Z Česka do Pobaltí vlakem za tři dny: Přejezd do Varšavy elfem i polským pendolinem

09 Polské pendolino po příjezdu do Varšavy. Foto: Aleš Petrovský09 Polské pendolino po příjezdu do Varšavy. Foto: Aleš Petrovský

V prvním díle Aleš Petrovský popisuje, jaký byl přejezd Polskem.

Spolupracovník deníku Zdopravy.cz Aleš Petrovský se na podzim 2024 vrátil opět do Pobaltí. Tentokrát ale cesta vedla hlavně po zemi. Vlakem se tak vydal na třídenní putování z Brna přes Varšavu a Vilnius do Rigy, aby se následně vrátil zpět za necelé dvě hodiny letadlem do Prahy. V prvním díle popisuje, jaký byl přejezd Polskem do Varšavy.

Bylo chladné podzimní ráno a mé putování zcela netradičně začínalo v Brně, na zastávce Přístaviště. U nástupiště zastavila z pohledu Plzeňáka netradičně souprava dvou tramvají EVO2 na lince 1, kterou jsem využil pro cestu na hlavní nádraží. Souprava tramvají jela jako drak a cesta tak ubíhala velmi rychle. Zajímavá byla pro uživatele menšího plzeňského tramvajového provozu i infrastruktura po které jsme jeli, jelikož se na ní vyskytují takové stavby jako je třeba tramvajový tunel Žabovřeská, smyčka na estakádě u vozovny Pisárky či různá mimoúrovňová křížení v uličním prostoru.

Jelikož jsem si doma zapomněl moji peněženku s několika eury na cesty, tak jsem se rozhodl, že si raději vyměním pár korun v ČD směnárně na hlavním nádraží v Brně. Chvilku mně trvalo, než jsem zapadlé okénko se směnárnou našel, nicméně ani tak jsem nebyl moc nadšený, jelikož se na obrazovce nad okénkem skvěl nápis „zavřeno“. Zkoumal jsem provozní dobu ČD směnárny, ale po rychlém dotazu u pána za kasou se ukázalo, že je otevřeno, jen se zapomnělo na přepnutí stavu na obrazovce. Transakce proběhla rychle a já se začal shánět po nástupišti, ze kterého pojede rychlík 1111 dopravce RegioJet do Bohumína.

Nástupiště naskočilo na tabule 11 minut před odjezdem a sedmivozový páteční rychlík byl přistaven k nástupišti 2 jen o pár chvil později, takže byl čas podívat se, jaké vozy jsou nasazeny. Celkově se jednalo o zajímavou přehlídku vozů různých podob. Já měl původně rezervaci do vozu č. 3 (oddílový vůz s bistrem v tarifu low-cost), ale na mém místě již někdo seděl. Vzhledem k tomu, že jsem si všiml, že vpředu jako jedna z posil jede bývalý vůz první třídy, tak jsem moc neváhal a zabral si pro sebe prázdné kupé v něm.

Jinak pro potřeby drážních nadšenců uvádím komplet řazení z původně rakouských, německých a švýcarských vozů:

Amz (Am004 – označený jako 1. třída „business“) + Avmz (Am502 – označený jako 1. třída, jedoucí ale jako 2. třída „standard“) + Bmz (B207 – 2. třída s bistrem „low-cost“, ex lehátko) + Bpmbz294.7 (Bp106 2. třída – velkoprostor „low-cost“, po humanizaci) + Bmpz (Bp003 2. třída – velkoprostor „low-cost“) + Ampz (Am008 posilová 2. třída – oddílový vůz „low-cost“, opravdu s „p“) + Bmz (B017 posilová 2. třída – oddílový vůz „low-cost“)

Zvenku byl lak vozů v již tradičně ne úplně udržovaném stavu, ale ani uvnitř mého vozu č.6 nebylo vše v pořádku. Nepořádek pod sedačkami, fleky na potazích, prosezená sedadla zejména u okna, nedržící polohovací podhlavníky či rozbitá aretace posuvu sedaček, která posouvala cestujícího do polohy ležmo při brzdění vlaku. Palubní portál ve vozidle nefungoval a objednávky z bistra přes aplikaci nejsou u posilových vozů možné, cestující si musí dojít do bistra sám. Na toaletě působila orchidej trochu absurdně vzhledem ke stavu ostění hlavně dveří. Kdejaké „béčko“ Českých drah má toalety v lepším stavu, než byla ta v mém voze. K dispozici byly ale časopisy i denní tisk. Noviny byly sice úterní a byl pátek, ale to už je jen taková třešnička na dortu.

Do Bohumína jsme dorazili ve 12:25. Na stejném nástupišti, pouze na protější koleji, byl připraven i RegioPanter na letiště v Mošnově a před něj měla přijet na stejnou kolej elektrická jednotka Pesa ELF dopravce Koleje Śląskie, ta však měla na příjezdu z Polska asi 10 minut zpoždění. Ve 12:33 zastavil vlak v Bohumíně a na obrat do Polska tak měl necelých deset minut. Z Bohumína jelo 8-10 lidí a jednotka byla tedy téměř prázdná. Oříšek byl i nákup jízdenky pro trasu Bohumín – Katovice. E-shop Koleje Śląskie ji prodat neuměl, nicméně mně na kontaktním centru ČD poradili, že prodej jízdenky probíhá přímo ve vlaku, jelikož se jízdenky pro tyto vlaky neprodávají ani na pokladně v Bohumíně.

Až ve vlaku jsem si uvědomil, že jsem v zapomenuté „eurové“ peněžence měl připravené i polské zloté. Optal jsem se jedné z průvodčích (celkem jely tři dámy), zdali je možné platit kartou. Prý samozřejmě. Nicméně na českém území neměl terminál signál, a tak se nám nákup jízdenky povedl až ve stanici Chałupki. Jízdenka se skládá ze dvou částí – přeshraniční úsek Bohumín – Chałupki a vnitrostátní relace Chałupki – Katovice.

Všiml jsem si také, že vlak jede pod úplně jiným číslem, než se ukazuje v českých informačních systémech vč. jízdních řádů a tabulí ve stanicích. No a samozřejmě má i pozdější příjezd do Katovic, a už tak napjatý přestup na pendolino ve směru Varšava se najednou smrsknul na tři minuty. Později mi došlo, že je vlak přečíslován kvůli rozsáhlé stavební činnosti, která byla patrná na mnoha úsecích trati, ale naše vyhledávače o změnách nemají informace.

Cesta do Katovic trvala necelé dvě hodiny a vlak se po cestě slušně zaplnil. Během cesty se také vystřídali někteří průvodčí, takže jsem musel ukazovat jízdenky ještě jednou. Celou cestu se také dařilo dodržovat upravený výlukový jízdní řád, aby těsně před Katovicemi nastalo obligátní zastavení těsně před cílem a čekání na uvolnění peronu. U nástupiště jsme nakonec zastavili ve 14:40, přičemž odjezd polského pendolina na spoji EIP 4502 byl plánován z vedlejšího nástupiště ve 14:43, ale naštěstí vše klaplo tak, že jsem si příjezd následujícího vlaku stihl i zdokumentovat.

Nástup a výstup se ukázal jako velký problém, neboť většina cestujících si musela vybrat jedny dveře a než se celá masa lidí vystřídala, tak vlak odjížděl asi se 3 minutami zpoždění. Interiér je ve velkoprostorovém uspořádání a vzhledem k tomu, že byl páteční vlak dle předpokladu plný, tak jsem se usadil na své rezervované místo, vedle jiného spolucestujícího. Místa na nohy mají normální cestující dost, ale vešel jsem se i s drobnou rezervou já. Wi-fi i zásuvka byly funkční bez problémů.

Zanedlouho procházela vlakem stevardka, která přijímala objednávky z bistra v celém vlaku včetně druhé třídy, a také rozdávala všem nově nastupujícím půllitrovou lahev s vodou. Dokonce byla na výběr perlivá a neperlivá. Já se však těšil na návštěvu bistra, kde jsem si chtěl dát něco malého ke svačině.

Bistro je koncipováno hlavně pro konzumaci „na stojáka“, ale v druhé polovině vozu jsou vyhrazená místa přímo pro pohodlnější konzumaci v sedě. Milým detailem jsou speciální podhlavníky upozorňující, že se jedná o místa vlastně „v jídelním voze“. Objednal jsem si u pultu a paní za barem mě poslala se posadit právě tam s tím, že mi vše donese na místo. Jídlo bylo servírováno na porcelánu a s kovovým příborem. K nápoji standardně není podávána sklenička ani kelímek. Bylo by výborné, aby obdobně fungoval servis v bistrovoze Pendolina Českých drah, kde je sice všude napsáno, že se jedná o bistro, ale velmi často jsou na tato místa prodávány místenky. A personál JLV na těchto místech zpravidla již aktivně přestal obsluhovat jako tomu bylo dříve, kdy se to považovalo za plnohodnotnou bistro část.

Wrap byl chutný, dostatečně naplněný, nebyl suchý, zkrátka ideální svačina. Bistro v jinak plném vlaku bylo ale spíše volnější, u pultíku popíjela skupinka pánů pivko a během mé konzumace se vedle přidal pán s dítětem na jídlo. Ale konceptově se mně toto líbí více než to Schrödingerovo bistro v našem českém pendolinu. Nicméně samotné sezení je díky uspořádání 2+1 příjemnější zase v našem pendolinu.

Do Varšavy jsme přijeli jen s několika minutami zpoždění, a to i přes to, že v aplikaci správce infrastruktury padaly různé mimořádnosti k našemu vlaku od poruchy trakčního vedení, přes poruchu zabezpečovacího zařízení až po nepříznivé povětrnostní podmínky.

Na nádraží, které je, jak již dnes bývá standardem spojeno s velkým obchodním centrem, jsem si pořídil dvacetičtyřhodinový lístek na MHD, abych si mohl popojet k nedalekému hotelu, a pak se ještě na večer sjet podívat i do Starého Města. Cestování bylo pro ten den dost, proto jsem byl rád, že mohu vypnout v pohodlné posteli mého hotelu a načerpat energii na cestu vlakem z Varšavy přes Mockavu až do Vilniusu.

01 Interiér posilového vozu druhé třídy RJ. Foto: Aleš Petrovský02 Nepořádek a závady ve vlaku RJ. Foto: Aleš Petrovský03 Osobní vlak do Katovic v Bohumíně. Foto: Aleš Petrovský04 Interiér jednotky PESA Elf. Foto: Aleš Petrovský05 Interiér polského pendolina. Foto: Aleš Petrovský06 Označení míst v bistro části. Foto: Aleš Petrovský07 Odpolední svačina v bistrovoze polského pendolina. Foto: Aleš Petrovský08 Místo na nohy ve druhé třídě polského pendolina u 210 cm vysokého cestujícího. Foto: Aleš Petrovský09 Polské pendolino po příjezdu do Varšavy. Foto: Aleš Petrovský10 Hlavní nádraží ve Varšavě. Foto: Aleš Petrovský11 Večerní MHD ve Varšavě. Foto: Aleš Petrovský12 Zastávka Staré Město ve Varšavě. Foto: Aleš Petrovský
Tagy Koleje Śląskie Na vlastní kůži polské pendolino Polsko RegioJet
9 komentářů