Komentář: Najdi si Svůj vlak aneb když se spojí ministerská neschopnost a drážní malost
Stačí napsat něco kritického vůči Českým drahám a člověk má hned jistotu, že to rychle schytá zejména ze strany jejich
Stačí napsat něco kritického vůči Českým drahám a člověk má hned jistotu, že to rychle schytá zejména ze strany jejich zaměstnanců. Když jsem si dovolil ve čtvrtek upozornit na to, že České dráhy ve svém vyhledávači spojení a e-shopu nabízejí naprosto nesmyslná spojení, přicházely argumenty typu Lidl taky neukazuje ve svém letáku akční nabídku Albertu.
Text měl pouze upozornit, že ČD nabízejí něco, co nedává příliš smysl. Nebo si snad myslí, že opravdu někdo pojede ze Železného Brodu do Tanvaldu přes Liberec?
Proč je vymazání spojů jiných dopravců z vyhledávání spojení na stránkách ČD i v aplikaci Můj vlak chybou?
Železniční doprava opravdu není supermarket, ale síťová služba. České dráhy jsou v tuzemsku největším dopravcem, logicky tak lidé kromě vyhledávačů hledají spojení právě u nich. Když ale cestujícímu nabídnou spojení, které vede delší a dražší cestou, zákazník začne hledat jiné řešení: autobus či auto. To vše jen proto, aby si náhodou nevydělala konkurence, která konkurencí ve skutečnosti není, pokud je na trati v závazku státu či kraje jediný dopravce. Ten pro České dráhy představoval konkurenci v době, kdy se rozhodovalo, kdo smlouvu na provoz získá.
Jeden příklad, jak mohou České dráhy na spolupráci s konkurencí vydělat. Spojení Praha – Český Krumlov. Vžijte se do role asijského turisty, který nezná zdejší vyhledávače a jde automaticky na stránku největšího dopravce. Nabídne mu jeden vlak denně. Co udělá turista? Sedne do jednoho z mnoha autobusů, které ho dovezou až do Českého Krumlova na jednu jízdenku. Přitom stačí jediné: domluvit se s GW Trainem, který zajišťuje vlaky z Českých Budějovic do Českého Krumlova, a prodat společnou jízdenku. České dráhy by získaly tržbu za podstatně delší úsek z Prahy do Českých Budějovic. Takhle ji dobrovolně odevzdávají z velké části autobusové konkurenci.
To, že postup Českých drah je poněkud mimo, ukazují i příklady za zahraničí. Ve vyhledávači spojení u rakouských ÖBB či německé DB najdete například spoje českých dopravců na území Česka. Nejen Českých drah: pokud budete hledat spojení třeba z Vídně do Kojetína, nabídnou vám ÖBB i vlak RegioJetu. Tedy dopravce, kterého rakouské státní dráhy v oblibě nemají a je pro ně konkurencí v relaci Vídeň – Praha.
Stačí se podívat i do jiných oborů v dopravě: jedny z největších asijských aerolinek – Air Asia – minulý týden oznámily spolupráci s českou společností Kiwi v jejich rezervačním systému. V praxi tak přímo na stránkách Air Asia nabízí spojení i s dopravci, s kterými nijak nespolupracuje, ale zákazník s jejich letenkou může částečně využít jejich lety. Protože vědí, že v dané relaci spojení nemůžou zákazníkovi spojení nabídnout.
Nemusíme ani do Asie: když začnete hledat spojení na stránkách pražského dopravního podniku, automaticky vám nabídne i vlaky Českých drah. Ty za to nic neplatí, přesto je DPP nabízí. V DPP pochopili, že klíčové je pro cestující najít možnost rychlého spojení veřejnou dopravou, protože největší konkurencí není pro ně v Praze vlak Českých drah, ale auto.
Ozývají se i hlasy, proč nenabízejí spojení s Českými drahami alternativní dopravci. Odpověď je jednoduchá: zájem o spolupráci z jejich strany je, ze strany ČD ne. S podílem pár procent výkonů v závazkové dopravě nejsou oni těmi, kdo určují podmínky na trhu.
Lze pochopit, že České dráhy nechtějí ukazovat konkurenci tam, kde skutečně konkurence panuje, tedy u vlaků mezi Prahou a Ostravou. Odmítání uvádění spojů jiných dopravců zní spíše jako uražená ješitnost a především malost. ČD mohly dál upevnit svůj technologický náskok především s aplikací Můj vlak, namísto spolupráci a expanzi věnují svůj čas a energii obraně před jinými dopravci. Možná ještě úplně vedení ČD nepochopilo, že jejich hlavní konkurenci není žlutý, zelený, fialový, černý ani růžový vlak, ale auto.
Současný stav je bohužel i smutnou vizitkou ministerstva dopravy. Nepořádek v tarifech je důsledkem toho, že ministerstvo nestihlo včas připravit legislativně státní jednotný tarif. Úředníci ho připravili včas, pak nepochopitelně novela zákona o dráhách ležela dlouhé měsíce k podpisu u ministra Dana Ťoka, poslancům trvalo téměř rok, než ho schválili, aby ho Senát poté opět vrátil poslancům. Není jasné, proč se státní jednotný tarif nestal součástí jen malé technické novely, jako například možnost autonomního řízení metra.