáků slouží jako přípoj na rychlíky směr Stockholm (dříve jezdily přímo z TRD s Nohabkami), ale víc to tam nedá. V TRD jsem čtyři roky bydlel, tak nějakou představu o tamních podmínkách a potřebách mám 🙂
Je vidět, že i mimo EU liberalizace vesele probíhá a to je prostě skvělé!
Ano, zejmena pokud to zlepsuje kvalitu a hlavne snizuje cenu pro koncoveho uzivatele, je to skvele 🙂
Liberalizace je jediný způsob, jak zachránit dálkovou železniční dopravu v Evropě před čím dál tím levnějšími a smradlavějšími leteckými nízkonákladovkami.
Toho se ovšem nedosáhne preferencí státních dopravních molochů, či administrativními opatřeními (např. MŠMT ČR svým interním předpisem zakazuje letět z PRG do FRA – je to méně než 500km – a odtud pokračovat 120km vlakem do cíle cesty).
Není důležité vlastnictví, ale kvalifikace lidí, zejména těch, co to řídí.
Možná ani ne tak kvalifikace jako schopnosti a „ochota“ úkoly a problémy řešit.
Jak už tu zaznělo, minimálně na evropské úrovni by bylo záhodno leteckou dopravu danit. Oproštění od daně od nastartování hospodářského růstu v západní Evropě po druhé válce, k němuž definitivně došlo někdy v šedesátkách, nemá nejmenší opodstatnění.