Neštěstí na přejezdu u Podivína připomíná nový památník
Památník železniční nehodě v Podivíně. Foto: Městský úřad Podivín
Při jedné z největších železničních nehod v Česku zahynulo 34 lidí.
Při jedné z největších železničních nehod v Česku zahynulo 34 lidí.
Poté bylo do vyhlášky o silničním provozu vloženo, že řidič autobusu musí zastavit před přejezdem vždy i když jsou závory nahoře a bliká bílé světlo a přesvědčit se že nic nejede.
Po nějaké době to zas bylo zrušeno, což nepovažuji za nejšťastnější.
Pokud svítí pozitivka, je nefér snažit se to hodit na řidiče.
Jenom 5 roků za zabití z nedbalosti. Výsměch. Hokejista Modrý dostal 15 roků v uranových dolech a to nezabil nikoho, natož aby zabil přes 30 lidí.
Dostal nejvyšší možný trest, takové byly tehdejší zákony. Za neúmyslné zabití desítek lidí maximum 5 let. Za křivý pohled na komouše 10 a více let v rudém koncentráku.
Tady je ale chyba v trestu Modrého, ne závoráře.
Viníci nehody v Zaječí, fíra a topič, kteří se opili na mašině, snad dostali 5+3. V době, kdy se v politických procesech dávalo „za nic“ mnohem víc.To byla tehdejší „justice“.
Byl takový vtip:
Babí se dva ve vězení:
Koliks dostal?
Dva roky.
Za co?
Za nic.
To je nesmysl. Tos musel něco udělat. Za nic se dává deset let.
Oprava, v Šakvicích.
Zajímavostí je, že někteří přeživší se po 3 letech a 3 dnech stali účastníky nehody v nedalekých Šakvicích, kde rychlík vedený spící podnapilou četou najel v plné rychlosti do stojícího osobáku…
https://www.csfd.cz/film/29943-nezvratny-osud
Taková tragédie, a přitom se jednalo o jeden z mála železničních přejezdů, které na trati Brno – Břeclav tehdy byly. Většina křížení byla už od zdvojkolejnění v letech 1930-36 mimoúrovňových. Dnes je tam přechod pro chodce https://mapy.cz/s/dajedofafo podobně jako ve Vranovicích. Když se dívám na ortofotku z 50. let, tak už tenkrát měli v Podivíně most přes trať, ale byla to zajížďka, protože ulice Bratislavská vedla jen na státní silnici podél trati a dál k dnešnímu sjezdu z D2 a do Velkých Bílovic nepokračovala.
Že to zbabrají na iDNES, člověk tak nějak očekává. Ale na odborném webu byste nemuseli plést signalistu s hradlářem, máte to tam jednou správně, a dvakrát blbě (z toho jednou v mezititulku).
Jde o zprávu ČTK.
No dobrá, ale odborně se tvářící web by neměl něco takového přebírat bezmyšlenkovitě.
Viz příspěvek níže od režisty ČD. Servis ČTK nám umožňuje věnovat se i jiným činnostem a rozšířit záběr zpravodajství.
Termín „hradlář“ se v „lidové“ železniční mluvě naprosto běžně používá odedávna i pro signalisty, stejně jako se pro stavědlo běžně v řeči používá i termínu „hradlo“ – jako celoživotní železničář bych zrovna tohle autorovi informace rozhodně vůbec nevyčítal: nejde ostatně o žádnou zprávu vyšetřujících orgánů ani o „Poučný list“, které se tehdy jako opatření po takových tragických nehodách vydávaly. Když už bych si snad chtěl na něco postěžovat, pak mi v textu spíše chybí informace o tom, že tehdy asi ještě nebyly zřízeny vazby mezi polohou závor a polohou hlavních návěstidel, která ten přejezd de facto kryla, a od kdy… Číst vice »
Já bych jí nevyčítal ČTK, ale tomuto odborně se tvářícímu webu ano.
Je pravda, že s těmi „výslednými klíči“jsem se za svou praxi několikrát setkal,ale popravdě mě nikdy nenapadlo,že jsou reakcí na toto neštěstí.
Jinde na webu se píše: „K železničnímu neštěstí v Podivíně došlo 21. prosince 1950 v 16.30 hodin. Ve stanici probíhal posun a přejezd, jehož mechanické závory ovládal signalista (v tehdejší době se pro tuto funkci stále ještě používal název hradlař), byl delší dobu uzavřen. V důsledku toho se u závor nahromadilo v obou směrech větší množství vozidel. Signalista se rozhodl otevřít závory na krátkou dobu mezi dvěma jízdami posunového dílu a umožnit tak čekajícím průjezd přes přejezd. Zapomněl ovšem, že má ve směru od Břeclavi postavenou vlakovou cestu pro rychlík R5 Bratislava–Praha. Tento vlak vedený strojem 475.163 se na přejezdu… Číst vice »
„Předrevoluční“ varianta výstražného kříže by se mi na tom pomníku subjektivně líbila o něco více, ale jinak hezký nápad a vhodně decentní provedení. Vzpomněl jsem si na „turecký záchod“ u ostravské nemocnice, který je dle mého názoru odstrašujícím příkladem, jak by pomník vypadat neměl.
Co je vlastně tak strašně těžkého na vytesání normálního pomníku?
To je otázka, nad kterou si lámu hlavu…
Ať je pomník uměním, ale musí mít atributy pomníku. V tomto pohledu je to užitná stavba jako třeba dům.
Čest jejich památce
Dobrý den, dle této závěrečné zprávy, která byla otištěna v Rudém právu se u protijedoucího vlaku jedoucího k Břeclavi jednalo osobní vlak a ne o nákladní soupravu. http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1950/12/23/3.png
Trať byla uvolněna za hodinu. To jako fakt?
Možná jednu kolej?
I to by byl dneska obdivuhodný výkon
Podle toho odkazu vše „skončilo“ ve stanici s více kolejemi, takže klidně mohla zůstat některá i průjezdná.
Někde jsem četl, že dříve to bylo tak, že prioritní vždy bylo obnovit stůj co stůj provoz a až pak se začalo šetřit. Což pak mohlo ale vést k tomu, že se to šetření zkompikovalo…
Dle odkazovaného textu byly přítomny tři vlaky, jednak osobní do Břeclavi, rychlík z Bratislavy, a ještě se ve stanici posunovalo. Závory byly zvednuty po tom, co přejezd opustila, dle textu „posunovací souprava“, tedy náklad.
Velmi se omluvám, tuto informaci jsem se dočetl na wikipedii i na více stránkách, že se jednalo o osobní vlak. Ale alespoň jsem poukázal na otisknutý článek.
Teď jsem vyhledal v knize Katastrofy děsíci svět popis události.
Po průjezdu rychlíku č.5 se čekající u přejezdu začli dožadovat jejich otevření. Hradlař mající penzi ve velmi dohledné době jim podlehl a v domněni jiného dne v týdnu jim vyhověl. Ve chvíli průjezdu autobusu projížděl mimořádný rychlík č.25, který v tento den v týdnu jel hned za rychlíkem 5. Autobus sešrotovala lokomotiva 475.163.
Tolik starší literatura, z které jsem těžil.
Také jsem kdysi někde četl, že čekající vozidla začala hradláře „vytrubovat“, dokonce tam stál i koňský povoz, jehož vozka začal hrozit pěstí a dožadoval se zdvižení závor. Navíc autobusu na zledovatělém přejezdu dost prukluzovala kola a řidič nemohl nic dělat ani když lidé začali hrůzou křičet že jede vlak. Je dobře, že i po tolika letech se takto uctí jejich památka.