Obrazem: Nejstarší nádražní hodiny na českém území byly zrestaurovány
Unikátní hodiny z 19. století se dochovaly díky souhře šťastných okolností a také péči personálu stanice.
Správa železnic odhalila zrestaurované peronové hodiny v Dolním Žlebu. Jde o vůbec nejstarší funkční nádražní hodiny na českém území. Do čekárny byly umístěny popisy hodin, obce a okolí v češtině a němčině. Na restaurování spolupracovali odborníci z Muzea města Děčína.
Při průzkumu bylo zjištěno, že hodiny byly vyrobeny v 70. letech 19. století v Sasku, do Dolního Žlebu byly instalovány později, pravděpodobně po roce 1900, nejpozději však v roce 1918. Úsek Podmokly (dnes Děčín hl.n. – Dolní Žleb – státní hranice) spravovaly až do roku 1945 Německé říšské dráhy.
„Díky souhře šťastných okolností a také péči ze strany personálu stanice se hodiny dochovaly až do dnešních dní,“ uvedla mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová. Zřejmě k tomu přispěla i odlehlá poloha u státní hranice (dlouhodobě bez běžné příjezdové komunikace).
Hodiny jsou poháněny mechanicky závažím, na jedno vytažení vydrží v chodu zhruba 30 hodin. Hodiny původně osvětlovala plynová lampa, dnes jsou osvětlovány elektricky. Restaurování hodin bylo součástí opravy celé výpravní budovy Dolní Žleb.
Návrat hodin s ciferníkem a ručičkami na nádraží je i velkým tématem šéfa Správy železnic Jiřího Svobody. „Chci umístit na nádraží hodiny. Někdo postupně moudře zlikvidoval hodiny na železnici, což mi nejde na rozum. Každý stát si uchránil železniční hodiny, jen tady se nějak nechaly zmizet,“ uvedl Svoboda loni na podzim v rozhovoru pro deník Zdopravy.cz.
Jednotný železniční čas byl v začátcích železnice pojem a sloužil i jako první zabezpečení. Takto jej charakterizoval historik a expert na dějiny dopravy Milan Hlavačka v rozhovoru, který s ním kdysi autor vedl:
Když nemáte žádné zabezpečovací zařízení, tak jediná cesta k bezpečné železnici je vytvoření jednotného železničního času. To znamená, že železničáři mají hodinky, které ukazují všem stejně. A je jedno, kolik je hodin na kostele v Brně.
Železničáři mají vídeňský čas podle prvního vlaku, který vyjížděl z Vídně na Brno. Ve Vídni byly pod sklem zapečetěné hodiny, které spravoval univerzitní astronom a hodinář a každý den je kontroloval. Strojvedoucí prvního ranního vlaku z Vídně do Brna měl povinnost si své hodinky srovnat podle těch zapečetěných a poté rozvážel čas do kraje. V každé stanici si všichni šli srovnat hodinky podle něho. Tratě byly jednokolejné, míst pro vyhnutí bylo málo, takže vlaky se musely přesně potkat. Když se něco stalo a nejelo se podle času, tak došlo k maléru.
Nádražní hodiny v Jindřichově Hradce. Pramen: Archiv Ivo Štěrby