Reportáž ze školy: Barman, dělník, učitel a pseudopiloti. Zájemců o práci letových dispečerů ubývá
Kdo nezvládne práci v týmu, končí, i když samostatně pracuje špičkově.
Řízení letového provozu (ŘLP) slaví. Jeho škola pro výcvik letových dispečerů Czech Air Navigation Institute (CANI) si připomíná 40 let od založení. V zásadě má dvojí účel: slouží k doplňování stavů státního podniku ŘLP a dělá byznys v podobě výcviku zahraničních kolegů. Zájemci z celého světa tvoří 70 procent studentů.
V České republice ovšem počet zájemců o profesi řídícího letového provozu (se skřípěním zubů v ŘLP uznají jako novinářskou zkratku i letového dispečera) dlouhodobě klesá. A to přesto, že průměrná hrubá mzda činí 194 tisíc korun, nástupní přes 90 tisíc.
Náročný konkurs se vypisuje zhruba jednou ročně, naposledy se přihlásilo 450 uchazečů. Ještě začátkem minulé dekády to bylo 1 200 lidí. „Byli bychom rádi, kdyby to číslo bylo dvojnásobné a měli jsme větší výběr. Atraktivita toho povolání ale už není taková jako v minulosti,“ říká vedoucí CANI Václav Marvan.
Vysvětluje si to mimo jiné náročnými směnami bez ohledu na víkendy a denní dobu. „Mladí chtějí dnes více volnosti a tolik je nezajímá výdělek,“ doplnil Marvan. Jiným trendem je rostoucí podíl žen, aktuálně tvoří 23 procent uchazečů.
Výběrové řízení trvá až rok, do výcviku pak nastoupí 20 nejlepších. Toto číslo se v zásadě nemění, počet zájemců na něj nemá vliv. Od podání přihlášky k získání plnohodnotné licence uplynou dva až tři roky. „Hodně lidí odpadává už na zdravotních testech,“ připomíná Marvan povinnou zdravotní prohlídku (včetně psychologické) v Ústavu leteckého zdravotnictví.
Nástupem do školy se z uchazeče stává zaměstnanec ŘLP s hrubým platem 28 tisíc korun. Výcvik má plně hrazen, v případě jeho úspěšného absolvování se pak upíše ŘLP na pět let. To je rozdíl oproti pilotům, kteří se vesměs musejí k licenci dobrat na své náklady.
Dolní věkovou hranicí je 18 let, horní v českých podmínkách neexistuje. „Je to velmi individuální, ale u lidí nad 35 let se úspěšnost blíží nule,“ říká personalista CANI Dušan Engeli, který zastřešuje výběr řídících letového provozu.
Vyhráno nemá ani dispečer s dlouholetou praxí, po čtyřicítce musí každoročně na zdravotní prohlídku a udržovací výcvik, kde se musí osvědčit v krizových situacích. Před čtyřicítkou jednou za dva roky. Řada dispečerů proto po padesátce „odpadá“, podnik se jim ale snaží v případě dosažení hranice 55 let nabídnou jiné místo za podobnou mzdu.
ŘLP má aktuálně 250 dispečerů, v příštích letech ale očekává vlnu odchodů. Podle Marvana jde o důsledek vývoje v 90. letech, kdy bylo třeba skokově navýšit stavy; tito lidé jsou dnes padesátníci nebo se k této životní dekádě blíží.
Pokud jde o vzdělání, požaduje ŘLP u uchazečů maturitu. „Měli jsme tady například dělníka, učitele, lékaře i barmana. Ten mimochodem díky práci v zahraničí osvědčil výbornou angličtinou,“ doplnil Marvan. I angličtina je sítem, odpadne na ní zhruba třetina uchazečů. Studenti se vesměs shodují v tom, že teorie (letecké právo, navigace, meteorologie, lidský faktor atd.) je šedivá, mnohem zajímavější je praktický výcvik.
Po takzvané fázi Basic, kde se studentům dostane během 14 týdnů základů teorie a praxe, následuje takzvaný Rating, který se už zaměřuje na specializaci dle typu licence. Převažuje praktický výcvik na simulátorech, k tomu příslušná teorie. Specializace jsou tři.
ACS – Služba Přehledového Oblastního Řízení (přelety území republiky)
APS – Služba Přehledového Přibližovacího Řízení (přiblížení na letiště)
ADI/TWR (ADC) – Služba Přístrojového Letištního Řízení (pohyb na letišti)
CANI disponuje mimo jiné simulátorem letištní věže (jediným v České republice), kde lze nasimulovat provoz na Ruzyni i zahraničních letištích. Software například umožňuje simulaci nejrůznějších povětrnostních podmínek nebo mimořádných situací.
Ani úspěšný student po absolvování Ratingu ještě nemá vyhráno. Dostane licenci s poznámkou ŽÁK a čeká jej další vzdělávání, tentokrát už na budoucím pracovišti. To trvá šest měsíců až dva roky, nejprve na simulátorech, pak v ostrém provozu pod dohledem zkušeného instruktora (200 až 600 hodin).
„Z pohledu instruktora je velmi tenká linie mezi tím, kdy už provést nějakou intervenci a kdy ještě nechat žáka situaci samostatně řešit,“ říká Marvan. Důležité je podle něj žáka zbytečně nestresovat. S tím souvisí i trénink komunikace řídících letového provozu: musí být úsporná, jednoznačná a klidná.
„Hrajeme i modelovou hru, kdy zkoumáme, jak se lidé chovají v týmu,“ sděluje Marvan. Během hry se požadavky na dispečery mohou stupňovat tak, až jsou neproveditelné. Pak se sleduje reakce jednotlivců, někdo svaluje vinu na jiné, jiný se třeba omlouvá. Kdo nezvládne práci v týmu, končí, i když samostatně pracuje špičkově.
Zajímavou profesí v CANI jsou takzvaní pseudopiloti. Ti ze speciální místnosti podle daného scénáře komunikují s frekventanty jako skuteční piloti letadel (někteří skuteční piloti si zde takto jako externisté přivydělávají). Celkem má CANI 40 pseudopilotů. „Máme tu například jednoho, který umí v angličtině výborně imitovat přízvuky nejrůznějších národností, třeba Francouze,“ říká Slavomír Novotný, vedoucí ATM výcviku a aktivní řídící letového provozu.
Úspěšnost studentů v CANI je 90 procent. Jako úspěch se zde ovšem hodnotí už výběr do kurzu a jeho absolvování, podle zdejších instruktorů jiní zaměstnavatelé oceňují už tento fakt samotný. Kdo kurz nezavrší ziskem licence řídícího letového provozu, už v CANI druhou šanci (na rozdíl od testu z angličtiny) nedostane. Jeho znalosti ovšem může podle zdejších instruktorů ocenit například armáda nebo některé tovární letiště. Nebo se může stát pseudopilotem.
V českém vzdušném prostoru se aktuálně uskutečňuje 2 000 pohybů letadel za 24 hodin, což má na starost 60 řídících letového provozu. Před covidem to bylo 3 000 pohybů, zotavení provozu nyní podle Marvana brání hlavně válka na Ukrajině.
„Padesát kilometrů pod Českými Budějovicemi je provoz už normální, my zůstáváme ve stínu války,“ říká Marvan. Proměnou prošel také letový park na českém nebi, dálkové obry nahradila malá letadla. ŘLP tak za stejnou službu dostává méně peněz, neboť platby se odvíjejí od takzvané přeletové jednotky (tedy hlavně hmotnosti stroje). „Vypadá to, že do roku 2029 se na předcovidová čísla nedostaneme, recovery dnes odhadujeme na 10 let,“ dodává Marvan.
A jak je to se zahraničními studenty, kterých je v učebnách CANI v areálu Staré Ruzyně 70 procent? Aktuálně je zde například třída Norů nebo Albánců, školili se zde Bosňáci, Arméni, Ázérbájdžánci, Kazaši, Afghánci nebo Malťané.
