Londýn je z pohledu letů z Česka momentálně nejvyhledávanější destinací. Řada párů tam míří na prodloužený víkend, rodiny s dětmi pak lákají třeba studia Warner s obří zábavní expozicí věnovanou natáčení snímků ságy Harry Potter. Právě krátkodobým návštěvníkům je věnovaný tento rychlý návod na londýnskou MHD, která patří mezi nejrozsáhlejší na světě, a proniknout do ní nějaký čas zabere.

Londýnská doprava je na první pohled velmi komplikovaná, protože v sobě integruje hned několik systémů a dopravců. Naštěstí je zastřešená známou kartou Oyster card, která umožňuje přestupy a cestování ve všech devíti zónách. Ne pro všechny je však ideální.

Dopravní systémy

Páteří Londýna je metro – známé jako Underground nebo Tube. Poznáte ho podle ikonického červeného kruhu s názvem stanice v modrém pruhu uvnitř. Linky mají své barvy, ale zejména jména (třeba Central či Circle), která usnadňují orientaci.

Dále je to nadzemka – Overground. Poznáte ji podle oranžového kruhu, na první pohled se třeba od nadzemních tratí metra neliší, ale soupravy mají tradiční železniční šířku (vagony londýnského metra jsou totiž pro našince velmi úzké a nízké) a občas na ní můžete spatřit i nákladní vlak. Patří k ní i samostatná Elisabeth Line.

Systém v metropoli doplňují železniční linky National Rail (například Thameslink), automatické metro DLR (Docklands Light Railway) ve východní části Londýna, tramvaje v jižní části města a samozřejmě tradiční systém dvoupatrových červených autobusů.

Jakou jízdenku koupit

Pro zjednodušení předpokládejme, že jsme do Londýna vyrazili na čtyřdenní pobyt a rodinu tvoří dva dospělí a jedno dítě. Pohybovat se budeme v rámci města, pro výjezd mimo zóny 1–9 jsou pravidla komplikovanější.

Základem je známá Oyster Card. Ta funguje jako elektronická peněženka, nabijete si ji na určitý kredit (až 90 liber) a přikládáním k terminálům u vstupu a poté u výstupu ze stanic se z ní strhává příslušný kredit (princip „pay as you go“).

Zakoupit se dá ve fyzické podobě v automatech. Systém funguje ve všech výše zmíněných druzích dopravy, sám vám hlídá ideální tarif, nicméně při použití železnice se podmínky někdy komplikují. Celkově jde o překonanou kartu, kterou na krátkou cestu pro turisty spíše nedoporučujeme.

Pro návštěvníky je určena Visitor Oyster Card. Je to fyzická karta, která jde zakoupit pouze předem z domova online, její velkou nevýhodou je poplatek 5 liber za vydání. Poté funguje stejně jako Oyster Card – elektronická peněženka automaticky hlídající výhodné tarify a nabízející některé další slevy.

Londýnský dopravní podnik sice láká na to, že jde použít na cestu na letiště, týká se to však jen Heathrow a City (které jsou ovšem stejně na metru) a Gatwicku. Českými turisty nejpoužívanější Luton a Stansted jsou mimo zóny (více o dopravě na letiště níže).

Karta je ovšem výhodná pro děti od 11–15 let, kterým umožňuje 50% slevu na jízdné (Youth Visitor discount). Slevu jde nahrát i na běžnou Oyster Card, jiné systémy ji však neumožňují.

Evolucí Oyster Card je platební systém Contactless, neboli bezkontaktní. Místo pořizování Oyster karty jednoduše používáte svou běžnou platební kartu (umožňující bezkontaktní platby) nebo její kopii v mobilu či hodinkách, například systémem Google Pay či Apple Pay.

Logicky tak nemusíte nic dobíjet a o to, abyste nezaplatili zbytečně moc, se automaticky stará „cap limiting“ – zastropování celkové částky v rámci jednoho dne a jednoho týdne.

Systém je velmi jednoduchý, má však dvě důležitá pravidla:

• Na začátku cesty nesmíte zapomenout přiložit platební kartu nebo mobil na žlutou čtečku se symbolem Contactless/Oyster u vstupu do stanice. Může tam být turniket, ale nemusí. Na přestupech mezi linkami metra většinou nic řešit nemusíme, důležité je nezapomenout si odkliknout opět na žluté čtečce u výstupu v cílové stanici. Jinak systém napočítá nejvyšší možný tarif.

  Ve stanicích někdy najdete také růžové čtečky, většinou tam, kde se potkává víc systémů dopravy. Ty musíte použít hlavně když přestupujete například z metra na vlak, aby se správně trasovala a spočítala cena.

• Při vstupu a výstupu musíte použít vždy stejnou kartu nebo mobil. Pokud u vstupu použijete mobil a u výstupu kartu (přestože jsou vázány ke stejnému účtu), systém to nerozpozná a opět účtuje maximum.

Posledním pravidlem je už jen to, že v autobusech se přirozeně karta přikládá jen u nástupu u řidiče a cena za jízdu je paušální (1,75 GBP), vystoupit můžete kdykoliv.

Cestování s dětmi

Pokud máte na kartě „odpípnutou“ jízdenku, můžou s vámi jet v Londýně až čtyři děti do 10 let věku zdarma. Nezapomeňte ale na to, že po „pípnutí“ kartou musíte rychle projít turniketem pohromadě, což je docela oříšek. Usnadňují to speciální širší turnikety pro kočárky obvykle u kraje vstupu, takže s dětmi směřujte vždycky k nim, jinak mohou nastat napínavé scény.

Děti ve věku 11–15 let se však bez Oyster Card neobejdou, pokud chtějí mít nárok na poloviční slevu. Návštěvnická verze karty (Visitor Oyster Card) jde koupit online předem, slevu však na ni musí nahrát obsluha u přepážky některé ze stanic.

Travelcard

Další z možností speciálních tarifů je Travelcard, což je vlastně neomezená denní či týdenní jízdenka. Její denní variantu dnes již výhodněji nahrazuje systém „capován픓s bezkontaktní kartou či Oyster Card, takže se pravděpodobně hodí jen těm, co nemají platební kartu. Výše limitů a cena Travelcard jsou totiž stejné.

Týdenní Travelcard je však ideální v jednom případě – pokud chcete v Londýně zůstat pět až sedm dní a zároveň dorazíte během týdne. Týdenní limit (cap) na platební kartě se totiž počítá striktně od pondělí do neděle, na Travelcard však od doby zakoupení na sedm dní. Každopádně v obou případech je tarif nastaven tak, abyste platili jen za pět dní a dva měli zdarma.

Jak funguje zastropování – cap limits

Systém stropování denní a týdenní ceny jízdného je velmi pohodlný, v Česku ho používá například i ostravský dopravní podnik. Přikládáním karet na vstupu a výstupu se zaznamenávají vaše cesty, po půlnoci dojde k automatickému vyúčtování a z platební karty je vám stržena jen taková částka, která je pod denním limitem.

Od určitého počtu denních tras tak jezdíte „zdarma“. V případě týdenních limitů se počítá napevno doba pondělí–neděle a pokud jste přesáhli plných pět denních limitů, vrátí vám Londýn přeplatek na kartu automaticky. Srovnání cen a podrobnější informace najdete zde.

Vše si můžete sami překontrolovat na stránkách londýnské dopravy. Po zadání údajů z platební karty se vám zobrazí celá cestovní i platební historie za posledních sedm dní. Pokud se v systému zaregistrujete a stáhnete si mobilní aplikaci, můžete svou historii vidět neomezeně.

Ve výpisu jasně vidíte částky za jednotlivé jízdy. Pokud je částka zelená, indikuje to, že jste dosáhli na denní limit a cena za jízdu je tak snížená nebo nulová. Konkrétní denní limity jsou závislé na tarifních zónách a případně výjezdu mimo ně. Předem se dají najít v kalkulátoru tarifů na stránkách dopravního podniku.

Stažení aplikace TfL Oyster na sledování cest lze vřele doporučit, stejně tak aplikaci TfL Go, která vyhledává konkrétní spojení. V Londýně však fungují velmi dobře i Google Maps, které relativně přesně ukazují nejen ideální trasu a přestupy, ale i zpoždění a obsazenost konkrétních spojů.

Cesta z letiště

Není tajemstvím, že v Londýně a okolí je letišť několik a každá aerolinka z Česka využívá jiné. Přímo ve městě je letiště City, ale zejména Heathrow, kam míří z Prahy hned tři lety British Airways denně. Obě leží na metru, Heathrow má linkou Piccadily obsloužené všechny terminály, takže zde je vše s výše uvedenými platebními možnostmi jednoduché.

Problém je u okolních letišť Luton, Stansted či Gatwick, které jsou desítky kilometrů mimo město. Létají na ně zejména nízkonákladové aerolinky, z Česka Wizzair (Luton), Ryanair (Stansted) či Easyjet (Gatwick, Luton). Cesta z letiště může být někdy dokonce dražší než samotná low-cost letenka – letiště totiž nejsou součástí systému MHD (s výjimkou Gatwicku a návštěvnické Oyster Card) a je třeba využít železnice nebo dálkových autobusů.

Konkrétní nabídky se často mění, proto zde budou naše rady jen obecnější a menší rešerši si musí zájemci udělat sami.

• Nejrychlejší spojení bývá vlakové, není však vždy nejlevnější.
• Zjistěte si předem, jaká jsou pravidla pro cestování dětí a slevy na zpáteční jízdenku.
• Autobusy jsou levnější, ale hrozí uvíznutí v několikahodinových zácpách.
• Vlakový či busový terminál není vždy hned u letiště, hrozí další náklady.

Příkladem může být letiště Luton:

– Leží 58 kilometrů od centra Londýna.
– Je mimo zónu platnosti Oyster Card či Contactless.
– Železniční stanice (Luton Parkway Station) je mimo areál letiště, je nutno použít nadzemky DART. Cena na ni může být součástí vaší vlakové jízdenky, ale nemusí, záleží na dopravci.
– Autobusy National Express či Arriva odjíždějí přímo od terminálu.
– Železniční jízdenky se pohybují nejlevněji kolem 30 GBP zpáteční za osobu, děti mají 50 procent slevu, tarify se různí dle špiček.
– Naše volba: přímý autobus Greenline Arriva na Victoria Coach Station – možnost koupit single (11,5 GBP, dětský 8 GBP), zpáteční (17,5 GBP, dětský 12,5 GBP). Nejvýhodnější je Family Ticket, kdy za 35 GBP dostanete dva dospělé a až tři dětské lístky na cestu tam i zpět.

Tagy cestování s malými dětmi jízdenky Londýn Londýn - Gatwick Londýn Heathrow Londýn Luton londýnské metro MHD tarify tip Transport for London Velká Británie železniční spojení do Londýna

25 komentářů