Vlakem na Balkán: Po hranicích habsburské monarchie a podél řeky Sávy
Vlak na rumunsko-srbské hranici. Foto: Martin Kothera
Tentokrát se v cestopise podíváme do zemí bývalé Jugoslávie.
Tentokrát se v cestopise podíváme do zemí bývalé Jugoslávie.
Trochu byl čekal, že autor, milovník železnice, podá i informaci, že ten zmiňovaný úsek mezi Vinkovci a Brodem je právě ten, kde uvízl na několik dnů v roce 1939 (pokud to byl jistě ten rok – AC nezmiňuje), Orient Expres, na cestě z Istanbulu do Calais. Tam právě mělo dojít k té asi dodnes nejznámější vraždě ve vlaku… Pro nás je podstatné, že v té době pravděpodobně už nefungoval přípoj Orient Expresu z Prahy, zřejmě vzhledem k německému záboru i zbytku ČSR.
Opravuji se, ten rok musel být 1932 nebo 1933, tedy ještě bez německého vlivu na železniční spojení s ČSR.
…..jedním dechem, díky za článek!
Ad ten Balkan: on uz blahe pameti kancler Metternich rikal, ze „Balkan zacina na konci ulice, ve ktere bydlim“ – a palac mel na Rennwegu, ulici, ktera vede z centra Vidne jihovychodnim smerem…
Díky za pěkné počtení, jsem rád že klasické cestopisy nebo blogy ještě někde vycházejí – sám občas taky něco napíšu, ale většina autorů tvoří spíš videa, která jsou taky fajn, ale když člověk chce najít nějakou informaci nebo si o některé oblasti a provozu udělat obrázek, je to komplikovanější. Škoda že jste se víc nevěnovali použitým vlakům, ale chápu že ne každého tohle zajímá. Kromě abecedního řazení fotek, zmíněného v diskuzi níže, bych se možná zdržel hodnocení jednotlivých zemí na základě krátké cesty. Mně se třeba Bělehrad líbil méně než Záhřeb – sice ta pěší zóna v centru je fajn,… Číst vice »
Autor bohužel nemá velký talent na psaní blogu, čtení je poměrně nudné.
Bohužel ani na focení – je problém vyfotit stojící (!) vlakovou soupravu celou? Takových snímků je tam povícero – proč zrovna ty nepodarky vůbec pouští ven?
Autor měl po zajímavé cestě dvě možnosti. Buď nenapsat nic, nebo napsat aspoň něco. Já jsem vděčný za to, že to zvolit druhou možnost a myslím, že nejsem sám. A upřímně se divím, že Váš komentář nebyl smazán, protože má tendenci demotivovat případné další autory zajímavých cestopisů. A to není v zájmu ani redakce, ani nás čtenářů.
Ten úsek s jen asi 50 km/h v Chorvatsku je Novska – Dugo Selo. Tvoří jen menší část z trasy Vinkovci – Zagreb, ale myšleno kilometricky.
Časově se to naopak hrozně vleče a navíc je to jednokolejka, tzn. případně se i čeká na křižování.
I tady jsem loni četl, že snad už je na dohled modernizace vč. zdvoukolejnění.
Vůbec nechápu, jak může mít někdo pozitivní dojem že Srbska…když jsem tam byl loni, viděli jsme hromady ruských „Z“ nasprejovaných všude možně od zastávek po značky. Viděli jsme totálně prochcanou (a nejen to) stanici Vukov spomenik, výzvy ve smyslu „NATO je náš nepřítel“ nebo k napadení Kosova, o pohraničním výslechu, který nás měl varovat dopředu, ani nemluvím. Nakonec pohraniční stráž nebyli jediní protivní Srbové. Nebyl jsem tam poprvé, ale pokaždé to byl podobný zážitek. Tentokrát tak zoufalý, že jsme radši nechali propadnout jednu noc v hotelu a odjeli do Bosny. O MHD, která je sice zdarma, ale podle toho taky… Číst vice »
Jo, těchdle nápisů jsem tam taky viděl dost. Osobně se teda cítím líp v Rumunsku než v Srbsku, to mi přišlo ještě chudší a zaostalejší. Ubytovali jsme se u zmiňovaného Vukov spomeniku, největší výhoda je hodně linek MHD v pěší vzdálenosti. Ale teda ubytování, to byla hrůza. Hodnocení 9/10, akorát to byla stará barabizna, vybavení kromě televize skoro autentické pamatující ještě Jugoslávii. Spíš bych doporučil moderní byt v brutalistním sídlišti Novi Beograd než tohle. MHD v Bělehradě je zdarma a podle toho to tam taky vypadá. Jízdní řád je orientační ve smyslu zhruba tolik vozů za hodinu dle intervalu jede,… Číst vice »
Když jsem tam byl já, tak kvůli jedné uzavřené křižovatce v centru (zmíněná demonstrace) zařízli veškerou drážní MHD s výjimkou spojení z Nového Beogradu někde na jih přes ten novější most. Takže i z Vukova-spomeniku, což je velký uzel, se dalo dostat jen autobusy jedoucími po kolejích a běžnými autobusy (a tím vlakem). Na místě X kilometrů vzdáleném od demonstrace se spoustou různých manipulačních míst. Kromě toho starý tramvajový most do Nového Beogradu je v rekonstrukci, což není důvod vést tramvaje odklonem, ale nahradit je totálně přecpanými autobusy, ve kterých se dalo orientovat jen velmi těžko.
Potvrzuji
Pozitivní dojem může mít pouze ten, kdo oddělí politicko-společenskou situaci od reálných dojmů z měst, architektury, krajiny, přírody, lidí …. Jestli to je správně nebo ne, je asi na individuálním uvážení, pak by ale nikdo neměl cestovat a mít pozitivní dojem ani z Maďarska nebo Turecka.
Nemám problém oddělovat politiku od reálného dojmu z výletu. Ale pokud se takovými muraly chlubí v mapách jako turistickým cílem, tak to jde jen velmi těžko.
Naprosto souhlasím, nikdy jsem nenavštívil zemi, která by měla menší potenciál – turistický, ekonomický, pokrokový. Mentálně Srbové žijí minulými křivdami, což brání většině (pozitivních) změn. Jako jo, dobrý jídlo, hezky zvlněná krajina, občas milý setkání, zejména pokud vás baví ta otevřená balkánská nátura, ale jinak je to díra i oproti zbytku Balkánu. Nicméně… letos jedu znova, nevim, proč si to dělám 🙂
Zajímavé. Za těch 10 let, co jezdím na Balkán pravidelně, musím říci, že Srbové (vč. bosenských Srbů) byli ze všech exYU národů ti nejpřátelštější.
Je pravda, že se na Balkáně vyhýbám velkým městům a s domorodci mluvím srbochorvatsky, což v této části světa stále funguje jako dobrý prolamovač ledů. No a samozřejmě se musíte vyhnout tomu zakázanému slovu na K (byť v nevinném kontextu, jako že další den jedu do K…), jinak vás čeká půlhodinová litanie o tom, jak je celý svět na Srby zlej, ačkoliv Srbové jsou Boží národ, a že bez K… jsou jak kdyby jim uřízli nohu etc. etc…
Díky za pokračování. Co se týče Bělěhradu ten mi přišel z hlavních měst Balkánu nejvíce kontrastní. Centrum opravdu krásné, pěší zóna, zkrátka evropský formát. Ale čtvrtě mimo něj spíš bída a neorganizovaný chaos. Zkušenost z Mirijeva a Zvezdary.
Ale není tenhle kontrast standardem celé postkomunistické Evropy na východ od Bratislavy? Třeba včetně Košic (byť to už je hodně dlouho, co jsem tam byl)? Jistě, míra špíny a chaosu na předměstích je rozdílná, stejně tak kvalita centra, takže Bělehrad může kontrastem vynikat, ale Bukurešť vykazuje menší konrast především proto, že i centrum je historicky nic moc.
Nemusíte jezdít ani na Balkán. Myslím, že to máme u nás doma v Česku taky, akorát tady trpíme provozní slepotou a v neznámém prostředí je to pro nás najednou náraz.
Ono totiž úplně stačí, když jedete vlakem v Česku do nějakého velkého města a máte možnost vidět ty všeljaké zadní trakty různých firem a firmiček, někdy i rodinných domků, které zepředu z ulice vypadají úplně jinak.
To vydá na pořádný kontrast se středem města taky.
Není.
Je pravda, že košický Luník se tomu Balkánu celkem přibližuje – nezateplené hnusné paneláky, bordel, špína, zdevastovaný veřejný prostor …
Ale to je taková jediná výjimka.
Ona ta bída a chaos je i v samotném centru nebo hned vedle něj. Tento rok probíhala výluka tramvají přes Savski Trg, takže jedna linka končila nedaleko pevnosti,prakticky na břehu řeky Sávy. Jenže ta konečná to je jak někde na periferii, přístup připomíná polní cestu, parkuje tam spousta aut a nejhorší na tom je, že jezdili hrozně nepravidelně. Chtěl jsem si natočit nějaké to kátéčko jak jede kolem hradeb (to je ještě řekněme malebné), jenže poslední ujelo a nic dalšího nepřijíždělo. 20 minut jsem čekal (odpoledne pracovního dne) až jsem to vzdal a šel na autobus, který funguje jako náhrada… Číst vice »
Stačí už v Brně jít na jihovýchod od hlavního nádraží a vypadá to jako 110 % Balkán.
Moc díky za hezký cestopis. Je opravdu škoda, že dost často osobní vlaky hranice nepřejíždí a při cestě vlakem je potřeba se z nádraží na jedné straně hranice přesunout na nádraží na té druhé nějak jinak. Mimochodem podobně je tomu tak i mezi Finskem a Švédskem (Tornio-Haparanda). To aby si člověk s sebou bral nějakou skladnou koloběžku, pokud se mu nechce těch třeba 10 km po krajnici chodit pěšky.
Tak ten Švédsko – finský přechod jsme ještě v roce 1991 zvládli vlakem… V Haaparandě jsme chtěli po asi o 100m dál stojící dvojici pohraničníků na památku razítko do pasu, ti napřed naprosto nechápali, co chceme, zkontrolovali doklady a pak pochopili a velice se omlouvali, že razítko nemají, že to po nich nikdy nikdo nechtěl… Což jsme zase nechápali my, jelikož postsocialistický tábor se v razítkování naprosto vyžíval…
Zrovna Tornio-Haparanda nedávno zrekonstruovali a od jara se má otevřít pro osobní dopravu. Pěšky to ale není tak daleko, největší problém jsou v létě komáři 🙂
Pěknej cestopis, mám chuť taky vyrazit. Jen ty fotky v galerii by bylo fajn chronologicky seřadit, to mi vadilo i v prvním díle…
Schválně jestli to ty Rumunské motoráky dotáhnou na sto let.
Parádní cesta, díky za report i fotky.
Drobná faktická poznámka: rychlík přijíždí do Prahy na hlavní ve 20.10, přijel tedy s náskokem 3 minuty a ne se zpožděním 7 minut.