Návrat ke starému modelu: Po letech bude dopravcům elektřinu zajišťovat SŽDC
CZ Loko. Elektrická lokomotiva EffiLiner 3000 zvaná "Belgičanka". Autor: CZ Loko
Železnice se od ledna příštího roku po devíti letech vrátí ke stavu, kdy trakční elektřinu pro dopravce zajišťuje správce infrastruktury.
Měření je na každé TNS, EHV jsou osazování měřením dle výběru dopravce. Povinnost měření na EHV je pro nové a modernizované EHV zanesena v TSI.
Ad Rado ale na CDP výpravčí nejsou a dle všech možných výstupů je jízda vlaků při řízení z CDP výrazně plynulejší a zpoždění výrazně menší než dříve. Výjimku tvoří časy kdy jsou části řízeny z PPV. To pak pláčí všichni.
Jakým způsobem vůbec probíhá rozúčtování jednotlivým dopravcům? Předpokládám, že elektroměry jsou jen v moderních lokomotivách.
Platí se paušál za 1000 hrtkm(hrubé tunokilometry).Jsou jiné pro nákladní vlaky,rychlíky,zastávkové vlaky,lokomotivní vlaky.
Aha, tak proto je v zimě ve vagonech často hloupě přetopeno a trvale se svítí i za jasného dne, holt bez měření chybí motivace k nějakým úsporám:/
Měření probíhá a dopravci tu dodanou energii společně zaplatí.Problémy jsou asi mezi nákladními a osobními dopravci v podílu spotřeby,další jsou např. ztráty ve vedení,které můžou být až 30 procent u stejnosměrné soustavy(a závisí to na odebíraném proudu a vzdálenosti od měnírny).
To u výkonné moderní lokomotivy může činit až 3 000 kW ,což je oproti svícení ve vlaku několikanásobně více a ohřívá to jen dráty trolejového vedení.
No, ona je otázka, zda by bylo spravedlivé platit podle elektroměru na lokomotivě, když spotřebu můžou dramaticky ovlivnit výpravčí.
Re. Martin v
To s těma výpravčíma a cdp jste trefil.
Měření probíhá, ale jak jsem pochopil, zřejmě někde na úrovni měníren, takže dopravci nemají motivaci energií šetřit, protože náklady se rozúčtují na všechny a nepřihlíží se k reálné spotřebě jednotlivých dopravců. Je to podobné jako rozúčtování spotřeby za teplo domácnostem, ale tam se aspoň přihlíží ke spotřebě jednotlivých domácností.
Spravedlivé by podle mě bylo měřit reálnou spotřebu na lokomotivách a rozdíl mezi centrálně naměřenou spotřebou a celkovou spotřebou naměřenou na lokomotivách, tj. ztráty, by se rozúčtovaly třeba dosavadním způsobem, podle tunokilometrů.