Na vlastní kůži: Do Bruselu vlakem, zpět letadlem. Jak vychází srovnání cen i komfortu
Druhá část recenze nočního železničního spojení Praha – Brusel se zaměřuje na leteckou alternativu.
Cílem recenze na nové železniční spojení Praha–Brusel bylo mimo jiné srovnat oba způsoby dopravy, které představují dva nesmiřitelné tábory v diskuzích zde na Zdopravy.cz, a to noční vlak a letadlo.
Na vlastní kůži: S European Sleeperem do Bruselu aneb masochistické déjà vu na kolejích
A protože vlak ES je alespoň co do zaměření poměrně low-cost, tak i letecký dopravce byl vybrán low-cost, a to Ryanair. Ten ovšem létá ze své kolébky, letiště Charleroi Brusel-jih, a proto bylo třeba se nejdříve přesunout z Bruselu do průmyslového města Charleroi, vzdáleného asi hodinu cesty vlakem od belgické metropole.
Z nádraží Charleroi se na letiště pokračuje autobusovou linkou A1. Jak vlak, tak autobus jezdí v půlhodinovém intervalu a cena kombinované jízdenky je 17,40 eura (cca 441 Kč), což bylo o 40 centů více, než mě stála samotná letenka do Prahy – 16,99 eura (cca 430 Kč). Navíc jsem si k letence, protože jsem přerostlý, připlatil za místo v exitu, což vycházelo na 15 eur (cca 380 Kč).
Letět měl dokonce pro flotilu Ryanairu netradiční a jediný Boeing 737-700 SP-RUM, na což jsem byl zvědavý asi nejvíce.
Odlet mého letu byl plánován na 16:40, takže jsem plánoval příjezd na letiště zhruba na půl třetí. U letiště „Brusel-jih“ je totiž standardem ještě předsunutá „malá“ bezpečnostní kontrola, abyste vůbec mohli do terminálů, kvůli čemuž se tvoří občas delší fronty.
Vlak IC 2033 z Essenu přijel včas a byl skoro prázdný. Pomalu jsme se sunuli k cíli cesty, až jsme ve 13:07 zastavili na nádraží Charleroi Central. Přesun na autobusový terminál zabere pomalou chůzí 5–10 minut a autobus A1 měl plánovaný odjezd na 13:30. Cesta autobusem na letiště má trvat podle jízdního řádu asi 18 minut, my jeli kvůli zácpě zhruba půl hodinky.
Bohužel se ale rekonstruuje celý prostor před letištním terminálem, a tak je nutné absolvovat asi kilometrový pochod cikcak přes bývalé parkoviště, než se dostanete k předběžné bezpečnostní kontrole. Zde si nemusíte sundávat bundy, pásky ani nic vyndávat z batohu. Pouze projdete rámem, zavazadla projedou rentgenem a občas provedou pracovníci někomu stěry na zakázané látky.
Pak hned následovala standardní bezpečnostní kontrola již v terminálu, naštěstí opět bez fronty. No a na sedačku v neveřejné části letiště jsem se usadil opravdu zhruba kolem 14:30.
Komplikace se sedadlem
Při čekání na nástup do letadla jsem si na Flightradaru všiml, že nám na letu plánované SP-RUM vyměnili za běžné „osmikilo“. Bohužel však místa zůstala přidělená stejně, takže jsem najednou seděl v úplně normální řadě, což mě naštvalo, a hlavně jsem si nechtěl představit tu cestu, při které bych si musel nohy uklidit do zavazadlových přihrádek.
Počkal jsem tedy do chvíle, kdy na přepážku u východu dorazí pracovnice handlingu, abych je ohromil svým šarmem a požádal je o pomoc při řešení tohoto problému s usazením. Mezitím přistál s náskokem let z Prahy, dámy se přihlásily do všech systémů, a tak nastala vhodná chvíle popsat jim svůj problém.
Jedna z pracovnic, která se mě ujala, okamžitě pochopila situaci, ověřila si vše v systému, a najednou jsem byl přesazen ze 14A na 1C. Poděkoval jsem jí za ochotu a šel se postavit do fronty, neboť se již začalo s nástupem. Ten probíhal svižně a k našemu letadlu vedla jen krátká cesta pěšky.
V letadle nás uvítala velmi usměvavá a příjemná posádka, naopak já jsem si s hrůzou uvědomil, že má vlastně přední řada pevné područky a v nich skládací stolky, takže je šířka sedačky ještě malinko menší než u ostatních řad.
Vedoucí kabiny bryskně odtušil, že mé pozadí poznamenané pravidelnými testy novinek v menu vlakových dopravců není vhodné pro tuto sedačku (zdravíme pana Jiřího z komentářové sekce) a nabídl mi, že si mohu udělat pohodlí o jednu řadu dále, kterou budu mít celou pro sebe. Poděkoval jsem a usadil se tedy na 2C, což bylo mnohem pohodlnější.
Na rozdíl od European Sleeperu všichni členové palubního personálu mluvili česky (z toho dvě stevardky byly rodilé mluvčí a vedoucí kabiny uměl základy). Možná se usmíváte, že dnes všichni zvládají angličtinu, ale pro určité skupiny cestujících může být možnost dorozumět se zásadní pro výběr cestovního prostředku.
Megatrolejbus a vyjedený vlak
Z Charleroi jsme odstartovali o 5 minut později v 16:45 a v Praze jsme dosedli v 17:59, tedy 11 minut před plánovaným příletem po necelé hodině a čtvrt letu. Ten probíhal naprosto standardně, byla možnost si zakoupit občerstvení za podobné ceny jako u ES, ale nabídka jídel, ať už baget či plnohodnotných teplých jídel, byla nesrovnatelně větší.
Průchod letištěm v Praze byl velmi rychlý a už jsem seděl v „megatrolejbusu“ směr Nádraží Veleslavín. Vtipné je, že jak je trolejbus dlouhý, tak oboje zadní dveře jsou na zastávce Terminál 2 až za „bariérou“ ze stacionárních označovačů jízdenek, což působí poněkud komicky.
Jízda trolejbusem byla super svižná, prakticky bych nepoznal, že cestuji v takovém monstru, krom chvílí, kdy se zadním kolem přejede třeba obrubník při vjezdu do zastávky. Takový okamžik připomene, že manévrovat s tak obřím vozidlem zkrátka není legrace.
Veleslavín ve špičce ucpaly megatrolejbusy. Terminál museli uvolnit regulovčíci
Po příjezdu na Veleslavín byly vidět dva odstavené trolejbusy v jízdním pruhu směr letiště, takže asi i zde jsou stále ještě mezery ve spolehlivosti.
Během cesty metrem na hlavní nádraží v Praze jsem si zakoupil jízdenku do první třídy, kdy na vlaku IC 556 (souprava ČD + DLB) měl být řazen posilový vůz ABmz, což jsem uvítal, protože jsem mohl pokračovat v psaní tohoto textu v klidu, pohodlí, s wifi a zásuvkou.
Bohužel po příchodu na hlavní nádraží zde namísto ABmz stálo prehistorické „ábéčko“. Aplikace Můj vlak o změně vozu mlčela. Celkový dojem dokreslil palubní personál, který při kontrole jízdenek oznámil, že má vodu pro cestující v 1. třídě o pět vozů vpředu a neví, kdy se dozadu opět dostane.
Už jsem byl utahaný po celém cestovním kolotoči, a tak jsem se ani nezmohl na poznámku, zdali si za tu půl hodinu u nástupiště nemohl pan vlakvedoucí jeden balík vody do toho zadního vozu připravit. Nebo třeba poprosit minibaristu, aby vodu pro cestující do první třídy vzadu vzal on.
A když je řeč o minibaru, tak pokud byste čekali, že nebudou k dispozici bagety, sendviče, nebo alespoň rozpékané pečivo, tak byste to čekali správně. To byla jen taková ironická tečka za dlouhou cestou přes polovinu Evropy.
Srovnání na závěr: Letadlo, či vlak?
Celková doba cesty městskou dopravou a letadlem (včetně čekání) z nádraží Bruxelles-Midi do Prahy hl. n. zabrala celkem asi sedm hodin (12:15–19:05), pokud bych se vzdal časové rezervy na letišti v Charleroi, tak bychom mohli čas na cestě stáhnout na něco kolem pěti hodin. Samozřejmě ještě méně času bychom potřebovali při letu z hlavního bruselského letiště Zaventem.
A jak je to s cenami? Zvolil jsem tři náhodná data a přináším porovnání v přehledné tabulce (klikněte pro zvětšení):
Co říci závěrem? Já už jsem pravděpodobně na cestování s cizími lidmi v kupé moc pohodlný (a starý). Cestu s ES jsem si užil celkem v pohodě zejména kvůli tomu, že jsem nakonec byl v kupé sám. Něco jiného by byla cesta s kamarády, ale už i ti poznali pohodlí lůžkových vozů se sprchou a teplou večeří, takže těžko říct, zdali bych na takovou cestu ještě někoho přesvědčil.
Já osobně bych do Bruselu raději letěl a vyspal se v pohodlí hotelu se sprchou, ale při cestě do nácestných stanic může být tento noční vlak zajímavou alternativou nejen pro noční cestovatele, ale i pro další cestující, kteří třeba koukají po spojení Prahy a Berlína v okrajových částech dne.
Věřím, že si European Sleeper najde spoustu pravidelných cestujících. Zůstává ale otázka, zdali novým generacím cestujících bude nasazování takto starých vozů do budoucna stačit.