Představení sezonních novinek v palubním menu trojice dopravců (RegioJet, LEO Express a České dráhy) se na serveru Zdopravy.cz objevuje s jistou pravidelností. Nejinak tomu bude i letošní podzim, kdy Aleš Petrovský vyrazil otestovat, co se v nabídce cateringu na českých kolejích objevilo nového.

• Podzimní novinky v menu 2023: Čajová krize a chybějící lívanečky u RegioJetu
• Podzimní novinky v menu 2023: Pozvání od Leo Expressu a nové menu plné kontrastů

Cateringový dodavatel Českých drah, společnost JLV, představil pod značkou ČD restaurant 3. října v jídelních a bistro vozech novou sezonní nabídku na období podzim/zima 2023/2024. Facebookový profil ČD restaurantu od té doby pravidelně zveřejňuje příspěvky představující nové menu.

Ovšem hlavní profil Českých drah, podobně jako ostatní dopravci, zveřejnil novou nabídku jen 4. října, kdy se poprvé objevila ve vlacích, a pak již vůbec. Tragická je ovšem i propagace na oficiálním webu jidelnivozy.cz, kde je asi deset řádků suše vyjmenovaných jídel bez obrázků. Skoro jako by někdo nechtěl novou nabídku prodávat.

Bohužel i samotná nová dvousezónní nabídka je tradičně poměrně stydlivá co do počtu změn. Dvě nová hlavní jídla, z toho jedno vegetariánské, jedna polévka a jeden dezert. Salát zůstává opět a stále beze změny, stejně tak není žádný nový sendvič. U snídaní také nejsou žádné novinky, jen se míchaná vajíčka konečně přesunula do plnohodnotného menu (díky!) a u párků se přestala servírovat hrubozrnná hořčice, asi aby se mohla zachovat cena při zvyšování nákladů.

Několik drobných novinek je také u nápojů, zejména pak u čajů, piva, vína a lihovin. V nabídce je také nově sušené maso Jack Link’s. Doufám tedy, že čtyři hlavní novinky mě opravdu „posadí na zadek“.

„Nikdo nic nechtěl!“

Shodou náhod přijel vlak od Plzně s drobným náskokem, a tak jsem stihl „nenávazný“ vlak z Prahy směrem na Linec, kde jsou řazeny bistrovozy Českých drah. Usadil jsem se v bistru, tedy vlastně v první třídě, která slouží cestujícím ke konzumaci jídel z bistra. Tedy, možná. Nikde žádná informace a rezervační systém zhasnutý.

Během chvilky po odjezdu přišla paní z bistra v kuchyňském úboru (soudě podle čistoty oděvu) a přinesla mně menu s novou nabídkou. Vybral jsem si pro začátek sezonní houbovou polévku, ale ouha. Černý praporek hned na začátku, houbový krém nebyl v Praze naskladněn.

Přešel jsem tedy rovnou k hlavnímu chodu a objednal jsem si gulášek z vepřových líček s mango limonádou. Obojí bylo připraveno v cukuletu. Během přípravy paní z bistra slušně „pérovala“ stevarda v zácviku, který si připravoval minibar a dělal další práce na baru. Po hlavním jídle jsem si objednal makovec s kávou (aktivně, bez nabídkového prodeje).

Co bylo první věcí, která není košer, je fakt, že si obsluha sedá na místa v první třídě při komunikaci se zákazníky. Druhý problém se vyskytl při úhradě objednávky, kdy se obsluze nepodařilo vytisknout účet. Na účtence jsem trval, ale když jsem viděl, jaký stres to přineslo paní v bistru, tak jsem raději začal couvat, že jej možná raději potřebovat nebudu, jenže paní z obsluhy byla v ráži.

„Ne, ne, já vidím, že ho chcete, já to teda namarkuji znova, holt teda budu mít manko a zaplatím si to, nebo nevím jestli to nějak šéfovi vysvětlím, že nevyjel účet, to je ta technika…,“ pak odešla řešit účtenku k baru, kde rovnou vylítla na pána, který přišel z první třídy. „Budete si muset počkat, před třema minutama jsem tam byla! Nikdo nic nechtěl! A teď přijdete! Takže bohužel laskavě vydržte, mně to tady netiskne…“

Mohu vám s klidem říct, že jsem se snad poprvé cítil trapně kvůli tomu, že jsem chtěl účet. Jinak paní byla příjemná, než se dostala do této stresové situace, což pak bylo nekomfortní pro všechny ostatní.

Trochu moc recyklace

Při cestě zpět přijelo bistro otočené pro mě stále nepochopitelně stranou bez dveří k lokomotivě. Usadil jsem se opět do vozu na stejné místo jako v prvním případě. Zde již rezervační systém zobrazoval na displeji „bistro místo“. Také mě zaujalo okno, které bylo přelepeno černou elektrikářskou páskou. Skříně obou bistrovozů byly plné rezavých stop a kolem displejů i odlupujícího se laku. Vozy tak nevypadaly úplně reprezentativně.

Po chvilce čekání přišla stevardka objednat. Požádal jsem o krupeto s červenou řepou. To ale bohužel nebylo k dispozici. Zeptal jsem se obsluhy, zdali je krupeto tak populární. Není, ale obsluha bistra ho prý zapomněla objednat, a proto jim nebylo dodáno.

No, co k tomu říct. Zkusil jsem to tedy s houbovým krémem, který jsem hodnotit tedy již nechtěl, ale nakonec jsem mu dal druhou šanci. Mangová limonáda také již nebyla k dispozici, došla. Nakonec jsem si doobjednal ještě párky od Dolejších, abych si vynahradil chybějící sezonní nabídku.

Zajímavé bylo, že dámy se vždy na docela dlouhou dobu zavřely v kuchyňce, a tak na baru nikdo nebyl. Během toho přišla ze soupravy paní, která si chtěla objednat. Chvíli vyčkávala, pak se na mě obrátila, zdali se má někde zazvonit nebo jak má přivolat obsluhu. Odvětil jsem, že obsluha tam ještě před chvílí byla, ale zmizela do zázemí. Paní tedy ještě pár minut čekala, a pak s nepořízenou odešla.

Na to, že bývají opatlané skleničky, protože je obsluha při donosu na místo drží za horní okraj, jsem si již zvykl, ale co mě tedy překvapilo, byl fakt, že obsluha vícekrát otáčí jednorázovou papírovou kapsu na příbory. Ta má byla od něčeho mastná a neměla uvnitř šedý ubrousek, který je s kapsou dodáván, ale byl tam vložený malý bílý čtvercový. To už je trochu moc recyklace na moje nervy.

Musím říct, že obě zkušenosti opět ukazují, že zaměstnanci franšízantů mají jen minimální školení a hlavně mizivý dohled ze strany JLV. Není přece možné, aby byla kvalita servisu dobrá jen na větvi do Berlína. I když… pár dobře míněných rad od mistra oboru, pana Peterky, by se zde posádkám na méně frekventovaných ramenech jistě hodilo.

Vyzkoušené občerstvení z palubního menu

Krémová houbová polévka se smaženými bramborami (75 Kč/3,30 eur)
První pokus: nebyla naskladněna, neochutnána.
Druhý pokus: Nejsem žádný fanoušek hub a jídla s nimi aktivně nevyhledávám. Smaženici či houbové řízky vysloveně nemám rád. Ale vážení, tahle polévka je ultra špička. Vážně. Skvěle dochucená, výborný nápad se smaženými kostičkami brambor (byť při servírování od dam z bistra nebyly vidět, ale byly zamíchané uvnitř). Pokud budete mít cestu do jídelního vozu, tak toto by měla být vaše první volba. Odteď nemám rád houbová jídla s výjimkou krémové houbové polévky od JLV.

Krupeto s červenou řepou a marinovaným sýrem Feta (199 Kč/8,70 eur)
Neobjednáno, nenaskladněno, nevyzkoušeno.

Guláš z vepřových líček, žemlový knedlík se špekem, nakládaná červená cibule (239 Kč/10,40 eur)
Dalším hitem je bez vytáček tento guláš. Opět, výborně dochucené, maso jako dort. Krásně naložená cibulka je výborný nápad. Je zde vidět snaha nehodit na tak exkluzivní guláš jen obyčejnou sprostou cibuli. Knedlík chutný, vláčný a lehký. Klobouk dolů.

Makovec s povidly a čokoládovou ganache (85 Kč/3,70 eur)

Samotný makovec s povidly posypaný cukrem chutnal moc dobře, ale s čokoládovou ganache už byl celý dezert hodně sladký a žádná surovina tu sladkost neuměla trochu upozadit. Příznivci hodně sladkých dezertů zde budou mít favorita, já raději zvolím třeba štrůdl.

Mimo sezonní nabídku: Párky od Dolejších (99 Kč/4,30 eur)
Možná se ptáte, proč zde vlastně zmiňuji párky. Jednak proto, že jsou nově chudší o hrubozrnnou hořčici, což je škoda, jednak i z toho důvodu, že je k nim servírován křen, který je bez chuti, a také je ho až směšně málo, maximálně na dvě sousta. Chutné a kvalitní párky jako mají u Dolejších si zaslouží tedy lepší zacházení.

Kompletní přehled menu najdete na webu ČD restaurant.

Tagy České dráhy gastronomie na kolejích JLV Na vlastní kůži

96 komentářů