Po roční přestávce se opět vracíme k seriálu Letem Českem, ve kterém Vlastimil Kučera představuje často nepříliš známá muzea s dopravní tématikou. Tentokrát přiblíží Muzeum silnic ve Vikýřovicích u Šumperku. 

Původně se Muzeum silnic mělo jmenovat Muzeum komunikací. „S žádnou verbální či neverbální komunikací ale naše muzeum nemá nic společného,“ říká s úsměvem jeho ředitelka Alena Turková. „Na druhou stranu má ale hodně společného se zeměpisem. Třeba takové hatě…,“ dodává její kolegyně a pro dnešek i pokladní Karla Pospíšilová. A já začínám chápat význam silničářských dvojsmyslů.

V tomto muzeu se totiž dozvíte, že Hatě nejsou hatě. A nejen to. Vnitřní část expozice se dělí na tři stálé výstavy. Ty najdete v přízemí. V prvním patře, nebo už v podkroví najdete výstavy, které jsou ve Vikýřovicích pouze dočasně. Paradoxně se můžete dívat ve Vikýřovicích i z vikýřů na venkovní část. Třeba v případě, že venku prší. Ale než projdete přízemí, pršet přestane.

Silnice je život

Jaké jsou kořeny slova silnice? Původně šlo o to silnit cestu, posilovat, zpevňovat kameny, hatěmi a kmeny. I taková byla doba Karla IV. Jak se ve středověku cestovalo, se v muzeu můžete seznámit. I díky myšlenkám jednoho anglického šlechtice, který cestoval do českých zemí.

Dobře si prohlédněte hatě. „Výdřeva z kulatiny zpevňující v bahnitých místech staré komunikace,“ uvádí se v muzeu. Tyto byly nalezeny při výkopových pracech ve městě Rousínov a pocházejí z 15. až 17. století.

Zajímavý je i patent Marie Terezie z roku 1750 o stanovení obchodních silnic. Je možné si ho tu přečíst v originále. První císařské silnice se stavěly od roku 1738. Byly vydány i přesné pokyny pro jejich správu a údržbu.

Víte, kdo to byl cestmistr. A kdo byl cestář, kdo to byl pohrabáč? Nebo jaký je rozdíl mezi patníkem, staničníkem, milníkem a cestníkem? A znáte všechny patrony cest, silnic a pocestných? A co třeba různé druhy posypového materiálu, rozeznáte je? I to si zde můžete ověřit.

Bratři Kleinové

„Základem podnikatelských úspěchů bratří Kleinů byla dobrá technická příprava a zejména výborná organizace práce spolu s maximálním osobním nasazením, ale i velkou náročností vůči zaměstnancům. Ke svým zaměstnancům však projevovali Kleinové na svou dobu značně vyvinuté sociální cítění. Ve svých průmyslových podnicích zavedli bezplatnou lékařskou péči a prvotní formu zdravotního pojištění, podporovali talentované mladé zaměstnance, ale
vydávali i vysoké částky na dobročinné účely.“

Tak představuje muzeum rodinu, která se podílela na rozvoji regionu, v severní části rakouské monarchie pak na stavbě železnic. Pozoruhodná je i projekční kancelář z konce 19. století. Malé návštěvníky prý občas překvapí absence výpočetní techniky.

Mosty. Nejen na fotografiích, kresbách, ale i ve skutečnosti. Jedna ukázka ve venkovní části, druhá v interiéru. Různé druhy mostů a tedy i terminologie. Hradní, zámecký, v tuto chvíli i haťový by člověk už věděl, ale zavážecí, inundační, nebo mrtvý most? Nebo rozdíl mezi lávkou, mostkem, estakádou?

Děti si mohou zkusit postavit oblouk mostu. Nebo obdivovat most od Leonarda da Vinci. Geniální konstrukce, most postavený bez spojovacího materiálu.

Venkovní expozice

Stroje a auta, se kterými silničáři pracují dnes a denně. Třeba takový „Seřezávač krajnic T 121 na podvozku Zetor 12145″ z roku 1988. Dětem bude připadat jako nějaká prehistorická příšera. Nebo o kus dále nenápadný stroj – sněhové frézy Laffly. Tato „Francouzka“ pro změnu odklízela písek na Saharské poušti. Naproti tomu taková sovětská speciální fréza Ural z roku 1973 dokázala standardně odhodit sníh do vzdálenosti 37 metrů, v extrémních případech až na 64 metrů.

Dnes můžeme končit upraveným heslem: Za vším hledej ženu. Ve Vykířovicích totiž na začátku všeho stáli muži. Začalo to zmiňovanými bratry Kleinovými a končí Romanem Bednářem, který toto výjimečné muzeum založil. Jen nevíme, jestli si u toho zpíval tu písničku o cestáři, který pracoval na silnici do Prášil a přitom ho potkala hraběnka ve zlatém kočáře.

Víme jen to, že místní muzeum patří do evropské rodiny s touto tematikou. „Třeba z okolních států ho nemá pouze Slovenská republika, ale už o něm uvažuje. Ostatní už ho totiž mají.“ Nevím, která z žen spjatých s expozicí mi to říká. Já jsem se totiž věnoval už prvnímu exponátu – replice sněhového pluhu z 19. století. To je tak, když nedáváte pozor.

Otevírací doba:

Út–So: 9.00–16.00 hod.

Jinou dobu návštěvy možno domluvit telefonicky nebo e-mailem.

Vstupné na muzejní expozice:
Dospělí: 50,- Kč
Děti: 6–15 let, senioři, ZTP: 30,- Kč
Rodinné (2 dospělí, 1–4 děti): 110,- Kč
Rodinné pasy: 80,- Kč
SeniorPas: 20,- Kč

Vlastimil Kučera

Tagy Letem Českem Muzeum silnic Vikýřovice

3 komentáře