18 milionů za kus. Martin Uher bus začal soutěžit vodíkové autobusy pro Mníšecko

Plnění vodíkového autobusu na čerpací stanici na Barrandově, Foto: Orlen UnipetrolPlnění vodíkového autobusu na čerpací stanici na Barrandově, Foto: Orlen Unipetrol

Autobusy má pohánět „zelený“ vodík vyrobený z vodní elektrárny ve Vraném nad Vltavou.

Středočeský kraj je o krok blíže k experimentu s vodíkovými autobusy v regionální dopravě. Společnost Martin Uher bus vypsala soutěž na dodávku prvních deseti vodíkových autobusů.

Odhadovaná cena zakázky je 180 milionů korun za deset dvanáctimetrových autobusů. Cena je tak zhruba třikrát vyšší než běžné autobusy na naftu. Soutěž dopravce vyhlásil po dohodě uzavřené mezi dopravcem a Integrovanou dopravou Středočeského kraje, která navazuje na dříve uzavřené memorandum a nedávný souhlas krajského zastupitelstva.

Podle dokumentace na profilu zadavatele mají zájemci možnost podat nabídky do konce února. Autobusy budou jezdit v barevném schématu PID. Autobusy mají být dodány do 15 měsíců od podpisu smlouvy. Minimální výkon palivového článku je stanoven na 65 kW. „Cílem zakázky je pořízení bezemisních vozidel, která nahradí stávající dosluhující vozový park, jehož údržba již není ekonomicky výhodná a není v souladu s podporovanou politikou EU ohledně dekarbonizace,“ uvádí se v dokumentaci.

Třikrát dražší než na naftu. Středočeský radní spočítal, kolik bude stát provoz vodíkových autobusů

Vodík by autobusy měly čerpat přímo v centrále firmy Martin Uher bus v Mníšku pod Brdy. Kvůli tomu tu společnost ČEZ vybuduje plnicí stanici. K elektrolýze pak bude využívat elektrickou energii z vodní elektrárny ve Vraném nad Vltavou. Půjde tedy o zelený vodík, mající původ v obnovitelných zdrojích.

Mníšek byl vybrán mimo jiné kvůli kopcovitému terénu, který bude testem pro zatížení vodíkových autobusů a ověření reálného dojezdu v jednotlivých ročních obdobích. Kraj se do experimentu pouští především kvůli evropské směrnici, která stanovuje zvyšování podílu bezemisních vozidel. Vodíkový pohon je však oproti dieselům výrazně dražší, vyšší je i pořizovací cena autobusů. Nevýhodou je nízká energetická účinnost a stejně tak i nutná výstavba plniček a nedostatek dodavatelů zeleného vodíku.

Zatímco elektrobusy se zejména v městské hromadné dopravě staly již běžnou součástí provozu, vodík se zatím příliš v hromadné dopravě osob neuchytil.

Tagy IDSK Martin Uher Bus Mníšecko PID Pražská integrovaná doprava Středočeský kraj vodíková mobilita
52 komentářů