Elinka se po dlouhé pauze a opravě trakčních motorů vrací na trať Tábor – Bechyně
Elinka. Autor: České dráhy
Na pravidelných spojích bude na Bechyňku nasazována i Bobinka, tedy škodovácká lokomotiva z poloviny 50. let. Je rovněž po opravě.
Jak se pokročilo s budoucí náhradou Regionov a žehliček na této trati? Něco nového?
Rozhoduje cena vlakového kilometru …
Infrastrukturní požadavky Jihočeského kraje jsou:
– Modernizace tratě a zvýšení traťové rychlosti na 60 – 80 km/h
– Přizpůsobení tratě pro provoz moderních vozidel, rekonstrukce ŽST Malšice
– Vybudování zastávky Tábor–Maderův vrch v prostoru ulic Mostecká-Husova pro zlepšení dostupnosti škol a centra
Bez změny trasování nelze zvýšit rychlost na 60-80 km/h bez propadů. Takže jsem zvědavý jestli kraj alespoň slovně pomůže do úuzemního řízení pro narovnání některých oblouků. Trať to zatraceně potřebuje památka/nepamátka.
Zastávka Tábor–Maderův vrch, pokud se jí podaří postavit, bude kvůli stoupání pro strojvedoucí výzva.
Moc bych nečekal, že tu bude jezdit něco jiného, než Regionova..
Jezdí žehlička a Baafxy. Přesně to, co člověk ve 21. století od osobního vlaku očekává. Ale hlavně, že je to elektrické. Ironie.
Známý z Tábora se svěril, že starší tetiny mají Regíny rády, dobře se jim do toho leze. Jak jsem koupil, tak prodávám…
Tak oproti žehle a Bafíkům to vyšší komfort bohužel je.
A co Vás na tom proboha překvapuje? Příklad od nás z Vysočiny, jasně, třeba taková řada 854 může být tisíckrát pohodlnější než regionova, může být nakrásně tichá (což neni, ale oproti regionově budiž), ale když nejedete hodinu daleko, tlačíte kočár a dítě, tak je prostě ta regionova místo těch úžasných motoráků ála hydra naprosto k nezaplacení. A teď si představte obyčejného českého staršího člověka (tedy s nadváhou, prostě to tak je), co se snaží používat VHD třeba k cestě na nákup, nedej bože aby měl třeba ještě hůl nebo berli. A lidi pořád nechápou, proč tady má skoro každej auto… Číst vice »
bych cekal, ze tu bude jezdit autobus
Franta povídal, že regionově už na střechu přidělávají pantograf.
Elinka je moje srdcovka. Zrovna se dívám na fotky, kde tehdy tříletá dcera na sedačce na stanovišti při jizdě plašila usilovným houkáním všechno živé v okolí a já pak s panem fírou v Bechyni obdivoval tu geniální jednoduchost a přitom bytelnost konstrukce.
Doufám, že aspoň houkala předpisově podle pokynů tam, kde se houkat má.