Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo příručku pro obce k omezení vizuálního smogu v oblasti dopravního značení. Jejím cílem je podle autorů komplexně popsat problematiku umisťování dopravního značení a zařízení, vyvrátit časté omyly a mýty a poskytnout doporučení, jak předejít přemíře těchto prvků. Ke stažení je zde.

„Ulice jsou totiž především veřejným prostorem a dopravní funkce jako jedna z forem využití by neměla ty ostatní zastiňovat, jak se v současnosti často děje,“ uvádí se v úvodu příručky.

Příručku připravila neziskovka Naše kultivovaná města designérky Veroniky Rút, hlavním autorem je dopravní expert Martin Marek.

Při běžných rekonstrukcích ulic podle něj padá veškerá zodpovědnost na dopravní projektanty, správce komunikací a jiné technické profese. Architekti a urbanisté se málokdy dostávají ke slovu.

„Projekty se zároveň často přizpůsobují politizovaným tématům, jako jsou parkovací stání, stezky pro cyklisty nebo zastávky veřejné dopravy, a málokdy se komplexně přemýšlí nad celkovým zkvalitněním prostoru pro život,“ uvádí příručka.

Estetická kvalita přitom není pro technické profese prioritou a často ani zohledňovaným rysem. „Dopravní značení a dopravní zařízení jako zábradlí, sloupky, světelné signály atp. bereme jako samozřejmost, přestože taktéž vnášejí do intravilánu pohledové i fyzické bariéry a přispívají k vizuálnímu smogu,“ zmiňují autoři.

„Lidé by nevěděli, co dělat“

Zatímco reklama nebo nejednotný mobiliář jsou podle nich již hojně vnímány a zpracovávány, součásti dopravní infrastruktury zůstávají přehlížené.

„Dopravní značení je chyba designu veřejných prostranství. Nejdůležitější pro to, jak se lidé chovají, je to, jak je ulice uspořádaná,“ uvedl autor příručky Martin Marek v podcastu Veroniky Rút.

Jako příklad toho, že pro chování řidičů je více než značky důležité samotné navržení silnice či ulice uvádí šířku jízdních pruhů. „Pokud je širší, než musí být, tak lidé z principu jedou rychleji, protože rychlost jinak vnímají. Drtivá většina lidí neporušuje pravidla, protože by chtěla, ale protože si to neuvědomuje,“ domnívá se Marek.

Soukromý chodník vytočil obyvatele Žižkova. Podle radnice mají rezidenti na ceduli právo

Dalším příkladem jsou třeba křižovatky hlavní a vedlejší silnice, kde podle v Česku zažitých pravidel značka prostě být musí. „A najednou přijedete do Anglie a zjistíte, že tam ty svislé značky nemají,“ popisuje Marek. Tuzemským argumentem podle něj je, že to lidé neznají a nevěděli by, co dělat.

„Ale rozšíření povědomí nelze dosáhnout, pokud se s tím lidé nesetkávají. Ale lidé se s tím nemohou setkávat, protože to neděláme,“ argumentuje autor příručky Martin Marek.

Obsese dodatkovými tabulkami

Příručka také zmiňuje například českou obsesi s obsáhlými dodatkovými tabulkami u značek. „Ty za jízdy nelze stihnout přečíst a pochopit, značení je tedy řidiči ignorováno, čímž ztrácí smysl,“ píše se v příslušné kapitole.

Jako neopodstatněné se dle autorů jeví také zakazování sporadických (či spíše teoretických) jevů na málo významných komunikacích, zejména zákazových značek pro určité typy vozidel nebo omezení délky.

„Osazená značení nepochybně vychází z historické zkušenosti, nicméně je ke zvážení, jak často takový jev nastává, aby kvůli tomu bylo nutné instalovat trvalou značku. Zároveň je třeba se vždy ptát, jestli lze dodržování omezení (dostatečně) kontrolovat a vymáhat,“ zmiňují autoři.

Příručka má pomoci sídlům všech velikostí, tedy nejen městům, ale i malým obcím. Ty sice nemají tolik dopravní infrastruktury, ale jsou často ve znalostní nevýhodě proti větším hráčům, kteří jejich území ovlivňují.

Tagy dopravní značení dopravní značka vizuální smog

30 komentářů