Podcast: Práce na jízdních řádech potřebuje dopravní čuch. Ten AI nemá, říká Vít Janoš z ČVUT
„Nejsme ve Švýcarsku, nemáme lokomotivy, neotravujte s taktem,“ vzpomíná na začátky jednání s ČD.
Hostem nového dílu podcastu Cesty Zdopravy.cz je Vít Janoš z Fakulty dopravní ČVUT v Praze, kde učí studenty už více než 20 let technologii dopravy.
Není však akademickým teoretikem, ale mužem, jenž je podepsán pod mnoha dopravními koncepty nejen v Česku. Už pro jízdní řád 2004/2005 navrhoval se svými kolegy hodinový takt mezi Prahou a Ostravou. Jen s tím tehdy příliš předběhli dobu.
„Pro tolik vlaků není poptávka. Proč do toho vrtáte, vždyť se lidé všude dostanou. Jaký takt, je to jen teorie. Nejsme ve Švýcarsku. Nemáme na to lokomotivy,“ to byly podle Víta Janoše nejčastější argumenty Českých drah na začátku milénia, proč nic jako taktový jízdní řád na železnici nezavádět. Nakonec se to však povedlo a takt přinesl brzy své ovoce v podobě nových cestujících.
První dopravní koncepty tvořil už jako stážista v Mnichově. Tehdy upravoval koncept spěšných a regionálních vlaků v okolí Norimberku, Weidenu a Hofu. Pro švýcarské dráhy pak připravoval nový systém autobusové dopravy například v okolí Lucernu.
V Česku zanechal velkou stopu právě v taktovém systému státem objednávané dálkové dopravy na železnici. S ministerstvem dopravy spolupracuje už od roku 2003, ale stojí i za systémem taktových jízdních řádů v Ústeckém kraji a pomáhal i dalším krajům a městům u nás. Od roku 2015 jezdí podle jeho návrhu například MHD v Jindřichově Hradci.
„Když se někde spustí novinka, je člověk zavalen i hromadami stížností. A je potřeba oddělit zrno od plev. Tedy které stížnosti plynou jen z toho, že je to nově jinak, a které skutečně ukazují, že může být něco nefunkční a je třeba to opravit,“ říká v podcastu Vít Janoš.
Proč při tvorbě taktového konceptu dálkových vlaků zanikla některá legendární přímá spojení jako Most-Budějovice rychlíkem Bezdrev, Praha-Sušice rychlíkem Otava, Liberec-Žitava-Žatec-Plzeň nebo Praha-Jeseník? Jak ovlivnilo jízdní řády zavedení pendolina do Budějovic? A co říká Vít Janoš na vedení pražské linky S61 po hlavním koridoru? I o tom mluvíme v novém díle podcastu, který si můžete právě teď pustit.
„Ústecký kraj začal všechno symetricky rovnat, aby byly linky propojitelné. Funkčnost taktového jízdního řádu si testujete v širším území tím, že si zkoušíte dělat kolečka. Projedete kolečko jedním směrem, opačným směrem, a pořád vám to lícuje dohromady. Studentům to vysvětlujeme jako pravidlo, kterému se říká obvodová kružnice, která musí fungovat. Pokud symetrii nesrovnáte, bude to vypadat jako takt na jednotlivých tratích, ale nebude to fungovat dohromady. Tohle se v Ústeckém kraji podařilo, a přineslo to velké nárůsty cestujících,“ říká v podcastu Vít Janoš.
V rozhovoru také otevíráme časté téma, zda je v podmínkách českého venkova smysluplné zavádět takt za každou cenu, nebo zda je lepší ho někde ohnout podle konkrétních potřeb škol a zaměstnavatelů. Rozhovor s Vítem Janošem si můžete pustit zde na stránce. Odebírat ho však můžete i na Spotify, Apple Podcasts a Podcast Addict.
Vybraná témata podle času
7. minuta: Rozdíl mezi intervalovým a taktovým jízdním řádem.
9. minuta: Začátky státní objednávky dálkových vlaků, jak se Vít Janoš dostal ke spolupráci s ministerstvem dopravy.
14. minuta: Začátky taktu v jízdních řádech dálkové železniční dopravy v Česku.
25. minuta: Proč zanikly tradiční rychlíky, jako býval Bezdrev či přímé spojení Prahy s Jeseníkem.
34. minuta: Pendolino do Českých Budějovic a jeho vliv na jízdní řády.
38. minuta: Jak se dívá Vít Janoš na zavedení linky PID S61 po hlavním koridoru do Úval.
44. minuta: Taktová doprava v Ústeckém kraji.
47. minuta: Zavádět takt za každou cenu, nebo se přizpůsobit reálným začátkům a koncům směn a školního vyučování v regionu.
52.minuta: Vít Janoš odpovídá na dotazy čtenářů.