Pět let Leo Express: Velké ambice zůstaly. Firma kupí ztráty a čeká na „jackpot“
Přesně před pěti lety vyjel poprvé na české koleje s cestujícími v pravidelném provozu soukromý dopravce Leo Express. Jednotka Stadler
Přesně před pěti lety vyjel poprvé na české koleje s cestujícími v pravidelném provozu soukromý dopravce Leo Express. Jednotka Stadler Flirt, která odjela ve 4.56 z pražského hlavního nádraží, znamenala další zahuštění konkurence na trase Praha – Ostrava i další pokles cen.
Při pohledu na čísla se pětileté výročí dopravce jeví částečně i jako ekonomický zázrak: za první pololetí letošního roku je na účtu neuhrazené ztráty už celkem 654 milionů korun a firma zatím nejeví náznaky obratu do kladného hospodaření.
Firmu drží při životě hlavně příchod dalších investorů, kteří do firmy nalili peníze. Zatím posledním novým akcionářem je Martin Burda, který před dvěma lety prodal svůj podíl v Pivovarech Lobkowicz čínské skupině CEFC. Stejně tak pomohl i odklad splátek největších věřitelů, tedy Credit Suisse a Leoše Novotného staršího.
Z pohledu cestujícího přinesl nástup Leo Express větší konkurenci a tím i tlak na lepší služby. I když někteří považují Flirty za nevhodné pro dálkovou dopravu, firma našla své zákazníky nejen díky nízkopodlažnosti a velkoprostorovému uspořádání. V jízdních řádech dopravce objevil dlouho podceňované spojení mezi Prahou a Přerovem, kde lidé museli do té doby spoléhat většinou jen na pomalé koženkové rychlíky, protože lepší soupravy město objížděly. Zatímco první roky se jízdní řád často měnil, teď už zůstává stabilní.
Leo Express byl prvním, který prolomil hranici sto korun za jízdenku mezi Prahou a Ostravou, tuto cenu drží u části míst dosud. Zároveň ale dokázal najít cestující, kteří ochotně zaplatí prémiové ceny překračující původní cenové relace Českých drah. Jako první na železnici zavedl dynamický systém, kdy se ceny jízdného mění podle aktuální poptávky. Jako jediný nabízí i zrušení jízdenky až do poslední minuty před odjezdem. Na druhou stranu svým dvěma konkurentům na spojení Praha – Morava nemůže konkurovat četností spojů. Dnes může firma i litovat toho, že své jednotky nekoupila jako vícesystémové, protože se namísto souboje Praha – Ostrava mohla dříve vrhnout na jiné trasy, například Praha – Brno, a získat tam s náskokem lepší tržní podíl. Podobně se to firmě povedlo u spojení Prahy a Starého Města u Uherského Hradiště.
Pětiletka Leo Expressu přinesla řadu personálních změn, ve firmě se prostřídala celá řada manažerů. Firma má aktuálně například už čtvrtou mluvčí. O nepříliš idylických vztazích mezi zaměstnanci svědčil i nedávný soud o neplatnost výpovědi, který dopravce prohrál.
Leoš Novotný mladší jako zakladatel už není zdaleka tolik vidět a věnuje se i jiným projektům, řízení má plně na starosti Peter Köhler. Pod jeho vedením firma expanduje do jiných druhů dopravy včetně koloběžek, minibusů či sdílení soukromých aut. Jak úspěšně, to ukáže čas, zatím jde spíše o ztrátové projekty. Soukromý RegioJet se mezitím na železnici už stihl dostat do plusu a ukázal tak, že se i při nízkých cenách dá vydělávat. Zatímco na začátku se zejména mediální konfrontaci s Českými drahami Leo Express vyhýbal a nechal prostor hlavně Radimovi Jančurovi z RegioJetu, teď je v hlavní roli kritiků státního dopravce Leo Express.
Za celou pětiletku firma oznámila několikrát, že se dostala do provozního zisku, v něm se ale dlouho neudržela. Rostoucí ztráty vysvětluje společnost hlavně tím, že rozvíjí nové byznysy. Firma ovládla firmu na minibusy z Ostravska do Polska TigerExpress, letos začala jezdit nově v Německu po zkrachovalém dopravci Locomore. Průlomem může být získání povolení pro provoz v Polsku, které se firmě podařilo vybojovat jako prvnímu open-access dopravci. Současně stále mluví o nových vlacích z Číny.
I přes nakumulované ztráty nezůstává firma při zemi. Před necelým měsícem podala nabídku ministerstvu dopravy na převzetí většiny dálkových linek. Jak ministerstvo bude reagovat na nabídku dopravce, který má kvůli havarované jednotce aktuálně ve svém majetku čtyři vlaky, není zatím jasné.
Nepříznivou ekonomiku ale stále může náhle vylepšit jedno rozhodnutí. Už přes pět let běží spor o antimonopolního úřadu a následně Evropské komise o to, zda České dráhy svoji cenovou politikou porušily pravidla hospodářské soutěže. Souběžně s tím dopravce žaluje ČD o více než 400 milionů korun jako náhradu škody. I když nepravomocně je žaloba zamítnutá, rozhodnutí úřadů může ještě žalobou řádně zamíchat. Dopravci tak mohou náhle přistát na účtech stovky milionů korun.