Neschopné ministerstvo zdravotnictví: Soud zrušil nošení respirátorů, včetně veřejné dopravy
Podle Nejvyššího správního soudu má opakované nerespektování závěrů soudu za následek právní nejistotu.
Nejvyšší správní soud dnešním rozsudkem zrušil mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví z konce června, které nařizuje mít zakrytý nos a ústa ve vnitřních prostorách, včetně vozidel veřejné dopravy. Zrušení povinnosti odložil o tři dny. Zároveň tvrdě zkritizoval ministerstvo zdravotnictví za to, že ignoruje všechny předchozí rozsudky a není schopné opatření zdůvodnit.
Navrhovatelem byla fyzická osoba trpící dlouhodobým onemocněním dýchací soustavy, které činí nošení respirátoru značné obtíže, a která má zároveň vysokou hladinu protilátek po prodělaném onemocnění Covid-19. Podle jejích tvrzení jí tak nošení respirátoru ohrožuje na zdraví více než jeho nenošení.
„Nelze vyloučit, že rizika nošení respirátoru mohou být v některých případech vyšší než jeho nenošení, na což navrhovatel v posuzované věci přiléhavě poukazoval a je zřejmé i z jeho osobních poměrů,“ uvedl soud. Podobně rozhodoval i v předchozích měsících, již rozsudkem z 27. května prohlásil za nezákonné obdobné opatření ze začátku dubna letošního roku, rozsudkem z 11. června prohlásil za nezákonné obdobné opatření z konce dubna. V obou případech se tak stalo „pro hrubé nedostatky odůvodnění těchto opatření“.
Ministerstvo ale chyby nenapravilo a vždy znovu vyhlásilo stejné opatření. Předseda osmého senátu Nejvyššího správního soudu Petr Mikeš k tomu uvedl: „V právním státě není možné, aby moc výkonná nerespektovala jasně vyjádřený názor soudu a kladla překážky moci soudní při dbání na dodržování zásad demokratického právního státu, který je založen na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Soud po ministerstvu pouze vyžaduje naplnění požadavků na odůvodnění, které jasně stanoví pandemický zákon. Přesto tomuto požadavku není ministerstvo schopno dostát.“
Soud proto zvažoval, zda nemá zrušit opatření s okamžitou účinností či dokonce zpětně. „Soud si uvědomuje, že je nežádoucí, aby daná povinnost nebyla stanovena ani pro velmi rizikové situace po určitou dobu vůbec. K tomuto řešení však bohužel ministerstvo zdravotnictví soud postupně tlačí, jestliže přes opakované konkrétní výtky soudu není schopno napravit nedostatky. Takový postup proto nelze do budoucna vyloučit, neboť soud nebude mít jinou možnost, jak ministerstvo přimět k respektování jasně vyjádřeného právního názoru,“ dodal soudce Mikeš.
Podle Nejvyššího správního soudu má opakované nerespektování závěrů soudu za následek právní nejistotu adresátů, ale i orgánů veřejné moci vykonávajících kontrolu nad plněním ukládaných povinnosti. Důsledkem jsou také zbytečně vynaložené náklady (nejen v podobě opětovně vyplácených náhrad nákladů řízení úspěšným navrhovatelům), ale i další zahlcování již tak zatíženého systému správního soudnictví, kdy správní soudy namísto poskytování ochrany právům dalších osob v nepřednostních agendách musí znovu a znovu poukazovat na opakující se stejná pochybení ministerstva.