Proslulý stánek s železničními tiskovinami na Masaryčce po čtvrt století skončil
Stánek s drážními tiskovinami na Masarykově nádraží. Autor: Zdopravy.cz/Jan Šindelář
Sortiment stánku na Masarykově nádraží tvořily například pohlednice, knihy, časopisy, kalendáře a také knižní jízdní řády.
Bylo to taky „předávací“ místo pro šotouše ….
Nerad maluji čerta na zeď, ale s úmrtím pana Rezka nastupující „ze zákona“ právní procesy, které mohou vést i k zániku obchodu v Klimentské …
Z důvodu úmrtí majitele firmy zanikla řada firem, ač oblíbených a zaběhlých …
V článku zmíněný Martin Čech to nejspíš celé převezme. Celý obchod není na zbohatnutí, maximálně na nějaký normální výdělek. Obyčejné drobné podnikání…
Je samozřejmě nanejvýš žádoucí, aby to tak dopadlo, ale nemusí to být úplně jednoduché: majetkoprávní vztahy v té firmě detailně neznáme a po Tomášovi budou dědit jen jeho vzdálenější pozůstalí (přímé příbuzné neměl), kteří mohou klidně mít jiné své „specifické“ zájmy než zdárné další fungování té firmy i po úmrtí jejího zakladatele – a na předání a převzetí firmy musejí mít zájem vždy (minimálně) dvě strany.
Záleží na tom, jestli pan Rezek sepsal závěť. Pokud ano, bude jeho majetek v rámci dědictví předán dědicům dle závěti a ne těm vzdáleným příbuzným.
Jinak, dle dostupných údajů byl stánek provozován panem Rezkem coby fyzickou osobou, což je (z mých zkušeností) spíše komplikací co vyřešení dědického řízení.
** error: komplikací do (ve smyslu do doby) vyřešení dědického řízení.
Škoda.
Tam toho zmizelo víc. Například legendární stánek, kde se grilovaly parky na lávě. Bych chtěl jednou zjistit, kde skončil ten prodavač….
Snad můžeme udělat pár párků navíc 🙂
Přesně! Jeho velmi osobitou intonaci při volání „Teplé párky-limonáda“ si vybavím doteď … 🙂
sterilní doba, o tohle už dnes nikdo nestojí… buhužel… můžem se hádat o to co je lepší. toho pána jsem znal a byl jsem rád že jsem mu mohl udělat kšeft i když jsem nic kupovat nepotřeboval a i tak jsem mu mohl udělat kšeft a byl rád že jsem to mohl poslat Českou poštou ikdyby to šlo dva roky… Pěkné nebe Pane rád si na Vás vzpomenu když půjdu okolo…
nemyslím si že o tohle nikdo nestojí. Lidé jo, ale investoři ne.
Přeji Vám nebe plné mašinek, pane Rezku!
Je to tam teď plný červených rozlučkových koncových světel či kopřiv co tam nanosili sotousi v ledvinkach?
Zkus ve svém zřejmě mizerném a nudném životě udělat něco, jednu jedinou věc, aby si po tvém skonu na tebe vzpomenul v dobrém aspoň jeden jediný člověk…
Pustit některé lidi ke klávesnici by mělo být považováno za trestné.
Tak to je škoda. Co věcí jsem si tam koupil. Zkusím proto místo toho tu prodejnu v Klimentské ulici, jak je v článku psáno.
Ano. Tenhle stánek, to je spousta čtiva a vzpomínek. Vždycky, když jsem měl cestu přes Masaryčku, zašel jsem. Budiž panu Rezkovi země lehká.