Spolupracovník deníku Zdopravy.cz Aleš Petrovský si připravoval letní železniční putování po Chorvatsku. Chtěl využít i vnitrostátního lůžkového vozu chorvatských drah (HŽPP). Rezervace do tohoto vozu nejde koupit přes e-shop, ale jen osobně v pokladně. A tak vznikla tato pětidílná série o tom, jak jel Aleš z Česka přes Slovinsko do Chorvatska. Pro lůžkovou rezervaci.

• 1. díl: Noční gastronomie
• 2. díl: ÖBB Lounge a výluka v rakouském podání
• 3. díl: Na návštěvě v jídelním voze a „bistru“ Slovinských železnic
• 4. díl: Jízdenky offline a střípky z MHD
• 5. díl: Low cost ve vzduchu a na kolejích

Do odjezdu vlaku EC 151 „Emona“, kterým jsem měl v plánu dojet do slovinské Lublaně, zbývala ještě spousta času, a tak jsem přemýšlel, jak jej na hlavním nádraží ve Vídni strávit. Napadlo mě, že ÖBB zde přece mají svoji lounge, na jejich webu jsem si tak našel, jaké jsou podmínky vstupu.

A vida, i k jízdence do druhé třídy lze za 10 eur zakoupit vstup. To jsem rozhodně chtěl vyzkoušet. Podle informací z webu je možné tento doplatek zakoupit na pokladnách nebo přímo v ÖBB Lounge. Do jejího otevření ještě chvilka zbývala, a tak jsem zamířil k pokladnám.

Zde jsem požádal obsluhu o zakoupení vstupu, čímž jsem paní pokladní očividně trochu zaskočil. Chvilku se proklikávala pokladním systémem, ale nakonec vše raději zkonzultovala s kolegyní. Výsledek byl takový, že mám jít rovnou do Lounge a koupit si vstup tam s odůvodněním, že zde na pokladnách to nejde.

Došel jsem tedy do prvního patra, kde se ÖBB Lounge nachází a požádal obsluhu o prodej doplatku. Dámy zkontrolovaly moji jízdenku do druhé třídy a vystavily desetieurový doplatek. ÖBB Lounge je podlouhlá, vzdušná, moderně působící a v designu ÖBB. Cestující má na výběr několik druhů míst, z nichž některá jsou vhodná spíše pro odpočinek, jiná pro práci.

Elektrické zásuvky a wifi jsou samozřejmostí, stejně jako místní denní tisk. Prosklená stěna nabízí výhled na ruch v hlavní hale a částečně také na vlaky u nástupišť. Příjemným zpestřením je nabídka snacků či studených a teplých nápojů. Pochutnat si můžete na oříškách, semínkách, několika sušenkách, slaných tyčinkách, ovoci či croissantech.

Z teplých nápojů je k dispozici standardní portfolio káv a čajů a ze studených nápojů voda, cola, ledový čaj či rakouská bylinná limonáda Almdudler. Nesmím zapomenout na možnost využít toalety přímo v prostorách lounge. Poměrně mě také překvapilo, že ke dvoučlenné osádce recepce čekárny zde byla ještě navíc paní, která se starala čistě o catering a odnos nádobí.

Výluka se zásobami

Blížil se čas odjezdu, a tak jsem raději v aplikaci ÖBB kontroloval stav spoje EC 151. Z e-mailů, které mně pravidelně chodily před cestou, jsem věděl, že vlak bohužel bude mezi stanicemi Graz Hbf a Spielfeld-Strass nahrazen autobusy kvůli opravným pracím na trati po bouři.

Novinkou ovšem bylo zrušení služby Bordrestaurant v celém úseku vlaku, aplikace tedy taktně naznačovala, že se mám s jídelním vozem rozloučit. To bylo sice poněkud nešťastné, ale alespoň jsem to věděl předem a mohl si nakoupit nějaké zásoby na cestu.

Po příchodu k soupravě jsem zjistil, že je řazen rakouský jídelní vůz náhradou za slovinský, a tak jsem zásoby nakupoval celkem zbytečně. Bohužel jsem ale kvůli tomu návštěvu jídelního vozu vypustil.

Krom poměrně slušně zaplněných rakouských vozů k sezení (dva velkoprostory a první třída s částí pro přepravu kol) byly řazeny i dva vozy SŽ, a to oddílový vůz druhé třídy a oddílový vůz první a druhé třídy. Takové vozy nevídám každý den, a proto jsem se rozhodl pro cestu právě ve vozech SŽ. Navíc byly na rozdíl od vozů ÖBB téměř prázdné.

Cesta rychle ubíhala, průvodčí mě informoval o výluce a já si užíval jízdu. Občas to chtělo otevřít odemčenou ventilačku, protože klima příliš nefungovala, stejně jako toaleta. Dorazili jsme do stanice Graz Hbf a zkušeně jsem se vydal podle fialových cedulek s přeškrtnutým vlakem k autobusům náhradní dopravy.

Spoustu cestujících, zejména turistů, zmátl přistavený autobus ÖBB před nádražní budovou, ale ten pro výluku určený nebyl. Bylo třeba opravdu jít po výstupu z nádražní budovy vlevo, podle cedulek, až jsem dorazil k připraveným autobusům s logy „Postbus“ a orientacemi „S5 Schienenersatzverkehr Spielfeld“.

Obrovskou výhodou a inspirací pro Česko byli řidiči, kteří všichni měli vestu s potiskem o náhradní dopravě a aktivně se starali o cestující, rozřazovali je do autobusů, pomáhali se zavazadly, s kočárky a upozorňovali, kolik jede autobusů, a ať je cestující obsadí všechny a nemačkají se.

Chybějící jazykovou vybavenost u řidičů nahradil vstřícný přístup a snaha pomoct, takže bylo celkem jedno, ze které jste země, ale dostali jste se do správného autobusu i za pomocí mobilu, papíru a tužky či jiných pomůcek. Upřímně jsem byl rád, že jsem tuhle výluku mohl zažít, neboť byla velkou inspirací, jak to dělat jinak i u nás. Naopak třeba z Německa (nejen od DB) mám úplně opačné zkušenosti.

Předpokládané zpoždění mělo být kolem třiceti minut, což se nepovedlo dodržet, ale alespoň jsem měl čas udělat si pár fotek druhé soupravy, pendlující mezi rakouskou hranicí, Slovinskem, a jak jsem později zjistil, i Chorvatskem.

Velkým překvapením (a hlavně příjemným) byla přítomnost slovinského jídelního vozu, ze kterého jsem měl obrovskou radost. Upřímně jsem v něj vzhledem k výluce vůbec ani nedoufal. Jako kompletně chybná se tedy ukázala informace v aplikaci ÖBB, jelikož jídelní vůz (vozy) byl zajištěn po celou trasu vlaku, pochopitelně krom kousku, který se konal po dálnici.

Dále byl v soupravě řazen rakouský vůz první třídy kombinovaný se služebním oddílem pro přepravu kol a dva standardní rakouské vozy řady Bmz, z nichž jeden byl v laku ÖBB Nightjet. Ten jsem si také vybral ke své cestě dále do Lublaně.

Klima byla krásně funkční, a tak jsem sledoval nádhernou krajinu kolem řek Savinja a Sáva, která místy brala dech. Sám jsem byl naštvaný na sebe, že jsem Slovinsko tak dlouho opomíjel a rozhodně se sem musím podívat na delší dovolenou.

Po návštěvě v jídelním voze (popsána v následujícím díle) jsem si také povšiml čilého stavebního ruchu ve stanicích i na trati. Masivní modernizace infrastruktury je patrná na první pohled. To už vlak vjížděl na nádraží v hlavním městě Lublani, které na svoji rekonstrukci ještě čeká (a zoufale ji potřebuje).

Tagy Graz Na vlastní kůži ÖBB Slovenske železnice SŽ Vídeň

63 komentářů