Letem Českem: Trabant muzeum Praha Motol je poctou automobilům zaniklé značky

Trabant muzeum Motol. Foto: Vlastimil Kučera

Součástí muzea je dobová garáž nebo předměty denní potřeby z bývalé NDR.

V dnešním dílu našeho putovního seriálu vás Vlastimil Kučera zavede do hlavního města České republiky, Prahy Motola. A nebudeme se stresovat, kdo přinese dárky pod stromeček. Jestli Ježíšek nebo kurýrní služba. Lepší je si naplánovat cestu do dalšího originálního muzea.

Nestává se často, aby se podle muzea pojmenovala celá ulice. V Praze 5 to tak je – ulici „Trabanťáckou“ znají v okolí všichni. A i když se jedná pouze o neoficiální místopis, který v mapách nenajdete, reálnou ceduli tu uvidíte. Visí na budově STK, ve které je i samotná expozice.

A pak už si jen kupte jízdenku a počkejte na zelenou na vstupním semaforu. Hned při výstupu do prvního patra budete míjet vitríny s drobnými předměty. Určitě jim věnujte pozornost. V jedné z nich je i ručně podepsaný výtisk knihy vzpomínek s věnováním od Elišky Junkové. „Máma totiž také jezdila automobilové závody. Já jsem v tom prostředí vyrůstal. Ale mně se víc líbilo sbírat automobily,“ vypráví Martin Hucl, majitel muzea. Jde tedy tak trochu o pokračování rodinné tradice.

Helena Huclová závodila v Trabantech. Možná i proto se patronem muzea stal další příbuzný – poválečný automobilový závodník Viktor Mráz. I on tu má své čestné místo.

Civilní i závodní verze aut z duroplastu

A už jste přímo v ráji jedné značky bývalého NDR. Trabant 601, který se vyráběl z duroplastu ve městě Zwickau, se v 60. letech stal symbolem tamního průmyslu. Na přelomu 80. a 90. let sice vyjelo ze závodu několik prototypů s motorem VW Polo, krátce nato ale výroba skončila.

„Toto je předchůdce Trabantů – vůz AWZ P70. Můžete se podívat i na motor,“ ukazuje s úsměvem Hucl. Prohlídka motoru je interaktivní. Vrcholně sofistikované IT systémy sice nečekejte, ale za to se můžete těšit na vtip a překvapení.

Návštěvníky muzea hodně zajímá i dílna, kterou můžeme usadit do 80. let. Můžete zavzpomínat, nebo se naopak seznámit s tím, jak takové dílny a garáže byly dřív vybaveny. Jaké byly značky tehdejších obalů – třeba olejů, chladicích kapalin, čističů motorů.

V expozici najdete civilní verze aut i ty závodní. Každý vůz tu má svůj příběh. Stejně jako Trabant se značkou ZRB 92 – 91. Mimochodem – víte, co to bylo za okres?
Vyjma samotných aut, se můžete seznámit i s důležitými milníky v historii této zaniklé značky. Zadní část místnosti vás přivede do minulého režimu nejen výrobně, ale i politicky. Je tu totiž zelené vozidlo východoněmeckých pohraničníků.

Bakelitové rarity

A hned naproti „část Berlínské zdi“. Starší generace tu může svým potomkům vyprávět, co to bylo za dobu. Jak se cestovalo nebo necestovalo, jak se čekalo na hranicích v dlouhých frontách, co to byl devizový příslib, nebo jak vás na betonové dálnici v bývalé NDR předjížděly právě vozy „z umělé hmoty“ za specifického zvuku, ale hlavně díky dvoutaktu specifické vůně.

Muzeum má i svou venkovní část. Tu nesmíte minout. Je tu třeba vůz IFA F9 Combi, který se vyráběl ve stejné továrně jako později Trabant. Nebo vystavenou karoserii, kterou si kdysi koupil majitel „do zásoby“ a nikdy nepoužil. A ještě zajímavější je osud poslední série 444 kusů Trabant 1.1. Do Prahy se dostaly z jednoho parkoviště tureckého přístavu.

Děti zase ocení „trabiho“ z kostiček stavebnice Lego. Je tu i model žlutého Trabanta, se kterým Dan Přibáň vyrážel na expedice po celém světě.
A pokud se vám zastesklo po malém „bakelitovém“ (vím, je to hanlivé, ale ve své době hojně užívané) vozítku, dva kusy jsou na prodej. Jeden klasický sedan a druhý ve verzi kombi.

Závěrem nesmíte minout místní občerstvení a obchůdek v jednom. Najdete zde nejen upomínkové předměty, jako třeba jedinečný plecháček, ale i šanci na unikátní zážitek. Lze si tu totiž koupit vyhlídkovou jízdu po Praze Trabantem. No řekněte – nestojí to za to?