V Kopřivnici se dnes odehrála velká železniční sláva, když se domů vrátil po náročné renovaci motorový vůz M290.002 Slovenská strela. Velkou zásluhu na tom má přerovská Českomoravská železniční opravna (ČMŽO), která se s partnery náročné obnovy zhostila. „Obával jsem se nějaké mimořádnosti na cestě, ale teď jsem už úžasně spokojený,“ řekl v rozhovoru pro deník Zdopravy.cz majitel a jednatel ČMŽO Jiří Loucký.

Uvedl jste, že motorový vůz M290.002 je po renovaci zhruba o 15 procent lepší, než když vyjel za první republiky z fabriky. V čem?

Třeba při generální opravě regulačního systému, kterou prováděli Vsetíňáci (Mezopravna Vsetín, pozn. red.), byla použita lepší měď nebo lepší izolace. Nebo dnes je oproti dřívějšku dost ekologický benzin, což těmto motorům nevyhovuje. Proto se začaly zadírat a dělat různé problémy. Musely se proto udělat nové kompresní poměry, aby se vyladily výkony. Mechanici dokonce říkali, že se dívali do dokumentace k německých stíhačkám. Navíc jsou tam dva motory a byl velký kumšt je sladit.

Zmiňoval jste i kabeláž.

Ano, dnes by nám nikdo neschválil vozidlo na 130 km/h bez nehořlavé kabeláže. Takže původní kabely musely pryč. Okna se rovněž musela přizpůsobit dnešní UIC normě.

Může vůz tedy skutečně jet 130 km/h?

Ano, osobně už jsem s tím jel dvakrát sto třicet. Prakticky se s tím dá jet dokonce 145 km/h, protože je desetiprocentní rezerva. Ale je třeba brát v úvahu, že to vzniklo v jiné době. Dnes by se to asi neuplatnilo, že by jezdilo deset strel, muselo by se toho na tom stroji z hlediska mechaniky hodně změnit. Je na tom znát, že to vyráběli „automechanici“. Třeba brzdění kol zvnitřku velmi namáhá kola.

Kolik má vůz teď po renovaci najeto?

Najezdili jsme zhruba 1300 kilometrů. Dodám, že má nová kola a k nim jedny náhradní. Nemá dvoukolí jako celek, ale drážkovanou hřídel, na které jsou nasazena kola. A když jsme dělali defektoskopickou kontrolu, tak všechna kola byla špatná. Tak jsme nakonec museli nechat vyrobit 16 nových kol, protože osm kol by bylo pro výrobce málo. Takže máme náhradní sadu.

Dá se říci, co bylo na té renovaci nejtěžší?

Asi ta regulace. I když nám to přišlo už hotové, tak otázka přepínání rychlosti, kdy se přechází z elektrického systému na mechanický, a vzájemné doladění motorů, to bylo to nejtěžší. Díky zkušebním jízdám jsme odhalili asi 20 procent závad, o kterých jsme netušili, že budou. Například že spojky praskají, okna tečou, a podobně. Od toho zkušební jízdy jsou.

Zmíněný Sousedíkův systém se hodně skloňuje. Dá se jeho princip jednoduše vysvětlit?

Když máte mechanickou převodovku, tak musíte řadit stupně. V případě, že by to od začátku tahal spalovací motor, tak by měl strašně malou sílu. Z toho důvodu Sousedíkův systém zpočátku otáčí generátorem, vyrábí elektrický proud a pohání trakční motor. Čili roztáčí se plynule, zhruba až do osmdesátikilometrové rychlosti. Pak sepne spojka, vyřadí generátor a dá plný převod, takže vůz už táhne jen samotný spalovací motor přímo hřídelí z motoru. Jede se fakticky na motor bez převodovky a vůz je schopen takto dosáhnout rychlosti až kolem těch 145 km/h.

Prospěje vozu občasné vyjetí?

Provoz bude záležet na Tatře. Ale je to vozidlo ze starých dob a před jízdou vyžaduje péči, například některá místa je třeba hodně mazat. V normálním provozu by to jezdit nemohlo, to by kolem toho musel chodit fíra jako kolem parní mašiny.

Oddechl jste si, když jste dnes ten vůz Tatře předával?

Čtrnáct dní jsem měl takovou předtuchu a byl jsem z toho nemocnej, že někteří na dráze nevědí, co je červená a co zelená. A teď si představte, kdyby do nějaké takové soupravy vletěl ten náš fíra. Po obou stranách má dvě nádrže s benzínem, takže by to měl i s kremací (smích). Obával jsem se zkrátka nějaké mimořádnosti na cestě. Ale teď jsem už úžasně spokojený.

K tématu renovace Slovenské strely přinese deník Zdopravy.cz v pátek i speciální díl podcastu Cesty Zdopravy.cz s koordinátorem prací Jiřím Střechou.

 

Tagy ČMŽO Jiří Loucký M290.002 Slovenská strela Top

123 komentářů