egoe-plus
Mimořádné události Železnice

Neštěstí na přejezdu u Podivína připomíná nový památník

Památník železniční nehodě v Podivíně. Foto: Městský úřad Podivín
Památník železniční nehodě v Podivíně. Foto: Městský úřad Podivín
Při jedné z největších železničních nehod v Česku zahynulo 34 lidí.

Srážku rychlíku s autobusem na přejezdu u Podivína na Břeclavsku, která si před 70 lety vyžádala 34 mrtvých a 56 raněných, připomíná od pondělí památník. Představitelé obcí Podivín a Velké Bílovice, odkud byla většina obětí z autobusu, jej kvůli vládním opatřením proti šíření koronaviru odhalili bez setkání s obyvateli, jak měli původně v plánu. K památníku přišel vzpomenout například Jiří Florus, kterému při neštěstí zemřela matka.

Mně bylo 13 let a sestře pět. Jsem rád, že se udělala taková připomínka, protože okolí té nehody se dost změnilo a nevznikl tam žádný památník, kam by člověk přišel zavzpomínat. Vždy jsem jen zapaloval svíčku na hřbitově. Vzpomínám na maminku, ale na druhé straně už je to 70 let, měl jsem vlastní život a čas zahojil rány,“ poznamenal Florus.

Tehdy žil s rodinou ve Velkých Bílovicích. Jeho matka byla cestující v autobuse. „Pak jsem se přestěhoval do Podivína k prarodičům a většinou jsem jezdil vlakem, strach z autobusů ale nemám. Znám i některé lidi, kteří neštěstí přežili, třeba Marie, která je o rok mladší než já. Prý stála v autobuse vedle naší maminky. Dnes je to čilá žena,“ řekl pamětník.

Zkrat hradláře

Srážka rychlíku s autobusem se stala  21. prosince 1950. Je nejtragičtější nehodou na železničních přejezdech v historii ČR a jedním z největších vlakových neštěstí v českých zemích.

Podle starosty Podivína Martina Důbravy obyvatele obce poznamenala. „Nejvíc samozřejmě rodiny obětí. Památník vznikl, protože si myslím, že je potřeba připomínat si i tyto tragické události, které patří k životu,“ řekl starosta.

Tragédie v Podivíně tři dny před Štědrým dnem 1950 byla důsledkem zkratu hradláře, který ve chvíli, kdy po trati přejela nákladní souprava, vytáhl závory a neuvědomil si, že se z opačného směru blíží rychlík jedoucí z Bratislavy. Střetu s autobusem mířícím do Velkých Bílovic už strojvedoucí vlaku nemohl zabránit.

Signalista, který zvedl závory, byl odsouzen k pěti letům vězení, což byl podle tehdejších zákonů nejvyšší možný trest. Po třech letech strávených ve vězení zemřel.

Na Štědrý den roku 1950 se v Podivíně konal státní pohřeb, na který přišlo přes 5000 lidí.

ČTK

33 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Řiditel

Poté bylo do vyhlášky o silničním provozu vloženo, že řidič autobusu musí zastavit před přejezdem vždy i když jsou závory nahoře a bliká bílé světlo a přesvědčit se že nic nejede.

Řiditel

Po nějaké době to zas bylo zrušeno, což nepovažuji za nejšťastnější.

Leinad

Pokud svítí pozitivka, je nefér snažit se to hodit na řidiče.

Jiří Kocurek

Jenom 5 roků za zabití z nedbalosti. Výsměch. Hokejista Modrý dostal 15 roků v uranových dolech a to nezabil nikoho, natož aby zabil přes 30 lidí.

Šejdr

Dostal nejvyšší možný trest, takové byly tehdejší zákony. Za neúmyslné zabití desítek lidí maximum 5 let. Za křivý pohled na komouše 10 a více let v rudém koncentráku.

Railfort

Tady je ale chyba v trestu Modrého, ne závoráře.

Pavel Q

Viníci nehody v Zaječí, fíra a topič, kteří se opili na mašině, snad dostali 5+3. V době, kdy se v politických procesech dávalo „za nic“ mnohem víc.To byla tehdejší „justice“.

Byl takový vtip:
Babí se dva ve vězení:
Koliks dostal?
Dva roky.
Za co?
Za nic.
To je nesmysl. Tos musel něco udělat. Za nic se dává deset let.

Pavel Q

Oprava, v Šakvicích.

Twix

Zajímavostí je, že někteří přeživší se po 3 letech a 3 dnech stali účastníky nehody v nedalekých Šakvicích, kde rychlík vedený spící podnapilou četou najel v plné rychlosti do stojícího osobáku…

Martin V.

Taková tragédie, a přitom se jednalo o jeden z mála železničních přejezdů, které na trati Brno – Břeclav tehdy byly. Většina křížení byla už od zdvojkolejnění v letech 1930-36 mimoúrovňových. Dnes je tam přechod pro chodce https://mapy.cz/s/dajedofafo podobně jako ve Vranovicích. Když se dívám na ortofotku z 50. let, tak už tenkrát měli v Podivíně most přes trať, ale byla to zajížďka, protože ulice Bratislavská vedla jen na státní silnici podél trati a dál k dnešnímu sjezdu z D2 a do Velkých Bílovic nepokračovala.

Radim Cenek

Že to zbabrají na iDNES, člověk tak nějak očekává. Ale na odborném webu byste nemuseli plést signalistu s hradlářem, máte to tam jednou správně, a dvakrát blbě (z toho jednou v mezititulku).

Jan Sůra

Jde o zprávu ČTK.

Railfort

No dobrá, ale odborně se tvářící web by neměl něco takového přebírat bezmyšlenkovitě.

Jan Sůra

Viz příspěvek níže od režisty ČD. Servis ČTK nám umožňuje věnovat se i jiným činnostem a rozšířit záběr zpravodajství.

režista ČD

Termín „hradlář“ se v „lidové“ železniční mluvě naprosto běžně používá odedávna i pro signalisty, stejně jako se pro stavědlo běžně v řeči používá i termínu „hradlo“ – jako celoživotní železničář bych zrovna tohle autorovi informace rozhodně vůbec nevyčítal: nejde ostatně o žádnou zprávu vyšetřujících orgánů ani o „Poučný list“, které se tehdy jako opatření po takových tragických nehodách vydávaly. Když už bych si snad chtěl na něco postěžovat, pak mi v textu spíše chybí informace o tom, že tehdy asi ještě nebyly zřízeny vazby mezi polohou závor a polohou hlavních návěstidel, která ten přejezd de facto kryla, a od kdy… Číst vice »

Railfort

Já bych jí nevyčítal ČTK, ale tomuto odborně se tvářícímu webu ano.

Filemon44

Je pravda, že s těmi „výslednými klíči“jsem se za svou praxi několikrát setkal,ale popravdě mě nikdy nenapadlo,že jsou reakcí na toto neštěstí.

bkv

Jinde na webu se píše: „K železničnímu neštěstí v Podivíně došlo 21. prosince 1950 v 16.30 hodin. Ve stanici probíhal posun a přejezd, jehož mechanické závory ovládal signalista (v tehdejší době se pro tuto funkci stále ještě používal název hradlař), byl delší dobu uzavřen. V důsledku toho se u závor nahromadilo v obou směrech větší množství vozidel. Signalista se rozhodl otevřít závory na krátkou dobu mezi dvěma jízdami posunového dílu a umožnit tak čekajícím průjezd přes přejezd. Zapomněl ovšem, že má ve směru od Břeclavi postavenou vlakovou cestu pro rychlík R5 Bratislava–Praha. Tento vlak vedený strojem 475.163 se na přejezdu… Číst vice »

Railfort

„Předrevoluční“ varianta výstražného kříže by se mi na tom pomníku subjektivně líbila o něco více, ale jinak hezký nápad a vhodně decentní provedení. Vzpomněl jsem si na „turecký záchod“ u ostravské nemocnice, který je dle mého názoru odstrašujícím příkladem, jak by pomník vypadat neměl.

medical_examiner

Co je vlastně tak strašně těžkého na vytesání normálního pomníku?
To je otázka, nad kterou si lámu hlavu…

Railfort

Ať je pomník uměním, ale musí mít atributy pomníku. V tomto pohledu je to užitná stavba jako třeba dům.

Jerry

Čest jejich památce

Honza

Dobrý den, dle této závěrečné zprávy, která byla otištěna v Rudém právu se u protijedoucího vlaku jedoucího k Břeclavi jednalo osobní vlak a ne o nákladní soupravu. http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1950/12/23/3.png

MildaIV

Trať byla uvolněna za hodinu. To jako fakt?

Kubrt

Možná jednu kolej?

ABC

I to by byl dneska obdivuhodný výkon

Jan1203

Podle toho odkazu vše „skončilo“ ve stanici s více kolejemi, takže klidně mohla zůstat některá i průjezdná.

Zesp

Někde jsem četl, že dříve to bylo tak, že prioritní vždy bylo obnovit stůj co stůj provoz a až pak se začalo šetřit. Což pak mohlo ale vést k tomu, že se to šetření zkompikovalo…

Pavel P.

Dle odkazovaného textu byly přítomny tři vlaky, jednak osobní do Břeclavi, rychlík z Bratislavy, a ještě se ve stanici posunovalo. Závory byly zvednuty po tom, co přejezd opustila, dle textu „posunovací souprava“, tedy náklad.

Honza

Velmi se omluvám, tuto informaci jsem se dočetl na wikipedii i na více stránkách, že se jednalo o osobní vlak. Ale alespoň jsem poukázal na otisknutý článek.

Zrzek

Teď jsem vyhledal v knize Katastrofy děsíci svět popis události.

Po průjezdu rychlíku č.5 se čekající u přejezdu začli dožadovat jejich otevření. Hradlař mající penzi ve velmi dohledné době jim podlehl a v domněni jiného dne v týdnu jim vyhověl. Ve chvíli průjezdu autobusu projížděl mimořádný rychlík č.25, který v tento den v týdnu jel hned za rychlíkem 5. Autobus sešrotovala lokomotiva 475.163.

Tolik starší literatura, z které jsem těžil.

Kontra

Také jsem kdysi někde četl, že čekající vozidla začala hradláře „vytrubovat“, dokonce tam stál i koňský povoz, jehož vozka začal hrozit pěstí a dožadoval se zdvižení závor. Navíc autobusu na zledovatělém přejezdu dost prukluzovala kola a řidič nemohl nic dělat ani když lidé začali hrůzou křičet že jede vlak. Je dobře, že i po tolika letech se takto uctí jejich památka.

Partneři


Czechtoll

pst
podcast