Šest vozů, šest různých tříd. V Japonsku vyrazil nový luxusní vlak Spacia X
Nová jednotka Spacia X. Foto: Tobu Railway
Ceny jízdenek začínají v přepočtu na necelých 300 Kč.
Ceny jízdenek začínají v přepočtu na necelých 300 Kč.
sice Stadler ten highjet neprodal Jancurovi, ale do Westbahnu resp. Leo. ale Regiojet splnil plán, dokonce překročil, 7 trid
business
relax
internet café
standard
astra
liw číst
leźenį
Mimochodem všimněte si jedné věci. Stejně jako u většiny vlaků (s výjimkou šinkanzenů) je vidět skrz kabinu strojvedoucího dopředu. Japonsko je pro šotouše zemí zaslíbenou.
Šinkan-S-enů. 🙂
Pan Sůra pro mně byl vždy expertem a novinářem přes dopravu člověkem na velmi dobré úrovni.
Vlastně pořád je.
Ten druhý odstavec ve článku ve mně vzbuzuje pochyby zda hraje fair play.
V čem konkrétně?
Vždyť jste ho napsal sám.
Tak asi víte proč.
Je to můj osobní názor a nic tím nezamýšlím, nikoho neobviňuji.
Omlouvám se gramatické chyby , ale když musím každou minutu zavirat reklamu která mi brání v komentáři, není to jednoduché.
Rád si zaplatím placenou verzi bez reklam.
Netuším, co na něm považujete za závadné
Nutno podotknout, že v Japonsku sice privatizace na železnici proběhla, ale úplně jinak než než v Evropě. Nejsou tam dopravci a nezávislý provozovatel infrastruktury jako tady. Jednotlivé společnosti vlastní a provozují jak infrastrukturu tak vlaky. Prostě si tam každý jezdí na svojem. To vede k mnohem lépe integrovanému systému (protože železniční společnosti chcou aby trať fungovala jako celek) ale zároveň taky místy ke zdvojené infrastruktuře. Při přestupu mezi společnostmi musíte občas přejít na úplně jiné nádraží (které může občas být dost daleko). Jsou sice případy, kdy vlak jedné společnosti jede po infrastruktuře jiné společnosti, ale to je o osobní dopravě… Číst vice »
Ono je to mnohem složitější. Uvedená společnost Tobu je například tradiční soukromá želenice co má své dvě sítě síť na severovýchodě Tokia. A kupodivu po cizích tratích jezdí, propojení má i na několik linek metra, to se týká právě privádních železnic, kterých je v Japonsku nepočítaně, velkých (II. sektor) kam patří i Tobu i malinkých (III. sektor). Ježdění po cizích tratích je to co dělá příměstskou dopravu v Tokiu neuvěřitelnou. Třeba pokud pojedete spojem mezi letišti Hanedou a Naritou, tak pojedete z narity po trati železnice Keisei, pak po lince metra a nakonec po Keikju. Někde někde je i trojfúze… Číst vice »
Jo, ale tarifní integrace tam není (resp., když jsem v Japonsku žíl – před 11 lety – tak nebyla). Takže v cenách jízdenek byl dost velký skok, pokud se jelo přes „pohraniční stanici“. Představme si, že máme stanice A-B-C, styková stanice je B. Když se jede z A do C, platí se jízdné jako z A do B a z B do C. Vzhledem k tomu, že jízdné začíná (tehdy začínalo) tak na 120 jenech a zvyšuje se po cca 20 jenech, tak by se za tuhle jízdu platilo asi 240 jenů; kdyby tam byla jedna společnost, bylo by to… Číst vice »
11 let je dost historie. 🙂 S kupováním lístků to bylo skutečně poněkud nepřehledné, nicméně to se nijak netýkalo vlaků přejíždějících z jedná dráhy na druhou. Se Suica nebo PASMO kartou je vám jedno s kým jedete, prostě na turniketech pípáte a jedete. Dnes je to vlastně jedno s kým jedete. A vlak co hranice své dráhy přejíždí to ještě zjednodušuje, žádný přestup. A s tím projížděním metrem nemáte pravdu. Jedno je totiž více jak sto let stará historie, císařská nařízení atp. a tam se skutečně soukromým společnostem zamezilo překročit kruh (nicméně to vytvořila dnes největší decentralizovaná centra jako Šibui,… Číst vice »
Jasně, kupování jízdenek je sice jednoduché, ale když přejíždíte z jedné společnosti na druhou, tak platíte lomený tarif, i když je to na jednom lístku. To bych řekl, že proúčtovávání třeba v PIDu je mnohem složittější, v Japonsku se de facto o každém cestujícím ví, odkud kam jel.
A s tím metrem píšeme o tom samém – soukromé společnosti nemohly do centra, tak měly nejdřív přestupní terminály na Jamanote. Jenže s přibývajícím počtem cestujících už nestíhaly, tak se to vyřešlo projížděním.
To jo, to je pravda. No v PIDu, nebýt lítačky, tak nikdy nevím za kolik si mám koupit lístek, ty kružnice mě vždy vykolejí, zvláště když nemám brejle. 😀
Doufám, že se jednou něčeho takového dočkám i u nás. Moderní, zážitková souprava, ideálně obouživelná, s pohodlným a moderním interiérem, křižující po několik dní celou republiku a její nejzapadlejší kouty.
Žádný koženkový retro pro masochisty.
Nutno říci, že toto není ten typ zážitkových vlaků co už jich v Japonsku pár je a za dost vysoké pálky jezdí buď pevné několikadenní výlety se vší parádou. Či nějaké ad hoc tripy.
Tohle bude jezdit na pravidelných expresech, cena není nikterak vyhrocená, rozhodně to je způsob jak přitáhnout lidi, aby třeba nejeli Šinkansenem do Ucunomie a pak krátce lokálním, ale svezli se něčím zážitkovým na „normálním“ expresu do populární turistické destinace. 🙂
Ta okna v kupé jsou strašně malá, ubírá to rozhledu z tohoto zážitkového vlaku…
Takových turistických atrakcí v té zemi jezdí docela dost. Jejich dopravní význam je nulový, pravidelné cestující prakticky nemají. Ten ovšem nemá žádný Limited express, ty nejsou předplatitelné (ani Japan Rail Pass v nich neplatí). Jsou to čistě turistické vlaky.
A přesto se všechny uživí, tvoří ekonomické příležitosti pro jinak dávno opuštěné staniční budovy a okolní komunity a jezdí za nimi lidé z celého světa.
To je nesmysl. Toto je normální linkový vlak co jezdí každý den podle jízdního řádu. Normálně si na to koupíte jízdenku a jedete. Asi si to pletete se Shiki-shima, Mizukaze atp., což jsou nepravidelné vyloženě zážitkové vlaky.
Japan rail tu neplatí v žádném vlaku, protože to je privátní železnice a Railpass platí jen na vlaky JR.
Na druhou stranu, pokud vím, tak Tobu měla i svůj railpas. Stejně jako třeba Kintecu.
No jistě, svůj pass mají, ale předřečník jistě myslel Japan Rail Pass. 🙂
Jasně, ale požadovat platnost JR passu na Tobu, to je jako chtít používat Inkartu u Jančury.
Jo, hezký příklad. 🙂
No jasně. Už vidím naprosto intaktní a nekomunikativní japonské kravaťáky, jak se druží na fancy gaučích a baví se pozorováním řidiče hulákajícího nahlas vše, co vidí. Tohle je turistická atrakce naprosto bezesporu. Kdyby to bylo pro pravidelné dojíždění nejbonitnější klientely, tak tam každý bude zavřen v privátním boxu.
Skoda, ze neco takoveho nemuze jezdit i u nas, s radosti bych vyuzival. Vypada to opravdu pohodlne. Mozna by pan Jancura mohl vzpomenout na svoje stare plany, ve stavajicim stavu radsi jedu [jinym nez Regio]Jetem.
U nás? To by dopadlo.
Jančura své sliby naplňuje. On se nikdy netajil tím, že jeho obchodní model je založen na známé poučce, že nejsnadněji se peníze vydělávají na chudých a ani tím, že plánuje bojovat cenami. On tedy jasně předem říkal, že jeho servis bude low cost. A v low costu může skutečný luxus očekávat jen a jen naprosto naivní člověk.
Ne, lže a klame a používá marketing = lži na obyčejné běžné lidi.
Vlastně kdykoliv je na veřejnosti, lže.
Nezávidím takovému člověku fakt ani tkaničku u boty. Fuj.
Ty neobdélníkové okna vypadají jako kdyby se inspirovali hašišbednou.
Ta okna…
Pardon, já jsem myslel na hašišbednu, když jsem to psal.
No, snad ne na hašiš.
Ne, ČR není takový pupek světa, aby semka japonci jezdili pro nápady, jak něco dělat … s výjimkou piva? Vždyť i hrady ze 14 století mají vlastní.
zrovna ty hrady ze 14. století už skoro žádné nemají. většina jsou betonové rekonstrukce, protože si je během reforem (a i během války) poničili
No ale tak vidíš, jak je renomovaná JHMD moderní a dynamicky se rozvíjející společnost, známá po celým světě! 😎😜😂
https://www.youtube.com/watch?v=zgi3s4dPyQo
Doufejme, že ty křesla (snímek 6/7) jsou upevněné lépe, než když to zkoušel zmíněný RegioJet.
Ta křesla…
… upevněna…
To buď úplně klidný, když to odkoukali od renomované JHMD, která je moderní a dynamicky se rozvíjející společnost. To bude držet, jak helvitská víra! 😜😂
Nádhera.
Nejnižší třída vypadá (ale neseděl jsem v tom samozřejmě, takže se mohu plést) pohodlím srovnatelná s Apee/Ampz. Pivo a dobrý snack na palubě.
Ach jo. I love Japan. 🙂
Japonské Joyful Trains a různé výletní vlaky jsou disciplína sama pro sebe. Nikdo jiný ma světě to neumí jako oni.
Tak ona je to často i nutnost. V Japonsku si jsou dobře vědomi dopadů snižující se hodnoty „osobokilometrů“ a jakkoli je zde nepřeberné množství souromých dopravců, systém funguje jako celek. Umírající nádraží se proměňují v kavárny, obchody či třeba saké pointy a právě tato místa lze (mimojiné) navštívit na cestách oněmi joyful trains. V Japonsku nepodceňují dopady na komunitu a podpora komunitních projeků není považována za něco zbytečného, jako je tomu v zaostalém Česku.
Njn, to je nutnost, jak zvýšit tržby. Většina provozu není subvencovaná a tak hledají příležitosti jak natahat nepravidelné cestující, pokud možno ty, co jsou ochotní pustit groš navíc.